Soud v rozhodnutí uvedl, že je třeba ministerstvu poskytnout časový prostor, aby mohlo opatření upravit tak, aby nedocházelo k omezování základních lidských práv a svobod. "Zároveň však soud musel přihlížet i k tomu, že institut samoizolace představuje zcela zásadní zásah do svobody pohybu, která je zaručena Listinou základních lidských práv a svobod, který nelze bez řádného zákonného podkladu tolerovat. Z těchto důvodů soud okamžik zrušení předmětných ustanovení posunul až na den 1. listopadu 2021 od 00:00 hodin," uzavřel soud. Vyjádření ministerstva ČTK zjišťuje.

Žalobkyně se obrátila na soud s návrhem na zrušení části opatření ministerstva zdravotnictví s tím, že institut samoizolace český právní řád nezná. Podle ní se samoizolace blíží trestu domácího vězení, který lze uložit pouze za spáchání trestného činu. Zákon o veřejném zdraví zná pouze termíny izolace a karantény, uvedla Česká justice.

Soud v rozhodnutí potvrdil, že zákon o veřejném zdraví, na jehož základě bylo ochranné opatření vydáno, skutečně nezná institut samoizolace. Povinnost navíc ministerstvo uložilo v ochranném opatření, což je opatření obecné povahy, a ne rozhodnutí či právní předpis. Zavedením tohoto institutu pak ministerstvo podle soudu překročilo meze své působnosti při vydávání opatření obecné povahy, a to bez zákonného zmocnění.

"Je nepochybné, že institut samoizolace, jak jej definuje napadené ochranné opatření, představuje zcela zásadní zásah do svobody pohybu, když se jedná o omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum, a to nikoliv na krátkou chvíli (přinejmenším pět dnů)," uvedl mimo jiné v odůvodnění rozhodnutí soud. Soud dodal, že nevylučuje možnost omezení základních práv a svobod opatřeními obecné povahy. Primární povinnost, která je adresátům těchto opatření ukládána, ale musí mít zákonný základ.

U institutů izolace a karantény je podle soudu jiná situace, zákon s nimi operuje a definuje jejich účel, tedy izolaci nakažené osoby, případně zdravého člověka, který byl v kontaktu s nakaženým. Samoizolaci ale podle soudu nelze k těmto institutům připodobnit, protože jde o preventivní opatření u kterého nezáleží na tom, zda byl člověk vystaven rizikovému kontaktu.

Soud se také zabýval návrhem na vyjmutí Řecka ze seznamu zemí s vysokým rizikem nákazy, v této části však žalobu odmítl.