Přelomový krok britského krále Karla III. Jak velký je doopravdy jeho majetek?

Karel za britský daňový rok 2024/25 zaplatil 12,9 milionu liber, v přepočtu přibližně 363 milionů korun. Za předchozí rok šlo o 11,7 milionu liber. Od nástupu na trůn v září 2022 tak odvedl na daních přes 30 milionů liber, tedy více než 840 milionů korun. Tato částka ho řadí mezi zhruba stovku největších daňových poplatníků v Británii. Současně zveřejnil daň také princ William, a to 7,76 milionu liber, tedy asi 218 milionů korun.

Podstatné je, že britský král tyto daně neplatí proto, že by musel. Britské daňové předpisy se na Korunu v běžném smyslu nevztahují, takže panovník není právně povinen platit daň z příjmu, kapitálových zisků či dědickou daň. Od roku 1993, po dohodě tehdejší královny Alžběty II. s vládou, však panovník platí tyto daně dobrovolně. Totéž se týká prince z Walesu, tedy nyní Williama.

Z čeho se vlastně Karlovo bohatství skládá?

Britský král není běžný miliardář, který má akcie, hotovost a nemovitosti napsané na sebe a může je kdykoli prodat. Jeho majetek se dělí do několika vrstev.

Tou první je skutečně osobní majetek: soukromá sídla Balmoral a Sandringham, osobní investice, úspory, část umění, šperků, známek, koní či jiných movitých věcí. Balmoral je skotské venkovské sídlo královské rodiny, známé mimo jiné tím, že tam v roce 2022 zemřela Alžběta II. Sandringham je zase soukromé královské sídlo v anglickém Norfolku. Tato aktiva jsou králova v mnohem bližším smyslu než třeba Buckinghamský palác.

Druhou vrstvou je Duchy of Lancaster, tedy Vévodství lancasterské. Nejde o vévodství ve smyslu samostatného státu, nýbrž o historické portfolio půdy, nemovitostí a investic, které slouží jako zdroj soukromého příjmu panovníka, takzvané Privy Purse. Tento příjem král používá na soukromé výdaje, ale také na část oficiálních povinností. Vévodství lancasterské mělo za rok končící 31. března 2025 čistou hodnotu aktiv 678,7 milionu liber, tedy asi 19,1 miliardy korun, a upravený čistý přebytek 24,4 milionu liber, tedy asi 687 milionů korun.

Třetí vrstvou je Crown Estate, tedy Korunní majetek. To je obrovské portfolio nemovitostí, půdy a práv, včetně části londýnských realit či výnosů z mořského dna využívaného pro větrné elektrárny. Crown Estate však není Karlovým osobním majetkem. Král ho nemůže prodat, zisky nejdou přímo jemu, ale do britské státní pokladny. Z nich se teprve podle politicky stanoveného vzorce odvozuje Sovereign Grant, tedy veřejný příspěvek na výkon oficiálních královských povinností: provoz úřadu, cesty, reprezentaci či údržbu rezidencí. Crown Estate není osobním majetkem panovníka a příslušné zisky neplynou přímo jemu.

Sovereign Grant je tedy něco jako „rozpočet prezidentské kanceláře“, jen v britském monarchistickém provedení a v mnohem větších historických kulisách. Pro rok 2026/27 má dosáhnout 137,9 milionu liber, tedy asi 3,9 miliardy korun. Souvisí to i s desetiletou rekonstrukcí Buckinghamského paláce za 369 milionů liber. Buckinghamský palác přitom není Karlova soukromá vila; je to oficiální a ceremoniální centrum monarchie.

Právě toto vrstvení majetku vysvětluje, proč se odhady Karlova bohatství tak liší. Konzervativní Sunday Times Rich List 2026 odhaduje Karlovo osobní jmění na 680 milionů liber, tedy asi 19,1 miliardy korun. Tento odhad nezapočítává Crown Estate ani institucionální majetek Koruny jako jeho osobní vlastnictví. Do Karlova osobního bohatství řadí zejména Balmoral, Sandringham, osobní investice a další soukromá aktiva.

Naproti tomu širší odhad listu Guardian z roku 2023 hovořil o zhruba 1,8 miliardy liber, tedy asi 50,7 miliardy korun. Tento výpočet zahrnoval i obtížně ocenitelné položky, například umění, šperky, známky či širší majetkové struktury. Palác jej odmítl jako spekulativní.

Ke kterému z těchto dvou odhadů ukazuje zveřejněná daň? Odpověď zní: spíše ke konzervativnějšímu odhadu kolem 19 miliard korun, i když s jedním důležitým dovětkem. Daň neříká, kolik Karel vlastní. Říká hlavně, kolik měl zdanitelného příjmu.

Britská horní sazba daně z příjmu činí 45 procent u příjmů nad 125 140 liber a při takto vysokém příjmu už poplatník nemá osobní nezdanitelnou částku. Pokud tedy Karel zaplatil 12,9 milionu liber a zjednodušeně předpokládáme, že šlo převážně o příjem zdaněný touto sazbou, odpovídá tomu zdanitelný základ kolem 28,7 milionu liber, tedy asi 808 milionů korun. Přesné číslo neznáme, protože zveřejněn nebyl rozpad na běžný příjem, dividendy, kapitálové zisky ani odečtené oficiální výdaje.

Tento dopočet dobře sedí na známé příjmové zdroje. Samotné Vévodství lancasterské vykázalo přebytek 24,4 milionu liber. Kdyby byl celý tento přebytek zdanitelný horní sazbou 45 procent, daň by činila asi 11 milionů liber. Karel však zaplatil 12,9 milionu liber. Rozdíl lze vysvětlit dalšími příjmy z investic, soukromých statků nebo kapitálových zisků. Zhruba řečeno: Lancaster vysvětluje většinu Karlovy daňové povinnosti.

Poměr zdanitelného základu k majetku je pak výmluvný. Pokud má Karel majetek kolem 680 milionů liber, pak zdanitelný příjem 28,7 milionu liber představuje výnos přibližně 4,2 procenta ročně. To je realistické u kombinace historických nemovitostí, půdy a investic. Pokud by měl majetek 1,8 miliardy liber, pak by stejný zdanitelný příjem představoval výnos jen asi 1,6 procenta ročně. To není nemožné, pokud by velkou část majetku tvořilo umění, šperky, známky, nelikvidní statky nebo aktiva bez běžného výnosu, ale zveřejněná daň sama o sobě tak vysoký odhad nepotvrzuje.

Z českého pohledu je zajímavé srovnání s žebříčkem nejbohatších Čechů. Podle aktuálního žebříčku Forbesu 100 nejbohatších Čechů 2025 by majetek kolem 19 miliard korun řadil Karla přibližně na 27. místo. Pohyboval by se tedy kolem Karla Pražáka, Milana Kratiny, Zdeňka Bakaly či Luďka Sekyry. Nebyl by v první desítce, ale patřil by bezpečně do horní třetiny stovky nejbohatších lidí v Česku. Forbes uvádí například Luďka Sekyru s 19,7 miliardy, Karla Pražáka s 19 miliardami a Milana Kratinu s 18,7 miliardy korun.

Pokud bychom však přijali širší odhad kolem 50 až 51 miliard korun, posunul by se Karel v českém žebříčku zhruba na 11. místo. Byl by pod Pavlem Baudišem s 54,5 miliardy a nad Tomášem Chrenkem se 47,2 miliardy korun. Stále by byl daleko za českou špičkou: Renátou Kellnerovou s rodinou, Danielem Křetínským, Karlem Komárkem, Michalem Strnadem či Pavlem Tykačem, jejichž majetky se pohybují ve stovkách miliard korun.

Zveřejněná Karlova daň více odpovídá osobnímu majetku kolem 19 miliard korun než odhadu kolem 50 miliard korun. Částka 50 miliard může být obhajitelná jako širší inventář hodnot spojených s králem, pokud do něj započteme hůře ocenitelná aktiva a sporné položky. Ale z hlediska běžného ekonomického pohledu – kolik osobního majetku generuje přibližně jaký zdanitelný příjem – působí konzervativní odhad věrohodněji.

Karlovo zveřejnění daně je tak hlavně politicko-symbolický krok. Ukazuje, že i dědičný panovník, který daň formálně platit nemusí, cítí tlak na větší transparentnost. Současně ale potvrzuje, že britská monarchie zůstává finančně neprůhlednou institucí. Veřejnost zná zaplacenou daň, ale nezná celé přiznání. Zná hodnotu některých majetkových struktur, ale často neví, kde přesně končí osobní bohatství a kde začíná majetek držený ve prospěch úřadu, tradice či státu.

Otázkou zůstává, jak je struktura Karlových majetkových poměrů: co je osobní majetek, co je institucionální zdroj příjmu, co je veřejný rozpočet a co je jen historická kulisa s vysokou účetní hodnotou. Karel III. podle zveřejněné daně není v korunovém vyjádření „padesátimiliardář“ v běžném podnikatelském smyslu. Je spíše devatenáctimiliardářem, který má navíc přístup k mimořádně výnosné a historicky privilegované majetkové „infrastruktuře“ britské monarchie.

Témata:  Král Charles III. ,  Velká Británie,  královská rodina