reklama

Sokolové v Česku i zahraničí se slučují do Světového svazu sokolstva, který aktuálně zahrnuje 12 organizací v 15 zemích světa.

"Je to záhada, těžko se to vysvětluje," řekla ČTK o silném poutu mezi sokoly z různých koutů světa starostka americké sokolské organizace Jean Hruby. Vzájemné porozumění přirovnala k univerzálnímu jazyku hudby. "Máme společnou řeč. Nemusíte umět česky, protože mluvíte jazykem sokolů. Jakmile se řekne 'Nazdar!', víte, že máte vedle sebe bratra," popsala žena, která do Sokola vstoupila ve věku tří let a nyní už pátým rokem stojí v čele americké sokolské obce.

Do sokolské jednotky na předměstí Chicaga vstupuje řada dětí z hispánských komunit. Jejich rodičům prý vůbec nevadí, že při některých setkáních zní česká a slovenská hymna, a naopak oceňují rodinnou atmosféru, kterou Sokol kultivuje.

O zachování tradice usilují také Jan a Rachel Vlachovi, kteří desítky let působí v Sokolu v Paříži. Ačkoli má jejich organizace také problémy nacházet nové členy, Vlach si je jistý, že Sokol Paříž bude fungovat i za 50 let. "Byl jsem na sletech ve Švýcarsku, Rakousku a Francii a potom, když byly opět povolené v Česku," popsal Vlach. Cvičil na všech čtyřech sletech od pádu komunistického režimu a jinak tomu není ani letos. Do hromadné sestavy se s ním zapojí ještě dalších sedm francouzských sokolů.

V jejich pařížské organizaci se v současnosti trénuje například volejbal a stolní tenis, místní členové však pořádají také řadu kulturních akcí připomínajících historii hnutí. "Kromě toho, že jsem náš pokladník, jsem také kuchař," řekl Vlach. "Třikrát do roka máme setkání sokolů na okraji Paříže a on vaří guláš a knedlo, vepřo, zelo pro nějakých sedmdesát, osmdesát lidí," vysvětlila manželka Rachel, která svého muže poznala právě díky členství v Sokolu.