Čím se živili zakladatelé Československa?

Zatímco dnes je teoretický obor občas terčem výsměchu založeném na obtížné uplatnitelnosti v praxi, paradoxně otcové zakladatelé státu se jím živili a na základech jejich filozofické práce se zrodila myšlenka československého státu, v němž Češi žili až do nedávných událostí na samotném počátku roku 1993. Obor oba, jak Masaryk, tak Beneš, vystudovali, a postupně se vypracovali na univerzitní vyučující. I zaměření obou státníku bylo obdobné, zabývali se především filozofií člověka s přesahem do politické filozofie. Svým teoretickým zaměřením následně položili základy dnes velice vlivné disciplíně, sociologii, která lidstvo dnes prostřednictvím internetu ve dne v noci zahlcuje výzkumy toho, co si lidi myslí, co dělají apod.

Penze filozofa v prezidentském úřadu

Tady podobnost kariér obou filozofů končí. Masaryk byl podstatně starší než Beneš a profesionálním politikem se stal v podstatě až v důchodovém věku. Nejdřív v čele separatistické opozice proti Rakousko-Uhersku v průběhu 1. světové války a následně jako československý prezident. To už Masarykovi táhlo na sedmdesátku (narodil se 1850), tudíž většinu života působil jako univerzitní profesor, posléze byl angažovaný i politicky, jako poslanec Říšské rady.

A čemu filosof Masaryk věnoval svou odbornou pozornost? Jednoduché shrnutí je opravdu složité. Napsal desítky knih, povětšinou je spojovaly otázky týkající se člověka, který by měl být cílem většiny filozofických a vědeckých bádání. Do dějin filozofie a sociologie se zapsal zejména pracemi o krizi moderního člověka. Pokrok totiž přináší řadu pozitiv jako vzdělání, ekonomickou prosperitu a větší svobodu, ale zároveň ničí ukotvení člověka v tradicích, zejména náboženských, které dávaly lidskému životu smysl a řád. Sociologicky téma sledoval na rostoucích počtech sebevražd, jakožto výše uvedené krize moderního člověka. Takovéto lidské krize a v širším měřítku krize společenské, mají podle Masaryka duchovní příčiny a k jejich řešení vedou opět duchovní prostředky (náboženství, věda a morálka).

Od teorie k praxi

V zahraničí byl Masaryk považován za klíčového teoretika demokracie, což následně dokázal využít i v praxi vybudováním malého demokratického státu, což ve své době byl pionýrský a v podstatě unikátní počin, ve srovnání s fašizujícími režimy rozmáhajícími se po celé Evropě. Demokracii Masaryk považoval za komplikovanou záležitost, na niž se musí usilovně pracovat a ctil ji nadevše: Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.

Masarykův mladší následník

Kariéra profesionálního filozofa v případě Edvarda Beneše byla mnohem kratší. Důvodem nebylo, že Beneš v mládí hrál na vrcholové úrovni fotbal za Slavii Praha, ale především brzký vstup do vrcholných pater prvorepublikové politiky. Beneš obhájil doktorát z filosofie v Paříži, ještě jeden posléze v Praze. Nejdřív vyučoval na Obchodní akademii v Praze, po habilitaci z filozofie roku 1912 pak vyučoval na české části pražské univerzity. Ovšem v roce 1915 odešel do exilu pracovat za vznik republiky po Masarykově boku a k filozofii se již nikdy profesionálně nevrátil. Beneš se věnoval především politické filozofii, což záhy uplatnil jako dlouholetý československý ministr zahraničí. Pověstným evropským diplomatem se stal i díky práci na poli filozofie.

Témata:  historie,  T.G. Masaryk,  Edvard Beneš