Byl útočník z Orlanda ''pouhý'' násilník nebo islamista? Každý bude věřit tomu, čemu bude chtít, říká komentátor

Fingerland začíná svůj komentář úvahou o tom, zda se budou lidé v Evropě a spojených státech pohybovat po ulicích s plakáty nebo odznaky, kterými by se identifikovali s oběťmi nedělního masakru hostů gay klubu. „Jaký nápis by měli nést? Jsem gay? Jsem Pulse club? Jsem Orlando? Nebo ještě jednou osvědčené – 'jsem Charlie'?" ptá se na stránkách Českého rozhlasu Plus.

Dle jeho názoru by mělo být heslo spíše „jsem kdokoliv". „My totiž nevíme, za co a proč umíraly desítky lidí na Floridě, a možná se to nikdy nedozvíme. Nevěděl to totiž pravděpodobně ani sám pachatel. Tím nepředjímáme výsledek vyšetřování, ale upozorňujeme na skutečnost, že realita je obvykle složitější než těch pár kategorií, které pro její zvládnutí používáme. Masová vražda v Orlandu je skoro učebnicovým případem takové situace," myslí si komentátor.

Jedni budou podle něj argumentovat, že masakr je důsledkem toho, že se lidé v USA mohou až příliš snadno dostat ke zbraním. „Potíž je, že v posledním desetiletí sice počet takových případů stoupá, ale předtím zrovna tak dlouho klesal. Vraždy, při kterých zemřelo několik obětí najednou, jsou navíc v Americe zlomkem celkového počtu případů vražd pomocí palné zbraně. Pozornost upřená na některé mediálně zajímavé kauzy o celkové situaci nebo trendech nic nevypovídá," upozorňuje.

Střelec pocházel z Afghánistánu, další logickou otázkou pak, je, jestli jednal jménem islámu nebo islámského extremismu. „Jeho otec v rozhovoru s americkými médii popřel, že by mu šlo o náboženství, a dodal pozoruhodnou větu: Omar Mateen prý jen rozhořčeně reagoval na skutečnost, že kolem sebe viděl projevy homosexuální lásky," připomíná fakta Fingerland.

I to by mohlo podle něj být chápáno jako jakýsi projev islámské kultury, přesto prý ale lze jen těžko odlišit náboženství a kulturu. „Nic jako čistý islám neexistuje a to, co považují za islámské v Afghánistánu, nepovažují za součást své víry jinde, třeba v Indonésii," připomíná.

Na druhou stranu je podle něj paradoxní, že v některých konzervativních muslimských zemí jsou homosexuální styky, a to i s mladými chlapci, poměrně běžné a dokonce společensky tolerované. „Jde především o kontext. Dokud se věc prezentuje jako čistě tělesná aktivita, nikdo se nepohoršuje. O to ostřeji se pak vystupuje proti těm gayům, kteří svou sexuální orientaci chápou jako romantickou a emocionální volbu," píše komentátor.

Střelba v klubu tak podle něj mohla být i třeba důsledkem frustrace samotného střelce. „Gayové, stejně jako ženy nebo menšiny, patří k cílům, které si vybírají i jiní útočníci – islám je v tomto případě jen příhodným nosičem 'morálního pohoršení'. Od projevů radikálních názorů pak jde jen velmi obtížně odlišit pocity osobního neúspěchu, nebo dokonce chorobné sklony. O Omaru Mateenovi zatím víme jen to, že bil svou bývalou ženu a byl značně labilní," myslí si Fingerland.

Varuje také před opatrností při tvrzení, že šlo o úspěšnou akci Islámského státu v USA. I když se střelec jen krátce před střelbou přihlásil k Abú Bakrovi Bagdádímu, je velmi pravděpodobné, že IS neměl vůbec tušení, kdo Mateen je a co plánuje. „Verzi o útoku tzv. Islámského státu bude věřit jen ten, kdo bude chtít. To neznamená, že nic nevíme, nebo dokonce ani nic vědět nemůžeme. Je ale dobré si uvědomit, že na složité otázky nejsou jednoduché odpovědi, a ani bychom je tedy neměli vyžadovat," dodává Fingerland.

Témata:  zbraně,  USA