Nepředstavitelné utrpení: Jak se mučilo ve jménu spravedlnosti a Boha?

Pokud jste v době středověku a podobně něco provedli, trest vás většinou neminul. Ať už byste skončili na pranýři, nebo byste podstoupili ordál, nebyli byste na tom dobře. A pokud by byl váš zločin velmi závažný, možná dav přestal čekat na autority a rozhodl se vás zlynčovat. Ve jménu spravedlnosti a boha, samozřejmě.

Pranýř

Pranýřování bylo oblíbeným trestem v období středověku a raného novověku. Pranýř stával uprostřed náměstí a byl místem, kde byly trestáni nepoctivci. Ve spoustě měst byl pranýř součástí původního půdorysu.

Šlo o místo hanby, utrpení a ponižování. Měl podobu dřevěného či kamenného sloupu nebo klece. Člověk mohl být také takzvaně „vsazen do klády“. Buď byl tedy přivázán okovy ke sloupu, nebo byl uzavřen mezi dvěma kusy dřeva, které byly spojeny zámky. Obvykle v nich byla díra na krk a ruce, někdy se kláda dávala na nohy. Kláda se často přidělávala na sloupek, lidé tedy stáli ohnutí a nemohli se bránit.

Hlavním „kouzlem“ pranýřování bylo, že autority nijak více provinilce trestat nemusely. O zbytek se postarali ostatní. Trestem byly minimálně posměšky. Lidé však na pranýřované plivali, uráželi je… Mohli na ně házet shnilé jídlo, někdy i kameny.

Šlo o tresty pro zloděje, nepoctivé obchodníky a řemeslníky a také „hádavé ženy“. Na pranýři se trestaly hlavně menší krádeže, za ty větší už se člověk dostal do žaláře. Pranýř obvykle nebyl užívaný pro mučení, ale mohl sloužit pro výprask rákoskou či karabáčem.

Pranýře dodnes najdete v některých českých i evropských městech, například v Náchodě či Starém Jičíně nebo v německém Schwäbisch Hall.

Nechť mě chrání Bůh

Ordály, jinak zvané ordálie nebo boží soud, nesloužily primárně jako trest. Jednalo se o poslední možnost, jak dokázat vinu či nevinu obviněného, když jiné prostředky selhaly. Svůj původ má v Mezopotámii, užíván byl ale i v Indii a v Číně. Samotné slovo „ordál“ je germánského původu od německého „Urteil“, neboli rozsudek. České slovo ortel je odvozeno od něho.

Mělo se jednat o určitou zkoušku, kdy měly zasáhnout nadpřirozené síly. Šlo o takzvané „judicium Dei“, tedy boží soud – Bůh měl pomoci nevinnému tak, že se stane zázrak a zachrání ho od smrti. Existovaly různé druhy. Šlo o zkoušku vodou, ohněm, polykáním, křížem nebo zkouška soubojem a další.

Při zkoušce vodou byl podezřelý uvázán do pytle a hozen do řeky. Pokud vyplave a přežije, je nevinný. Pokud se potopí, tíží ho jeho hříchy. V Čechách a při čarodějnických procesech došlo k naprostému otočení – pokud se utopil, voda ho přijala jako čistého. Když vyplaval, voda ho odmítla. Pokud tedy „čarodějnice“ přežila, upálili ji.

Při zkoušce ohněm člověk buď šel určitou vzdálenost po horkém uhlí nebo měl vzít do ruky kus rozžhaveného železa. Někdy ho měl olíznout. Jinou možností bylo, že měl na železo přiložit dva prsty – ty pak byly zavázány a obvaz zapečetěn. Když se rána do sedmi dnů zahojila, šlo o nevinného. Odsud je oblíbené rčení „dobrého nepálí“.

Při zkoušce polykáním měl obžalovaný sníst množství suchého chleba. Pokud mu zaskočilo, byl vinen. Při zkoušce křížem stáli obžalovaný a žalující proti sobě s rozpaženýma rukama – komu dříve klesla ruka, byl vinen. Při zkoušce soubojem se proti sobě postavili obviněný a zástupce žalujícího. Kdo měl pravdu, tomu Bůh pomohl k vítězství.

Lynčování

Lynčování je něco, co pochází z především Británie, odkud se přeneslo do Ameriky. Tam zažilo svůj „boom“. Jedná se o trestání provedené davem, které není schváleno zákonem a autoritami. Šlo hlavně o popravy, ve kterých měl být potrestán zločinec nebo zastrašena nějaká skupina. Je to výrazný příklad davového chování.

Počátky jsou předpokládány v americké válce za nezávislost, kdy vznikaly obecní rady, aby udržely pořádek. Pojmenováno je to buď podle plukovníka Charlese Lynche nebo kapitána Williama Lynche. Začalo to ještě poměrně poklidně, ovšem později to začalo být více agresivní.

Lynčování je spojené především s rasovými důvody a existuje množství případů ze San Francisca, Wyomingu a podobně. Šlo ve své podstatě o boj o moc. S lynčováním je spojena například rasistická organizace Ku Klux Klan. Lynčující dav oběti často věšel, někdy je však pálil zaživa a mučil. Často je fotil, kousky těla si bral jako suvenýry.

Témata:  historie,  zajímavosti,  Ku-Klux-Klan,  násilí