Pete Hegseth, současný šéf amerického ministerstva obrany, je názorným příkladem, že v některých politických systémech může být loajalita ceněna výše než odbornost, a imunita vůči odpovědnosti silnější než jakékoli institucionální standardy. Dvě vážná pochybení, která by ve funkčním bezpečnostním aparátu vedla k okamžitému odvolání, přečkal bez jakéhokoli postihu.
Nejprve Hegseth sdílel informace o plánovaném útoku proti jemenským povstalcům s redakcí The Atlantic. Krátce nato je poskytl své vlastní rodině. V obou případech šlo o zásah do utajovaných operací s přímým dopadem na bezpečnostní a vojenskou rovnováhu. Z hlediska zákona o ochraně utajovaných informací by to znamenalo minimálně disciplinární řízení. V Hegsethově případě se ale nic takového neděje.
Místo přijetí odpovědnosti zahájil personální čistky. Jeho bývalý mluvčí John Ullyot hovoří o „naprostém chaosu“ uvnitř ministerstva. Zprávy o tom, že se k citlivým vojenským datům dostali nejen novináři, ale i právník, manželka a bratr šéfa Pentagonu, posouvají věc z roviny individuálního selhání do oblasti systémového rizika.
Je důležité si připomenout, o jakou instituci tento muž vede. Americká armáda je nejsilnější vojenskou silou na světě, držitel druhého největšího jaderného arzenálu a klíčovým hráčem ve všech geopolitických oblastech. Taková síla vyžaduje ve svém čele osobnost s vysokou odbornou i osobní integritou.
Pete Hegseth těmto nárokům v žádném ohledu neodpovídá. V čele největší vojenské síly světa nepůsobí jako strategický lídr, ale jako egocentrická figurka z televizní estrády – a není těžké uhodnout, proč si získal prezidentovu přízeň. Jeho působení nevykazuje známky promyšleného řízení ani respektu k instituci, kterou vede. Namísto toho nabízí směs exhibicionismu, ideologické poslušnosti a mediálního oportunismu.
Hegseth zjevně zaměňuje pozornost médií za skutečný vliv a věrnost prezidentovi za důkaz kvalifikace. Jeho působení připomíná spíš snahu zůstat ve světlech reflektorů než reálnou snahu řídit ministerstvo obrany v době rostoucí mezinárodní nestability.
Zásadní otázka ale nezní, proč Hegseth selhává – nýbrž proč mu to je opakovaně umožněno. A odpověď vede k prezidentu Donaldu Trumpovi. Trump dokázal, že „politik“ může být jakkoli levý, ale dokud mu prokazuje loajalitu, jeho místo nic neohrozí. Hegseth je dokonalým produktem takového systému – neschopný, stoprocentně věrný a vypadá dobře v médiích. Nic víc Trump nepotřebuje.
Témata: USA, komentář, Pete Hegseth, U.S. ARMY
Související
19. května 2025 9:06
17. května 2025 16:19
2. května 2025 16:28
25. dubna 2025 14:04
22. dubna 2025 13:06
19. dubna 2025 14:50
