Samomluva může být někdy velmi užitečná, je to ale také příznak duševní choroby

Samozřejmě ne všichni k sobě neustále hovoří. Ale všem se stává, že v některých situacích něco sami k sobě pronesou.

Héloise (26) přiznává: "Ráda si říkám, co mám dělat." Jacques (60) si povídá pro sebe, když zapomene, kam zaparkoval auto. "Říkám si: obvykle ho dávám sem. A nahlas přemýšlím, kdy jsem ho naposledy viděl." Barbara (27) si k sobě mluví nahlas, když je silně vystresovaná: "Snažím se sama sebe uklidňovat a říkám si: všechno bude dobré."

"V psychiatrii je samomluva, tedy mluvení k sobě samému, jedním z prvních izolovaných projevů schizofrenie a některých psychóz. Je tedy velmi spojována s představou šílenství," říká psycholog Sébastien Dupont, autor publikace Sám mezi ostatními. 

Buďte však klidní: nemáte-li posluchače nebo si tykáte, když k sobě mluvíte, nemusí to být nutně známka schizofrenie. "Podle Freuda vzniká samomluva proto, že uvnitř nás je několik vrstev. Je to jako dialog s různými dimenzemi naší osobnosti, uvádí Dupont.

"Hlasitá samomluva odpovídá potřebě soustředit pozornost a koncentrovat se," uvádí profesorka psychologie z Lorrainské univerzity Martine Battová. "Projevuje se od dětství. Dítě se pouští do úkonu, který musí být koordinovaný, jako je třeba zavazování bot, etapu po etapě a říká si, co má dělat. Stejně jako v dětství, tak i v dospělosti umožňuje samomluva při činnosti vyžadující pozornost nebo přesnost osvětlit a realizovat rozhodnutí a dosáhnout některých cílů," vysvětluje profesorka dětské psychologie a výchovy na univerzitě v Nantes Agnès Florinová.

"Velmi častým jevem je mluvení k sobě samému v duchu. Čtvrtinu našeho bdělého života trávíme tím, že takto mluvíme sami k sobě," uvádí psycholožka Marcela Perroneová-Bertolottiová z univerzity v Grenoblu.

Proč myslet nahlas a nemluvit k sobě v duchu?

"Nahlas není možné říci najednou všechno, co se děje v hlavě, kde myšlenky přicházejí zároveň a překrývají se. Je třeba zvolit slova, jmenovat věci popořadě, a to nám umožňuje organizovat naše myšlení," říká Sébastien Dupont.

"Za situace, kdy se mi v hlavě všechno plete, protože myslím na tisíce věcí najednou, mi mluvení nahlas umožňuje myšlenky utřídit," přiznává Nathalie.

Pohlížejme tedy s větší shovívavostí na lidi, kteří myslí nahlas. A možná se o to také můžeme pokusit. "Radím to svým studentům, když něco nemohou pochopit: přečtěte si to nahlas. Pomáhá to lépe strukturovat myšlení," říká Martine Battová. Ale pozor: samomluva je intimní záležitost, odhalujeme v ní své skryté myšlenky.

Témata:  život,  lidé,  zdraví