Trumpa čeká dojednávání míru na Ukrajině. Má to ale několik háčků

Už během volební kampaně se budoucí prezident Spojených států opakovaně zavázal, že ukončení války na Ukrajině bude jednou z jeho priorit. Tvrdil, že dokáže dosáhnout mírové dohody prakticky okamžitě po převzetí úřadu.

Ačkoliv jeho působení v Bílém domě ještě oficiálně nezačalo, objevují se první náznaky konkrétních kroků. Otázkou zůstává, zda prezidentovy ambice budou odpovídat realitě komplikovaného konfliktu, nebo se jeho sliby ukážou jako přehnaně optimistické.

Bude za sebou mít celé USA

Trump má k dispozici širokou škálu nástrojů – od federálních agentur přes klíčová ministerstva až po největší vojenskou sílu na světě. Právě americké ozbrojené síly, jedna z nejdůležitějších složek jeho vlivu, mohou sehrát významnou roli, a to jak symbolickou, tak praktickou.

V tomto ohledu Kyjev i Moskva musí myslet na to, že to bude právě Trump a republikány kontrolovaný Kongres, kdo bude rozhodovat o tom, na čí stranu se USA při vyjednáváních postaví. „Dovedu si představit, že Trump řekne: ‚Tak, a teď se začne jednat,‘ a pohrozí Zelenskému, že sníží nebo přeruší pomoc Ukrajině. Zároveň ale pohrozí Putinovi, že může podporu razantně navýšit,“ popsal bezpečnostní expert Lukáš Visingr pro EuroZprávy.cz.

Když tedy Ukrajinci budou s jednáním souhlasit a Rusové odmítnou, budou mít „velký problém“, protože z Trumpova pohledu bude Zelenskyj chtít jednat a Putin naopak bude ten, kdo jednání sabotuje. „Lidi pořád zapomínají, že Trump uvalil nejtvrdší sankce na Rusko a taky Ukrajině jako první dal Javeliny.“

Trumpova vyjednávací strategie však může být riskantní. Jeho přístup „vítěz bere vše“ by mohl vést k situaci, kdy jedna strana – pravděpodobně Rusko – odmítne kompromisy, pokud by vycítila tlak na ztrátu klíčových geopolitických zájmů, jako je Krym nebo východní Ukrajina.

Podobně by mohlo dojít k frustraci na ukrajinské straně, pokud by Trumpova administrativa tlačila na příliš velké ústupky ve prospěch Moskvy, což by mohlo ohrozit jeho podporu mezi republikány i veřejností.

Využití síly americké diplomacie

USA mají samy o sobě enormní diplomatický vliv a mnohdy fungují jako zprostředkovatel v mezinárodních konfliktech. Američtí diplomaté mají velké zkušenosti prakticky z každého koutu světa, sám Trump už jednal se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem a co do splnění požadavků je o něco více pravděpodobné, že mu ustoupí Putin než Kim.

Budoucí prezident USA se rád staví do role tvrdého vyjednavače. „Trump má rád setkání tváří v tvář – hodně sází na personální diplomacii. Je možné, že se bude snažit uspořádat nějaký summit na nejvyšší úrovni – tedy on, Zelenskyj a Putin. Když mu to nevyjde, tak se na někoho naštve,“ vylíčil Visingr.

Toto „naštvání“ přizve do hry hned několik dalších nástrojů, které USA mají. V prvé řadě jsou to nástroje sankční, které mohou posloužit jako velice efektivní páka na Moskvu. Zároveň Trump může pohrozit zesílením sankcí nebo zařídit jejich zmírnění – a to výměnou za mírovou dohodu.

Jak už bylo zmíněno, klíčovou složkou snah o mírové řešení konfliktu se může poměrně paradoxně stát americká armáda. Jestliže totiž Putin odmítne jednat za Trumpem stanovených podmínek, americký prezident má na výběr z několika možností: pohrozit použitím síly, vyslat americké vojáky na pomoc nebo zesílit dodávky zbraní Ukrajině.

Postoj spojenců

Dalším faktorem, který bude hrát roli, je postoj evropských spojenců. Trump měl během svého prezidentství napjaté vztahy s NATO a EU, což může komplikovat mezinárodní koordinaci případných vyjednávání.

Řada evropských zemí vůči jeho úsilí přechovává skepsi. Jedním z faktorů je mimo jiné to, že Trump Rusku může nabídnout východisko vyhovující pro USA, pro bezpečnost Evropy však nikoliv.

Evropské státy, zejména ty ve východní části kontinentu, si dobře uvědomují rizika, která by přineslo případné Trumpovo uznání ruských zájmů na úkor Ukrajiny. Země jako Polsko, pobaltské státy či Rumunsko považují jakýkoliv ústupek vůči Rusku za nebezpečný precedent.

Navíc je zde obava, že Trump může v rámci pragmatického obchodu upřednostnit ekonomické zájmy USA, například v oblasti energetiky, před dlouhodobou stabilitou Evropy. Pokud by například Trump tlačil na snížení vojenské podpory Ukrajině výměnou za příslib spolupráce s Ruskem, mohl by tím oslabit pozici NATO a zpochybnit závazky kolektivní obrany v rámci aliance.

Evropská unie se také obává, že Trumpovo jednání by mohlo dále polarizovat její členské státy. Zatímco některé země, jako Maďarsko, by mohly podpořit pragmatické řešení ve prospěch rychlého ukončení konfliktu, jiné státy by naopak trvaly na plném respektování ukrajinské suverenity, včetně navrácení Krymu.

Dalším aspektem evropské skepse je Trumpův nevyzpytatelný styl vedení politiky a diplomacie. Zatímco v USA je považován za vyjednavače (zejména mezi svými voliči), který se nebojí riskovat, v Evropě mnozí vnímají jeho rozhodování jako impulzivní a krátkozraké.

Trump má v rukou řadu nástrojů, jak dosáhnout mírového řešení konfliktu na Ukrajině, ale jeho přístup, byť přitažlivý v očích některých voličů a politických analytiků, s sebou nese mnohá rizika.

Skepticismus ze strany evropských států, stejně jako geopolitické výzvy a nutnost dosažení reálného konsensu, mohou znamenat, že snaha o mír nebude jednoduchá. K tomu je třeba přičíst i možné konflikty mezi americkým prezidentem a jeho evropskými spojenci, kteří mohou vnímat Trumpovo vyjednávací taktiku jako příliš jednostrannou a nebezpečně zaměřenou na americké zájmy.

Témata:  válka na Ukrajině,  Donald Trump