reklama

Manželka prvního československého prezidenta T. G. Masaryka pocházela ze Spojených států amerických. Narodila se dne 20. listopadu roku 1850 na newyorském Brooklynu a dostala jméno Charlotta. Tehdy se stala třetím potomkem významného amerického obchodníka Rudolpha Pierra Garrigua a jeho ženy Lydie, později však měla celkem deset sourozenců. Předkové tohoto rodu pocházeli z jižní Francie a byli hugenoti.

Již v mládí našla Charlotta oblibu v umění. Milovala zejména malířství, literaturu, nejraději však měla hudbu. Když jí bylo sedmnáct let, začala v Lipsku studovat hru na klavír. Kvůli zdravotním problémům však nemohla studium dokončit. Právě v Lipsku poznala svého budoucího manžela – Tomáše Masaryka.

Charlotta se za Tomáše Masaryka provdala dne 15. března 1878 v New Yorku. Partneři si kromě prstýnků vyměnili také příjmení. Tím podpořili symbolicky boj za rovnoprávnost mezi muži a ženami, a zároveň si tak projevili vzájemnou úctu. Ke sňatku však málem nedošlo. Charlottiny rodiče byli proti, protože Masaryk tehdy nebyl finančně zajištěný. S finančními problémy se ostatně manželé potýkali i během svého pobytu ve Vídni, kam se po svatbě odstěhovali. Teprve v roce 1897 se Masaryk stal profesorem a rodina se finančně zahojila.

Manželé spolu měli šest dětí, ovšem dvě dcery jim zemřely ještě jako miminka. Dcera Alice byla velmi aktivní feministkou a zakladatelkou Československého červeného kříže. Syn Herbert zdědil po své matce výtvarné nadání, později však našel zalíbení v hokeji, ve kterém vynikal. Jan Masaryk šel zase ve šlépějích svého otce, byl politikem a diplomatem, zastával post ministra zahraničí. Roku 1948 byl zřejmě zavražděn. Dcera Olga žila především v exilu, po smrti svého bratra Jana se odmítla do Československa vůbec někdy vrátit.

Od roku 1881 žili manželé v Praze, kde Tomáš Garrigue Masaryk působil na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Praha byla tehdy oproti Vídni maloměstem, a tak tu pár budil pozornost, protože se vymykal zavedeným normám. Emancipované cizinky a mladého, svéhlavého profesora a bojovníka za emancipaci si všichni hned všimli. Charlotta také veřejně podporovala coby členka Amerického klubu dam zrovnoprávnění žen s muži.

Brzy se přestalo na manžele pohlížet s údivem, ale s nevraživostí. Vše začalo tzv. sporem o rukopisy, kdy Masaryk prohlásil, že rukopisy Královedvorský a Zelenohorský jsou padělky. Vlna odporu na sebe nenechala dlouho čekat – nenáviděnou osobou se nestal jenom T. G. Masaryk, ale také jeho žena Charlotta. S další vlnou nenávisti se rodina musela potýkat v souvislosti s tzv. hilsneriádou. Masarykovi odmítli studenti docházet na přednášky, Charlotta čelila dokonce fyzickému napadení. Charlotta byla v těchto těžkých časech svému muži velkou oporou. Byla však také pod neustálým tlakem a vystavena stresu, což ovlivnilo její pozdější psychický stav.

Skutečně těžké období však Charlottu Garrigue-Masarykovou ještě čekalo. Roku 1914 její manžel s dcerou Olgou odešli do exilu. O rok později se Charlotta musela vyrovnat s další ztrátou – se smrtí syna Herberta. Dcera Alice byla ve Vídni uvězněna. Osud toho na Charlottu přichystal až moc. Není se tedy čemu divit, že Charlotta začala trpět depresemi, které se neustále zhoršovaly. Vše vyústilo v psychický kolaps a hospitalizaci v sanatoriu ve Veleslavíně. Zde se také roku 1918 setkala znovu se svým manželem. Ještě v roce 1918 se však její zdravotní stav natolik zhoršil, že byla zbavena svéprávnosti. V listopadu téhož roku se T. G. Masaryk stal prvním československým prezidentem a Charlotta první dámou.

V květnu roku 1923 prodělala Charlotta-Garrigue Masaryková mozkovou mrtvici, v důsledku které částečně ochrnula. Dne 13. května téhož roku na zámku v Lánech zemřela ve věku 72 let.