Komentář: ČSSD se stále propadá na dno. Sráží ji chyba za chybou

Podle nejnovějšího volebního průzkumu spadli sociální demokraté na pomyslné dno. A může být i hůře. Nejstarší česká politická strana učinila v poslední době několik zásadních chyb, které ji v konečném důsledku mohou zcela vymazat z české politické mapy. Trpělivost s ČSSD neztrácejí pouze voliči, ale i řadoví členové.

Zisk 6,5 procenta by pro ČSSD rozhodně nebyl vítězstvím. Pokud se však strana nevyrovná sama se sebou a nevzpamatuje se z loňského debaklu, hrozí jí ještě černější scénáře. Kdo by snad chtěl někdejší vládní stranu litovat, měl by si připustit, že ČSSD si za svou chabou podporu může tak trochu sama. Nejviditelnější chybou je zvolení umírněného a konsensuálního Jana Hamáčka do čela partaje. Pokud někdo vyčítal bývalému šéfovi Bohuslavu Sobotkovi „nemastnost a neslanost“ a nevýraznost, s příchodem Hamáčka se při nejlepším nic nezměnilo, panují spíše obavy, že Hamáček je ještě větší „uspávač hadů“. Monotónnost jeho projevů a diplomatické odpovědi snad na veškeré klíčové otázky voliče velmi rychle unaví. Nepomůže tomu ani poměrně charismatičtější Jiří Zimola v pozadí.

Strana si v těchto svých těžkých časech do čela měla zvolit silného a charismatického lídra. Zvolení Jiřího Zimoly by sice velmi rozbouřilo vody v sociální demokracii, ve výsledku by ale mohlo směřování ČSSD být čitelnější. Strana možná učinila další chybu tím, že zabránila vstupu matadorovi politiky Jiřímu Paroubkovi. I ten nabízel vcelku čitelná řešení, jak stranu pozvednout. Jeho charisma je navíc pověstné.

Paradoxně dalším zádrhelem u ČSSD je její demokratický charakter. Celostranické referendum totiž musí posvětit vstup ČSSD do vlády Andreje Babiše. Pomyslel někdo na to, co se bude dít, pokud straníci vládní spolupráci s hnutím ANO odmítnou (a tuto možnost rozhodně nelze vyloučit)?  Tím se dostáváme k dalšímu, nejzásadnějšímu bodu propadu ČSSD – nejednotnosti a nečitelnosti.

Dle mnohých představitelů strany je partaj rozdělena na dvě poloviny. Jedna preferuje vládní spolupráci s hnutím ANO, druhá ji zásadně odmítá. Exemplárně to lze pozorovat na postoji senátorů ČSSD, kteří se proti vládnímu angažmá staví poměrně radikálně. Následně je otevřen mediální prostor pro přestřelky mezi představiteli obou křídel. Liberální voliči ČSSD od strany odcházejí v domnění, že v ní vítězí spíše prozemanovské a probabišovské křídlo, konzervativnějším voličům vadí právě zmíněná iniciativa senátorů a celková nejednotnost v postojích strany. Tato skutečnost stojí také za čím dál větším odlivem řadových členů ČSSD.

Klíčovým problémem sociální demokracie je také identifikace Čechů s pravicí a levicí. V devadesátých letech se většina voličů identifikovala jako pravičáci, postoje však zastávali zcela levicové. Z počátku se to tedy projevilo ve volebních vítězstvích Klausovy ODS a dvou jeho vládách. S nástupem Zemana se poměr sil začal měnit a tradiční levicové smýšlení většiny obyvatel (které tu bylo již za První republiky) se projevilo na vzniku vlád sociální demokracie. Nyní se pomyslně vracíme do 90. let. A hnutí ANO tuto změnu vycítilo a mistrně využilo. Nejprve se tvářilo jako čerstvá pravicová síla, která zatočí se zkorumpovaným systémem tradičních stran. Podobně jako Klaus v 90. letech získalo hnutí řadu skutečně pravicových voličů, ale i velkou část srdcem levičáků, kteří se však deklarovali jako pravicoví voliči.

Následně vstoupilo hnutí ANO do vlády s ČSSD, přiklonilo se doleva, oslovovalo ale i pravicové voliče. Babišovo hnutí v současnosti reprezentuje přesně tu většinu, která se cítí být pravičáky, vyznává ale levicové recepty. Námluvy Babiše s ODS Petra Fialy (které nelze brát zcela vážně) cílí na skutečné pravicové voliče, i ti se přeci mohou hodit. A kam zmizeli voliči ČSSD? Hluboce konzervativní a nacionálně laděná část odešla paradoxně k radikálně pravicové SPD Tomia Okamury, drtivá část umírněných levičáků nicméně přešla k Andreji Babišovi. Ten byl přeci součást levicové vlády, a měl výsledky. On, nikoliv Bohuslav Sobotka, nacházel peníze na důchody a sportoviště. 

Debakl čeká sociální demokraty zřejmě i v Praze v podzimních komunálních volbách. Nejviditelnější postava pražské ČSSD náměstek primátorky Petr Dolínek otevřel „džina z lahve“ těsně před podzimními komunálními volbami. Jeho rozhodnost poslat k zemi (dle některých) architektonický unikát Libeňský most může zasadit sociálním demokratům v metropoli smrtelnou ránu. Energický lídr hnutí ANO Patrik Nacher tak může k primátorskému křeslu přijít podstatně snáze. V hlavním městě si ČSSD pravděpodobně ani neškrtne, souboj čekejme mezi hnutím ANO, ODS a Piráty.

Témata:  Sociální demokracie (SOCDEM),  Bohuslav Sobotka,  Jan Hamáček,  ODS,  Hnutí ANO,  komentář