KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORKÉHO – Odmítnutí kandidatury Jana Rumla do Senátu ze strany Pirátů je zatím posledním případem, kdy starý politický matador chtěl zrecyklovat sám sebe. Na rozdíl od ostatních partají však Piráti správně spočítali, že návrat starých tváří do politiky se nevyplácí. Snad jedinou světlou výjimkou zůstává prezident Miloš Zeman, který svůj politický comeback dotáhl do úspěšného konce.
Odmítnutí kandidatury Jana Rumla do Senátu ze strany Pirátů je zatím posledním případem, kdy starý politický matador chtěl zrecyklovat sám sebe. Na rozdíl od ostatních partají však Piráti správně spočítali, že návrat starých tváří do politiky se nevyplácí. Snad jedinou světlou výjimkou zůstává prezident Miloš Zeman, který svůj politický comeback dotáhl do úspěšného konce.
Česká pirátská strana odmítla někdejší klíčovou postavu Unie Svobody Jana Rumla jakožto symbol 90. let a učinila tak správně. Za poslední dekádu totiž s výjimkou již zmíněného Zemana nenajdeme příklad, kdy by se některé staré politické tváři podařilo znovu navrátit na politické výsluní. Příkladů těch neúspěšných návratů můžeme naopak najít vrchovatě, pojďme si namátkou připomenout návraty politiků, kteří ztratili soudnost a včas nepoznali, že skutečně nejsou nepostradatelní.
Začněme u TOP 09. Mnohokrát recyklovaná tvář Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska již netáhla. Vedení strany se tedy logicky rozhodlo učinit personální změny. Zpočátku vypadalo vše nadějně a stranu reprezentoval svěží vítr v podobě Markéty Pekarové Adamové. Ta nakonec dala přednost rodině a strana sáhla zcela nešťastně po Jiřím Pospíšilovi, bývalém ministru spravedlnosti, politikovi ODS a europoslanci, který dovedl stranu pod 5 procent voličské přízně. Krok je možná srovnatelný s vedením lidovců za Cyrila Svobody. Ten už v předsednickém křesle KDU-ČSL seděl na počátku milénia, jeho návrat rozhodně nebyl šťastným krokem a v roce 2010 to křesťanští demokraté odnesli tím, že se do Poslanecké sněmovny poprvé v historii nedostali. Návrat jim zařídila až zbrusu nová tvář Pavla Bělobrádka o tři roky později.
Hrabání se v minulosti a sázka na symbol 90. let Václava Klause nepomohla ani volebnímu bloku Hlavu vzhůru v roce 2013. Blok se pokoušel prorazit s bývalými tvářemi ODS, ODA nebo hnutí STAN. Výsledkem byl zisk „krásných“ 0,42 procent hlasů. Comeback se nepodařil ani expremiérovi za ODS Mirku Topolánkovi, který utrpěl fatální porážku v letošních prezidentských volbách. Nevyplácí se ani sázka na staré politické značky – pamatujete si ještě, jak loni dopadla vzkříšená ODA?
Trend nepodařených návratů by mohl ještě letos zvrátit Jiří Paroubek za ČSSD. Nutno připomenout, že i on promarnil několik pokusů o návrat na politické výsluní, jeho strana Lev 21 hlásící se k myšlence národního socialismu několikrát propadla až zcela zanikla. Po Paroubkovi nyní volají sociální demokraté na Ostravsku, kde by jim mohl pomoci získat mandát v Senátu. Tak uvidíme, zda se mu podaří zařadit se po bok Miloše Zemana.
Nutno říct, že většina politických stran vnímá problematičnost úspěchu starých politických tváří a sází na tváře nové. Nejpatrnější je tento trend u ODS a samozřejmě i u nových partají typu hnutí ANO, SPD a Pirátů. Do minulosti se naopak vrací ČSSD (Jiří Škromach, Vladimír Špidla), TOP 09 (Jiří Pospíšil, Miroslav Kalousek a za LES Martin Bursík) a částečně i KSČM (ideolog Jiří Skála). Všechny tři posledně jmenované zažívají permanentní pokles voličské přízně. Je to skutečně jen náhoda?
Témata: komentář, ODS, Jiří Pospíšil, Jan Ruml, Česká pirátská strana, Jiří Paroubek, Miloš Zeman
Související
25. června 2022 10:40
20. listopadu 2019 8:50
2. května 2019 22:09
12. března 2019 16:15
12. února 2019 16:39
6. února 2019 19:34
