Donald Trump během svého prvního prezidentského období v letech 2017 až 2021 výrazně otřásl světovým politickým děním. Jako šéf Bílého domu prosazoval kroky, ke kterým by se jeho předchůdci neodvážili, a mnohdy šokoval nejen své odpůrce, ale i spojence. Nyní se triumfálně vrací k moci – silnější, ambicióznější a odhodlanější než kdy dřív.
Trumpův nástup k moci byl od prvního dne nekompromisní a do jisté míry plný odvážných rozhodnutí. Stačilo pouhých čtrnáct dní v úřadu a jeho vládnutí už otřásalo nejen Washingtonem, ale i celým americkým politickým systémem.
Již 21. ledna, hned po složení přísahy, začal bez váhání podepisovat jeden exekutivní příkaz za druhým. Některé z nich mají dalekosáhlé důsledky – a některé z nich okamžitě vyvolaly ostré reakce a vlnu odporu nejen ze strany jednotlivých států USA, ale dokonce i od ústavních právníků, kteří varovali před možným střetem s nejvyšším zákonem země – Ústavou Spojených států.
Tento nekompromisní styl vládnutí však nebyl překvapením pro ty, kdo Trumpa sledovali již v jeho předchozím období. Na rozdíl od svého prvního funkčního období, kdy se teprve učil, jak funguje složitá politická mašinérie ve Washingtonu, se nyní vrátil s jasnou strategií a odhodláním jednat okamžitě a bez kompromisů. Každé jeho rozhodnutí bylo pečlivě naplánované a promyšlené – přesně věděl, kam míří a jakého efektu chce svými kroky dosáhnout.
Zatímco jeho příznivci ho oslavovali jako muže činu, který nehodlá ztrácet čas zbytečnými debatami, kritici bijí na poplach a varují před nebezpečným precedentem. Jak daleko může Trump zajít ve své touze přetvořit Ameriku podle vlastních představ? A co všechno bude ochoten obětovat, aby dosáhl svého cíle?
Trumpova politika je vždy ostře sledována médii – a on to moc dobře ví. Každý jeho krok je promyšlený tak, aby vzbudil pozornost, vyvolal diskusi a upevnil jeho obraz neústupného lídra. Jeho přístup je nekompromisní a přímočarý: co slíbil, to také splnil. Bez jakéhokoliv zaváhání zavedl vysoká cla na dovoz z Číny, Mexika a Kanady, čímž vyslal jasný signál, že Amerika bude vždy „na prvním místě“.
Jeho ekonomická strategie přitom není pouze o sankcích – umí být i taktický. V případě Kanady a Mexika dočasně, na dobu jednoho měsíce, svá cla pozastavil, což naznačuje, že za oponou probíhala intenzivní vyjednávání a vzájemné ústupky. Co přesně si Ottawa a Mexico City musely vynutit či obětovat, zůstává otázkou, ale jedno je jisté – Trump hraje tvrdě a vždy na výhru.
Jeho rozhodnost se projevila už v první den druhého mandátu. Bez prodlení podepsal exekutivní příkazy, kterými Spojené státy oficiálně odstoupily od Pařížské klimatické dohody a vystoupily ze Světové zdravotnické organizace (WHO). Tato rozhodnutí vyvolala okamžité pobouření na mezinárodní scéně, ale Trumpa to nijak neodradilo. Naopak – demonstroval tím, že jeho administrativa nebude vázána mezinárodními institucemi, pokud to nebude v přímém zájmu USA.
Za těmito kroky se skrývá hlubší strategie. Trump velmi dobře rozumí globálnímu obchodu a ví, jak důležité je pro Mexiko a Kanadu udržet si plynulý přístup na americký trh. Stejně tak si je vědom síly amerického podpisu pod mezinárodními smlouvami. Odstoupení od významných dohod proto není jen symbolickým gestem, ale promyšleným tahem – ukazuje světu, že Spojené státy už nehodlají být vázány pravidly, která jim nevyhovují. Amerika podle Trumpa musí být vždy tím, kdo diktuje podmínky – ať už jde o obchod, klima nebo zdravotnictví.
Je nebezpečný nebo ví, co dělá?
Trumpovo druhé funkční období nepřipomíná nevyzpytatelný experiment, jakým bylo to první. Tentokrát vstoupil do Bílého domu s pečlivě promyšlenou strategií, odhodláním a týmem, který přesně ví, jaké kroky podniknout.
Na rozdíl od minulosti neponechává nic náhodě – jeho rozhodnutí jsou cílená, efektivní a promyšlená tak, aby zajistila maximální výhodu Spojeným státům, a především jemu samotnému. I když se jeho kroky mohou na první pohled zdát chaotické, ve skutečnosti sledují jasný směr – posílit americkou pozici na globálním poli a vnutit soupeřům i spojencům svou vizi světového řádu.
Jeden z nejostřejších příkladů jeho nekompromisního přístupu přišel jen několik dní po jeho opětovném nástupu do úřadu. Kolumbie, která odmítla přijmout letadla s nelegálními migranty deportovanými ze Spojených států, se ocitla pod okamžitým ekonomickým tlakem. Trumpova administrativa bez váhání uvalila tvrdá cla a sankce, čímž jasně ukázala, že neochota spolupracovat bude mít své důsledky. Trvalo jen několik hodin, než Bogota svůj postoj přehodnotila a letadla nakonec přijala.
Podobně pragmatický postup zvolil i vůči Kanadě a Mexiku. Tvrdá 25% cla, která zasáhla tyto dvě země, byla během jediného víkendu zrušena – ovšem až poté, co Trump telefonicky jednal s jejich lídry. O podrobnostech těchto jednání se veřejnost pravděpodobně nikdy nedozví, jedno je ale jisté: Ottawa a Mexico City musely učinit značné ústupky.
Jeho strategie se však neomezuje jen na Severní Ameriku a Čínu. Evropská unie se nyní ocitá na stejné šachovnici a USA tahají za delší konec provazu. Už nyní je jasné, že Trump plánuje zpřísnit svůj postoj i vůči evropským ekonomikám a zavést cla, která nebudou o nic mírnější než ta, která zasáhla Kanadu a Mexiko. Otázkou zůstává, zda bude EU schopna jednat stejně pružně a rychle jako její severoameričtí partneři tak, aby se vyhnula tvrdým dopadům Trumpovy obchodní politiky.
Odpověď je však spíše pesimistická. Na rozdíl od Kanady a Mexika, kde rozhodnutí mohou padnout během několika dnů či hodin, Evropská unie operuje na zcela jiné úrovni. Jakákoli reakce vyžaduje souhlas všech 27 členských států, což činí rozhodovací proces těžkopádným a zdlouhavým.
A právě to je pro Trumpa výhodné – oslabená a vnitřně rozdělená Evropa se pro něj stává snadnějším soupeřem, méně schopným postavit se Spojeným státům jako rovnocenný obchodní partner. Čím déle bude EU váhat, tím větší prostor dává Trumpovi, aby vmanévroval evropské země do pozice, která bude výhodná především pro americké zájmy.
Oproti minulému období šok
Druhé Trumpovo prezidentské období slibuje být diametrálně odlišné – ne snad ve svém směřování, ale v efektivitě, s jakou je realizováno. Pokud byl v letech 2017 až 2021 státníkem, který se teprve učil, jak funguje složitá washingtonská mašinérie, nyní přichází jako hráč, který dokonale ovládá pravidla hry.
Klíčem k této nové dynamice není jen jeho vlastní zkušenost, ale také pečlivě sestavený tým loajálních spojenců, kteří mu pomáhají prosazovat jeho agendu s maximální efektivitou. A právě zde se objevuje jedna z nejvýraznějších postav současné politické a ekonomické scény – miliardář Elon Musk. Vlivný podnikatel, technologický vizionář a majitel těch největších světových firem nyní stojí po boku prezidenta a poskytuje mu nejen odborné znalosti a finanční sílu, ale také neocenitelné mediální pokrytí a vliv na veřejné mínění.
Muskova přítomnost v Trumpově blízkosti není náhodná. Oba muži mají společné rysy – neortodoxní přístup k vedení, zálibu v šokujících rozhodnutích a schopnost manipulovat veřejným míněním prostřednictvím sociálních sítí. Spojení těchto dvou silných osobností vytváří nebezpečně efektivní tandem, který se nebojí riskovat a ničit zavedené pořádky.
S Trumpem u kormidla a Muskem v pozadí se Spojené státy vydávají směrem, který může zásadně změnit globální ekonomiku, mezinárodní diplomacii i budoucnost technologického vývoje. Jedno je jisté – druhé Trumpovo období nebude jen pokračováním toho prvního, ale plnohodnotným novým dějstvím, v němž se prezident vrací silnější, zkušenější a připravený udělat vše pro to, aby přetvořil svět k obrazu svému.
Témata: Donald Trump, komentář
Související
3. února 2025 11:48
2. února 2025 15:31
2. února 2025 9:14
31. ledna 2025 21:02
31. ledna 2025 8:41
30. ledna 2025 20:01