1189: Rok, který navždy změnil českou společnost

Už během vlády Boleslava I., který po vraždě svého bratra sv. Václava nastoupil na knížecí stolec, se moc Přemyslovců pevně ukotvila v české kotlině a jejich vliv sahal až daleko na východ. Především pak za knížete Břetislava I. došlo k posílení a ke znovu upevnění moci jak v Čechách, tak na Moravě. Proces prosazování svrchované vlády a kontroly se uplatňoval pomocí strategicky rozmístěných hradišť, které Břetislav I. pevně usadil i na Moravě. Už předtím zde byly správní hradiště, které tvořily prstenec kolem původní středočeské přemyslovské enklávy, která se postupně rozšířila do jižních Čech a následně i na Moravu.

Kolem těchto správních středisek se usazoval ještě lehce divoký život středověku, který byl již prostoupen křesťanskými hodnotami, ovšem vůle po snaze přežít a hájit svůj majetek byla velmi silná. Souvisela především s postupující kolonizací dalších částí území, která se vzdalovala od příhodných oblastí s tradičním osídlením, kde byla dostatečně úrodná půda. Hradiště a okolní zázemí v podobě vesnic a osad, stejně jako kláštery a k nim příslušející vesnice, se tak objevují i ve vyšších polohách.

Předtím dlouho fungující scénář, kdy kníže vládl celému svému území a byl majitelem veškeré půdy, přestával fungovat. Kasteláni se domáhali majetkových práv a proces, kdy kníže pouze propůjčoval svou moc a majetek, se začal bortit. Že tomu tak bylo právě ve 12. století, je dáno společenským vývojem. Značně tomu napomohla samotná knížata při svém boji o moc, kdy se se slibem odměny a vděku obracela právě na velmože a šlechtu. Tím, že se daní velmožové postavili za daného knížete, opět získávali moc a majetek. Právě o dědičnost těchto lén a „benefitů“ začal následný boj.  

Tlak velice zesílil na konci 12. století. Politické uspořádání a vládní moc se stále ještě křehce dělila mezi jednotlivé linie přemyslovského rodu. Docházelo zde k bojům mezi Konrádem II. Otou synem Konráda II. ze znojemského údělu a Bedřichem a jeho bratrem Přemyslem Otakarem I., syny knížete Vladislava II. Do těchto bojů se opět vměšovali jak cizí vládci, tak česká šlechta. Vedlo to nakonec k rozdělení Čech a Moravy. Morava se nestala zcela samostatnou, ale měla svého markraběte, kterým se stal Konrád II. Ota. Z bojů nakonec vyšel jako vítěz Bedřich, který se stal svrchovaným vládcem v Praze, zatímco Konrád získal úděly na Moravě, kterým dále vládl i z titulu markraběte, a také nástupnické právo po smrti Bedřicha. Ten zemřel 25. března 1189.

Konrád II. Ota vládl jako kníže pouze 2 roky. Zemřel v roce 1191 při válečném tažení u Neapole. I tak se stihl do českých dějin a vývoje společnosti významně zapsat. V roce svého nástupu, v roce 1189 uzákonil na sněmu velmožů v Sadské u Nymburka statuta, zvaná Statuta Konrádova či Statuta Konráda Oty, což bylo vyřešení tlaků a sporů mezi panovníkem a šlechtou.

Hlavním cílem tohoto kroku byla kodifikace zvykového, tedy nepsaného práva, především z trestní oblasti, ale důležitým ustanovením bylo také uzákonění dědičnosti lén. Jednalo se o kompromis mezi panovníkem a šlechtou, v určitých směrech posiluje panovníkovu moc, v určitých zase ustupuje šlechtě. Tento politický akt tak v podstatě vedl ke vzniku dědičné, pozemkové šlechty. To umožnilo českým zemím přímý vstup do feudální Evropy a silně ovlivnilo další vývoj českého státu a jeho obyvatel. 

Témata:  historie