Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

36 let od masakru na Náměstí nebeského klidu. Čína šíří svá chapadla po celém světě

Ilustrační fotografie.
Ilustrační fotografie.
Foto: Pixabay

Čínský režim 36 let po masakru na Náměstí nebeského klidu stále bezostyšně ignoruje odpovědnost za zločiny proti lidskosti a tvrdě potlačuje svobodu projevu. Místo vyrovnání se s vlastní minulostí rozprostírá své chapadla ekonomického a politického vlivu do celého světa. Pod rouškou investic a půjček uvádí státy do chudoby. Export autoritářských praktik je varovným signálem pro všechny demokracie – a nejen pro ně. Obětním beránkem čínského vlivu se stává už i Rusko. 

Uplynulo 36 let od událostí na pekingském Náměstí nebeského klidu, které se odehrály v noci z 3. na 4. června 1989. Tehdy čínská lidová armáda brutálně potlačila rozsáhlé prodemokratické demonstrace, které začaly v dubnu a trvaly několik týdnů. Protestů se účastnily zejména studentské organizace, dělníci, intelektuálové a obyvatelé Pekingu, kteří požadovali politické reformy, svobodu projevu a odstranění korupce. Armáda proti neozbrojeným civilistům nasadila vojenskou techniku, včetně tanků a těžce vyzbrojených jednotek. 

Čínská vláda dosud nezveřejnila oficiální údaje o počtu obětí, odhady se však pohybují od několika stovek do několika tisíc mrtvých. A pokud se v Číně zeptáme, co se odehrálo na Náměstí nebeského klidu v roce 1989, v ideálním případě se nám dostane zřetelného: „Nic.“ Totéž platí například pro čínský model umělé inteligence DeepSeek, který na jasně položený dotaz odpovídá: „Je mi líto, to je mimo můj současný rozsah. Pojďme mluvit o něčem jiném.“

Tato odpověď DeepSeeku působí jako jasný odkaz na to, co komunistický režim v Číně představuje. Nekonečné potlačování lidských práv, bezohlednost vůči etnickým menšinám, upírání nezávislosti. Ačkoli se Čína posunula z období obrovského utrpení, hladomoru a chudoby, od 90. let se v podstatě nic nezměnilo. Režim stále lže o tom, co se tehdy odehrálo, a zároveň popírá své chování k Ujgurům či nelegální okupaci Tibetu.

Čína je zároveň příkladem ekonomického rozmachu, jaký zažila jen málokterá země na světě. Obrovské množství lidí dokázalo spojit své síly a vybudovat velmoc, která je schopna konkurovat Spojeným státům americkým v oblastech hospodářství, armády či klimatické politiky. V mnoha oblastech Čína již Spojené státy předčila. V přístupu k vlastním občanům však její režim nadále uplatňuje přísnou kontrolu a represivní opatření, která jsou nezbytná pro udržení jeho stability.

Stejné tendence lze pozorovat i ve vztahu Číny k méně rozvinutým státům po celém světě. Prostřednictvím finančních půjček a investic si Peking postupně vytváří sféry vlivu napříč kontinenty a upevňuje svou kontrolu nad řadou afrických, asijských či latinskoamerických ekonomik. Tímto způsobem Čína rozšířila svůj vliv po celém světě a zcela evidentně v tomto úsilí pokračuje. Její vliv se prostřednictvím iniciativy Pás a stezka (či Nová Hedvábná stezka) prosazuje také v Evropě a zámoří.

Peking bude i nadále trvat na tom, že jeho finanční a obchodní strategie, která ve skutečnosti znamená uvádění jednotlivých států do stavu faktické insolvence, představuje především legitimní způsob, jak „vyvážit vliv Spojených států a Západu“. Jak příhodné tvrzení, když Spojené státy americké ani Evropa v posledních desetiletích ve větší míře jiné státy do dluhových pastí nedostávaly.

Ano, hodilo by se zde přísloví: „Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.“ Avšak na čínské jednání se díváme v přímém přenosu, kdy Peking systematicky a s nebývalou razancí prosazuje absolutní ignoraci lidských práv, bezohledné pošlapávání mezinárodního práva a otevřené opovrhování mezinárodním společenstvím. 

Vše je podřízeno snaze o bezbřehý ekonomický růst a upevnění vlastní mocenské pozice. Tento trend, který představuje export autoritářských praktik a centralizovaného řízení, logicky vede k tomu, že komunistický režim opět rozprostírá svá chapadla do poloviny světa a vytváří si prostor pro budoucí dominanci.

Je přitom nutné si připomenout, že tentokrát není v bezpečí ani Ruská federace, která v mnoha ohledech Číně již dávno podlehla, a jejíž pozice v čínsko-ruském partnerství je stále častěji redukována na roli surovinového přívěsku. Takový stav, kde Čína využívá svou ekonomickou a politickou převahu k upevnění vlivu, bude mít bezpochyby dopady na globální bezpečnostní architekturu i stabilitu regionů. 

Ostatně historie nám ukazuje, že autoritářské režimy mají tendenci exportovat své metody kontroly za hranice vlastního území – a právě proto je nezbytné tyto trendy sledovat s nejvyšší obezřetností a nedopustit, aby se staly novou normou v mezinárodních vztazích.

Témata:  komentář Čína Peking historie komunisté

Související

Aktuálně se děje

5. června 2025 21:59

Blažek pronesl nejdůležitější projev své kariéry. Hnutí ANO se chystá vyvolat hlasování o nedůvěře vládě

Ministr spravedlnosti v demisi Pavel Blažek (ODS) vystoupil v Poslanecké sněmovně s neplánovaným, ale podle svých slov nejdůležitějším projevem své politické kariéry. V reakci na kauzu spojenou s přijetím daru v bitcoinech pro ministerstvo spravedlnosti připustil chybný postup, ale důrazně odmítl jakýkoli osobní prospěch.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy

Ilustrační fotografie.

Komentář

36 let od masakru na Náměstí nebeského klidu. Čína šíří svá chapadla po celém světě

Čínský režim 36 let po masakru na Náměstí nebeského klidu stále bezostyšně ignoruje odpovědnost za zločiny proti lidskosti a tvrdě potlačuje svobodu projevu. Místo vyrovnání se s vlastní minulostí rozprostírá své chapadla ekonomického a politického vlivu do celého světa. Pod rouškou investic a půjček uvádí státy do chudoby. Export autoritářských praktik je varovným signálem pro všechny demokracie – a nejen pro ně. Obětním beránkem čínského vlivu se stává už i Rusko.