Ukrajina, Gaza a nově i Kambodža. Mezinárodní společenství selhává, kde může

Napětí na thajsko-kambodžské hranici ve čtvrtek přerostlo ve vojenský střet. Thajské letectvo podniklo nálety na kambodžské cíle v reakci na incident, při němž byl těžce zraněn thajský voják výbuchem nášlapné miny. Diplomatická odveta na sebe nenechala dlouho čekat: obě země stáhly své velvyslance a bilaterální vztahy zamrzly.

Konflikt přitom nelze vysvětlit jen historickými spory o hranice a chrámové komplexy – na eskalaci se podílejí i hlubší strukturální problémy, jako jsou kybernetické útoky, čínský geopolitický tlak a slabá vnitropolitická legitimita obou vlád.

Situaci dále vyhrotil skandál se zveřejněním důvěrného rozhovoru mezi bývalým kambodžským premiérem Hun Senem a thajskou premiérkou Paetongtarn Shinawatrovou. Nahrávka, na níž premiérka údajně zmiňuje nespokojenost uvnitř thajské armády, rozbila nepsanou normu diskrétní diplomacie v jihovýchodní Asii. Informoval o tom například server The Diplomat.

Reakce ASEANu? Ticho. „ASEAN měl zasáhnout, ale neučinil tak. USA se o tuto záležitost vůbec nezajímají. Japonsko a EU jsou příliš neúčinné, aby mohly něco podniknout,“ shrnul pro EuroZprávy.cz analytik David Hutt ze Středoevropského institutu asijských studií.

Tento incident opět odhaluje strukturální slabinu ASEANu jako regionálního garanta bezpečnosti. Organizace, která po dekády udržovala rovnováhu mezi rozdílnými režimy, se v posledních letech zmítá v sérii krizí, na které nedokáže adekvátně reagovat. V éře, kdy bezpečnostní výzvy přesahují hranice – od hybridních hrozeb přes obchod s lidmi až po klimatické dopady – ASEAN zůstává především diskusní platformou, neschopnou koordinované akce.

Rozdílné zájmy členských států a jejich vazby na globální mocnosti, především Čínu a USA, paralyzují možnost společného postupu. Státy regionu zároveň čelí rostoucímu vnitřnímu tlaku – oslabené demokracie, autoritářské režimy i etnické konflikty zvyšují vnitřní křehkost. V takovém prostředí je tradiční princip nevměšování neudržitelný.

Krize v Myanmaru, která po převratu v roce 2021 přerostla v humanitární katastrofu, slouží jako varovný příklad. Pětibodový konsensus, který měl nabídnout řešení, zůstal bez reálného dopadu. Junta jej ignoruje, ASEAN mlčí, a signál vůči dalším destabilizujícím aktérům je jasný – klíčová regionální organizace je „nebude rušit“. Napsal o tom například think tank IPSC.

Ztráta kredibility ASEANu má dalekosáhlé důsledky. Pokud zůstane pasivní, hrozí, že z klíčového hráče v regionální bezpečnostní architektuře se stane jen formálním pozorovatelem. Události na thajsko-kambodžské hranici nejsou výkřikem do tmy – jsou alarmem, že jihovýchodní Asie vstupuje do nové fáze nejistoty, kterou už nebude možné řešit za zavřenými dveřmi diplomatických salónů.

Širší selhání mezinárodního společenství

Zatímco jihovýchodní Asie čelí sérii výbušných konfliktů, mezinárodní společenství dál selhává v roli garanta stability – nejen v tomto regionu, ale globálně. Nečinnost ASEANu není výjimkou, ale symptomem hlubší krize mezinárodního řádu, který ztrácí schopnost vymáhat pravidla, prosazovat odpovědnost a chránit civilní obyvatelstvo.

Tento moment už nelze přehlížet jako další z řady. Události v Thajsku a Kambodži, stejně jako předchozí selhání v Myanmaru, musí být jasným a definitivním signálem, že současný stav je neudržitelný. Nejde jen o lokální krize – jsme svědky systemického rozkladu schopnosti institucí jednat. Pokud má multilaterální spolupráce přežít, je třeba ji radikálně proměnit.

Stačí se podívat na širší obraz. Dva a půl roku po ruské invazi na Ukrajinu nedokázala OSN ani přední světové mocnosti přimět Moskvu k odpovědnosti. Válečné zločiny, deportace dětí, útoky na civilní infrastrukturu – vše bylo doloženo, ale chyběly účinné nástroje k jejich zastavení. Rusko bezostyšně zneužívá svého práva veta v Radě bezpečnosti, zatímco sankční režimy se ukazují jako děravé a dlouhodobě neúčinné. Když v Evropě padají základy mezinárodního práva, jak může jihovýchodní Asie doufat v pomoc při řešení svých krizí?

Obdobně tragická je situace v Gaze. Tisíce mrtvých civilistů, zničená infrastruktura, humanitární kolaps – a opět bez reálné odezvy. Rada bezpečnosti se nedokáže shodnout ani na výzvě k příměří. Západ, který jindy prosazuje lidská práva, zde volí dvojí metr. Právě tato selektivní morálka zpochybňuje legitimitu celého systému.

ASEAN i OSN se tak dnes jeví jako ztělesnění institucionální impotence. Organizace, které vznikly s cílem předcházet válkám a chránit lidskou důstojnost, se redukovaly na fórum pro nicneříkající deklarace. V realitě, kde autoritářské režimy neváhají použít sílu, přestává být trpělivost bez páky účinná. Toto vzniklé mocenské vakuum přitahuje geopolitické dravce – od Moskvy přes Peking až po místní elity, které zkoušejí, kam až mohou zajít.

Jihovýchodní Asie není izolovaným ohniskem, ale součástí globálního trendu, kterým je rozklad řádu založeného na pravidlech, nárůstu násilí a eroze důvěry v mezinárodní instituce. Pokud regionální i globální aktéři nenajdou odvahu ke změně, neztratí jen vliv – stanou se spoluzodpovědnými za chaos, který už není hrozbou budoucnosti, ale realitou přítomnosti.

Témata:  Thajsko,  Kambodža,  ASEAN,  OSN (Organizace spojených národů)