Umírají, aby lidé mohli žít? Hrůzné tajemství, které stojí za výzkumem radiace

Místo toho budou zvířatům změřeny hodnoty radioaktivních látek v těle, aby se zjistilo, nakolik jsou ovlivněny pobytem v prostředí, kde radiace patnáctkrát přesahuje bezpečné hodnoty. Pastvina těchto krav se totiž nachází poblíž Fukušimy, kde zemětřesení a následná přívalová vlna cunami poškodily v roce 2011 místní jadernou elektrárnu.

Oblast kdysi bývala zemědělským rájem s více než 3500 kusy dobytka a dalších domácích zvířat. Farmáři, kteří odmítli uposlechnout vládní nařízení pozabíjet své krávy, dál krmí a pečují o asi 200 zvířat. Stádo ale není chováno k využití v potravinářském průmyslu; nyní slouží vědě.

Výzkumníci přijíždějí každé tři měsíce na toto místo nacházející se ve dvacetikilometrové zóně kolem jaderné elektrárny, kde se roztavila jádra tří reaktorů. Je to vůbec první studie na velkých savcích, kteří jsou dlouhodobě vystaveni nízké úrovni radiace.

Místní farmáři nechovali dobytek na maso, ale jsou to šlechtitelé, kteří mají ke svým zvířatům blízký vztah. Jednají s kravami téměř jako s dětmi, dokonce jim dávají i jména. Výzkum týkající se dopadů radioaktivity jim poskytuje důvod ponechat milovaná zvířata naživu a naději, že se do oblasti bude moci jednou zemědělství bez rizik vrátit.

Lékaři a dobrovolníci odeberou kravám vzorky krve a moči a zkontrolují, zda nemají na těle bulky či zduřelé lymfatické uzliny. Vyšetření trvá u jedné krávy maximálně pět minut.

Namie, ležící 11 kilometrů severozápadně od elektrárny, je město duchů, které nebude obyvatelné ještě řadu let. Ale sedmapadesátiletý Fumikazu Watanabe dojíždí každý den na farmu, aby nakrmil 30 až 40 krav, které společně vlastní sedm zemědělců.

"Jaký by mělo smysl ty krávy pozabíjet?" říká Watanabe v omšelé stáji, kde dříve zdravé krávy trávily noc a staraly se o svá telata. Kosti uhynulých zvířat jsou rozptýlené po celém okolí.

"Když udržujeme krávy naživu pro výzkumné účely, můžeme předat závěry studie dalším generacím, a nezanecháme tak po sobě jen negativní dědictví," říká Watanabe.

Výzkumný tým vytvořený veterinářskými experty a odborníky na radioaktivní záření z univerzit Iwate, Tokai a Kitasato byl zřízen rok po jaderné katastrofě. Jeho členové jako dobrovolníci sbírají vzorky krve a moči a podrobují je testům.

V roce 2012 japonská vláda nařídila, aby byl všechen dobytek v uzavřené oblasti utracen. Obávala se toho, že se budou krávy dál množit a že zvířata vystavená radiaci nebudou mít žádnou tržní hodnotu.

Profesor veterinární medicíny a zemědělství Keidži Okada z univerzity Iwate uvedl, že vláda považovala za bezpředmětné zvířata studovat, protože krátce po katastrofě nebylo možné určit, jakým hodnotám radiace jsou vystavena.

Okada s tímto stanoviskem nesouhlasí. Podle něj získaná data pomáhají vědcům zjistit, zda se budou moci farmáři nakonec vrátit ke své práci v zasažených zónách.

"Neexistují žádné studie o zvířatech vystavených nízkým dávkám radiace a my netušíme, jaké výsledky získáme. Právě proto je potřeba krávy monitorovat," řekl.

Doposud není na vnitřních orgánech krav od Fukušimy patrná žádná zásadní změna a stejně je tomu i v případě jejich reprodukčních funkcí, prohlásil Okada. Je ale předčasné dělat nějaké závěry ohledně rakovinyštítné žlázy a leukémie, dodal.

Leukémie může být způsobena radiací, ale také ji mohou způsobit komáři, kteří roznášejí mezi kravami virus bovinní leukémie.

"I když odhalíme u krav leukémii, nebudeme vědět, jestli ji způsobila radiace nebo virus," uvedl Okada. "Cílem letošního výzkumu je, abychom byli schopni toto rozlišit," dodal.

Okada se svým týmem chce do března dospět k závěru, zda krávy zabíjí či postihuje nemocemi radioaktivní záření. Výzkum by měl také pomoci určit, jak by měli zemědělci jednat v případě, že by v budoucnu znovu došlo k podobnému úniku radioaktivních látek.

Jukio Jamamoto, který je vlastníkem rozlehlé farmy obklopené horami, řekou a loukami, se opakovaně vydává na tříhodinovou okružní jízdu ze svého dočasného domova, aby nakrmil své zbývající krávy.

Jamamoto původně uposlechl vládní příkaz a začal dobytek vybíjet. Sledoval zabití krávy v okamžiku, kdy tele stále ještě sálo její mateřské mléko. Po chvíli padlo i mládě.

"Krávy jsou moje rodina. Nemůžu je zabíjet. Pokud existuje Bůh, jsem si jistý, že jednou budeme za naše oběti odměněni," říká Jamamoto. Doufá přitom, že v budoucnu uvidí zase své stáje zaplněné stovkami krav a telat, o něž se budou starat jeho děti a vnoučata.

Témata:  jaderné elektrárny,  radiace