Opravdu Evropa leží uprostřed světa? Mapy nás klamou už stovky let

Převážná většina map, školních atlasů a internetových navigačních map vychází ze zobrazení světa, které se poprvé masově ujalo v roce 1569. Tehdy přišel vlámský kartograf Gerhard Mercator s úhlojevným válcovým zobrazením zeměkoule, které následně přejali námořníci a o několik set let později letci.

Málokdo si však uvědomuje, že zkreslení způsobené takovýmto zobrazením je poměrně značné. Nejpřesnější je mapa v oblasti Rovníku, naopak na pólech je takřka nepoužitelná. Základem zobrazení je totiž válec v normální poloze, dotýkající se glóbu na rovníku. Po zobrazení povrchu koule na válec a po rozvinutí pláště válce do roviny vznikne pravoúhlá síť poledníků a rovnoběžek. Poledníky jsou zobrazeny ve stejných rozestupech, zatímco vzájemná vzdálenost rovnoběžek směrem k pólům roste do nekonečna. Protože se válec po celém obvodu rovníku glóbu dotýká, je zobrazení rovníku délkojevné. To neplatí o ostatních rovnoběžkách, jež jsou znázorněny jako úsečky stejné délky – čím blíže k pólům, tím je zkreslení v délce větší. 

Grónsko, které má velikost plochy 2,2 milionů kilometrů čtverečních pak vypadá podobně, jako obrovská Afrika (30, 3 milionů kilometrů čtverečních). Afrika se tak jeví na mapě světa poměrně zanedbatelně. Ve skutečnosti by se do ní vešly celé USA, Čína, Západní Evropa, Argentina a Indie a stále by vám kousek prázdného místa zbyl.

Západní Evropa uprostřed světa je zdaleka nejběžnějším zobrazováním zeměkoule, zdaleka ale ne jediným. Svého času byla populární mapa Australanů, kteří si překlopili mapu vzhůru nohama - rázem byli "protinožci" na jihu Evropané.

Mercatorova mapa sloužila zejména námořníkům při plavbách po celém světě. Umístění Evropy do středu světa měla i psychologicko-kulturní význam a bylo spojené s tzv. europocentrismem. Podle tohoto vidění světa Evropa vždy byla a je centrem světové kultury a myšlení. Přehnaný europocentrismus často zcela ignoruje výdobytky orientálních civilizací. Druhým důvodem je samozřejmě fakt, že Greenwichský poledník je stále nultým bodem pro světový čas. I tento důvod ale úzce souvisí s europocentrismem, ve skutečnosti by klidně mohl vést Čínou nebo Austrálií, je to zkrátka lidský výmysl. 

Čína ostatně také měla svoji mapu, a přišla dřív, než ta Mercatorova. Vychází z roku 1418 a Čínu staví do středu světa. To není dáno tím, že sebe samu pojmenovala "říší středu", ale také tím, že každý národ má přirozené tendence vidět sebe samého za ten nejlepší a nejdůležitější. Číně bychom to tedy neměli vyčítat. Europocentrismus nahradila "čínocentrismem". Navíc přiznejme si, že v současnosti by taková mapa byla mnohem přesnější, pokud bychom se zaměřili na demografické hledisko - v Číně a okolí žije největší množství lidí na světě. 

Po svém si poradily také školy v Bostonu. Ty nebyly spokojené s tradičním Mercatorovým zobrazením a tak přišly s novými výukovými mapami. Mercatororovu projekci vyměnili za Petersovu. Na ní jsou jak Spojené státy, tak Velká Británie a celá Evropa vyobrazeny mnohem přesněji. Učitelé se tam mimo jiné snaží žákům ukázat, že pojetí světa na mapě je často zcela subjektivní a kulturní záležitostí. Petersovu projekci "vynalezl" Arno Peters. Při tvorbě takové mapy si byl vědom, že opět není zcela přesná, ale stále jde o mnohem přesnější a realističtější pohled na svět. Evropa je sice stále středobodem světa, ale už je mnohem menší - skutečná.

Vývoj zobrazování světa jen dokazuje, jak tvůrce map ovlivňuje to, kdo je na světě hegemonem. Mapy byly odedávna ovlivněny vztahy mezi lidmi, názorem tvůrce, politickými a mocenskými zájmy, kulturou. Výsledná mapa následně samozřejmě ovlivňuje i jejího "čtenáře". 

Témata:  Evropa,  Afrika,  Země 1,  mapy