Ženy s vlasy zakrytými závojem tzv. hidžábem, jsou symbolem islámu a zdrojem mnoha kontroverzí. Jak pravicoví odpůrci islámu, tak feministky se shodují v tom, že se jedná o nepřípustný nástroj ponižování ženy. Muslimky považují hidžáb za znak jejich náboženské identity, jenž je na stejné úrovni jako kříž nesený křesťankami. Podle Ejaze Naqviho, lékaře a vedoucího Islamic Center of Zahra v americkém městě Pleasanton, však mnohé muslimky a mnozí muslimové mají o hidžábu velmi zkreslené představy. Co o hidžábu říká Korán?
Hidžáb doslova znamená něco, co stojí mezi dvěma věcmi nebo něco, co pokrývá či skrývá jinou věc od druhé. Proto se překládá jako „bariéra" „závoj" nebo „záclona". V Koránu se setkáme se sedmi výskyty tohoto slova a jeho derivátů. Ani v jednom to však neznamená to, co s tímto pojmem spojujeme dnes. Např. v sedmé súře (kapitole Koránu), v 46. verši se hidžáb označuje „přepážku“ mezi rájem a peklem. V súře 17 se zase hovoří o závěsu mezi věřícími a nevěřícími, spuštěného při přednášení Koránu Mohamedem.
Zastánci nošení hidžábu poukazují na verš 59 v súře 33. Píše se zde: „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. A Bůh je odpouštějící, slitovný.“ Tento verš poskytuje základ nejenom pro nošení hižábu, ale i nikábu, vše zahalujícího oděvu typického pro Saúdskou Arábii. Vyzývá ale Korán skutečně k nošení hižhábu, jak jej dnes známe?
První mýtus – hidžáb je jediný povolený styl oblékání
Podle Naqviho hidžáb je v Koránu, pokud se týká oblečení, výzvou k cudnému a slušnému odívání i chování. Korán vyzývá ženy, aby se oblékaly odpovědným způsobem, pokud jsou na veřejnosti v přítomnosti mužů, kteří nejsou mehram, tj. muži, které si žena nemůže vzít, jako je bratr, otec, syn, aj. (manželé nejsou mehran). Toto pravidlo je stanoveno v súře 24, v 31. verši.
„A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!
Pro tento závoj je použit nikoliv výraz hidžáb, ale khumur (jen nemusí nutně znamenat závoj, ale např. turban). Naqvi tvrdí, že tento verš jasně odhaluje, že hidžáb je v Koránu slovo s větším významem než jako zakrývající závoj. Rozdíl mezi těmito dvěma významy slova vysvětluje na příkladu ženy, která by nosila hidžáb, ale tvář měla namalovanou takovým způsobem, který by jednoznačně měl za cíl vzbudit sexuální zájem u muže. To by bylo proti duchu hidžábu, tvrdí Naqvi.
Druhý mýtus – hidžáb je určen pouze pro ženy
Od muslimských žen je v mešitách vyžadována přísná kontrola jejich oděvu. Pouhé sklouznutí hidžábu je viděno s velkou nelibostí, přiznává Naqvi, zatímco muži mohou nosit pohodlné džíny a trička a nikdo jím jejich ležérní oblečení nevyčítá. Naqviho toto pokrytectví velmi rozčiluje a poukazuje na to, že Korán vyžaduje i po mužích, aby následovali pravidel hidžábu.
V Koránu, v 24. súře, před tím, než jsou k ctnostnému oblékání vyzvány ženy, jsou prve témuž vyzváni muži: „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají.“ (24:30). Na základě tohoto verše dospívá Naqvi k názoru, že muži a ženy podle Koránu mají stejnou zodpovědnost chovat se ctnostně a pokorně. Dvojí standardy pro muže a ženy, které se dnes v islámu vyskytují, mají dle něj jednoznačně zdroj v kultuře než v náboženském učení.
Třetí mýtus - hidžáb je určen pouze pro muslimy
Naqvi poukazuje, že i v ostatních monoteistických tradicích, judaismu a křesťanství, se objevují výzvy či příklady žen nosících závoje, které mají skrývat jejich těla, např. jeptišky, které jsou zcela zahalené na vyjádření svého zasvěceného, ctnostného života. Naqvi cituje jak Starý zákon, v němž se Rebeka zahaluje před tím, než se má setkat s Izákem (Gn 24:63-65), tak i Nový zákon, např. Ježíšova slova, že ten, kdo pohlédl hříšně na ženu, už zhřešil (Mt 5:27-28).
Hlavní pozornost ale věnuji listům apoštola Pavla. V 1. listu Timoteovi, ve druhé kapitole, Pavel píše, že „rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.“ (1Tm 2,9-10.) V listu Korintským, v 11. kapitole Pavel vyzývá ženu, aby se modlila se zahalenou hlavou. Podle Naqviho to odhaluje, že požadavek zahalování není jen záležitostí islámu.
Témata: muslimové, Islám, EuroZprávy.cz
Související
20. prosince 2022 19:10
13. října 2022 13:00
7. května 2022 11:58
12. září 2021 10:53
10. září 2021 16:21
30. srpna 2021 12:51