Praha - Antonín Novotný byl třetím komunistickým prezidentem. Z jeho popudu byla v roce 1960 přijata ústava měnící název státu na Československá socialistická republika. Novotný umožnil proces liberalizace v kulturní i ekonomické sféře, která předznamenala takzvané pražské jaro 1968. Pod tlakem kritiky 22. března 1968, abdikoval.
Novotný vstoupil do KSČ záhy po jejím vzniku v roce 1921. Za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Krátce po válce se stal členem ÚV KSČ a od roku 1953, po smrti Klementa Gottwalda, jeho prvním tajemníkem, tedy nejvyšším šéfem.
Měl podíl na nezákonnostech a zvůli 50. let, zejména na likvidaci takzvaného protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Podle pozdějšího vyjádření tehdejšího ministra vnitra Rudolfa Baráka "Novotný procesům přímo fandil".
Za Novotného byla v roce 1960 přijata ústava vyhlašující socialismus. Vzápětí se země začala potýkat s ekonomickými problémy způsobenými komunistickým hospodařením.
"Jeho činy se vyznačovaly zvláštní směsicí politického diletantismu a pragmatismu," napsal o Novotném historik Petr Čornej. "V období Pražského jara 1968 i v pozdějších letech husákovské normalizace byl Novotný prezentován jako personifikace všech chyb a omylů, nezákonností a zvůle padesátých a první poloviny šedesátých let," uvedl Vladimír Kadlec v knize Podivné konce našich prezidentů.
Novotný zemřel na infarkt 28. ledna 1975 a jeho pohřeb zůstal takřka bez povšimnutí.
Témata: Antonín Novotný, historie, komunismus
Související
18. března 2026 12:22
