Největší záhada Bible: Kdo ji vlastně napsal? Kdysi populární teorii vědci vyvrátili

Křesťanská Bible se skládá ze Starého a Nového zákona, židé uznávají pouze Starý zákon, neboli Tanach. Do podoby, v jaké dnes Bibli známe, se vyvinula v průběhu tisíciletí. Jedná se vlastně o celý soubor textů různého stáří a druhu. Existuje mnoho knih a publikací, které se snaží zkoumat a popsat evoluci Svaté knihy, a také celý vědní obor nazývaný biblická studia. Nejstarší pasáže jsou staré více jak 3000 let.

Právě proto je velmi těžké odpovědět na otázku, kdo je autorem. Obecně se udává se, že se na její tvorbě podílelo až 40 různých lidí. Pouze v několika málo případech se dá spolehlivě říci, kdo biblický text napsal. To se týká například sedmi z třinácti listů apoštola Pavla nebo knihy Moudrost Jesúse Síracha. Často je totiž autorství někomu připisováno, odborníci však na základě rozborů textu a dalších poznatků vylučují, že by daná osoba byla skutečně jeho tvůrcem.

První část Starého zákona se nazývá „Pět knih Mojžíšových“ nebo Pentateuch. Podle tradice je autorem všech knih Mojžíš. To však podle odborníků není pravda. (Ponechme stranou, že nemáme důkazy o tom, že by byl Mojžíš reálnou historickou postavou). Tak například, v páté z knih, která je také známa jako Deuteromonium se mluví o Mojžíšově smrti. Je poměrně jasné, že minimálně tuto část nemohl sám napsat. Vědci však vycházejí i z mnoha dalších indicií, které zevrubné studium textu odhaluje. V knize Genesis jsou třeba zmiňováni králové, kteří vládli až poté, co měl Mojžíš zemřít. Domestikovaní velbloudi se v oblasti objevili také až o mnoho později, než text naznačuje. Podobných nesrovnalostí je možné nalézt mnoho.

V 19. století se stala populární takzvaná „dokumentární hypotéza“. Velmi zjednodušeně řečeno, na základě odlišností v textu přisoudila Pentateuch čtyřem různým autorům, nebo skupinám autorů. V dnešní době je již mnohými odborníky považována za překonanou, dobře to však ilustruje, do jaké míry je složité určit, kým byla Bible sepsána. Z vědeckého pohledu je nicméně jasné, že je „Pět knih Mojžíšových“ výsledkem dlouhého procesu na kterém se podílelo více autorů, přestože základem skutečně mohl být nějaký původní zdroj. Nejasnosti panují i ohledně zbývajících částí Starého zákona.

Text Nového zákona je méně rozsáhlý, pouze asi třetinový. Obsahuje čtyři evangelia, Skutky apoštolské, listy různého druhu a Zjevení svatého Jana. Podle převažujícího názoru v biblických studiích bylo Markovo evangelium jedním z hlavních zdrojů Matoušova a Lukášova evangelia. Kdo byli skutečnými autory, však není známo. Vědci nicméně předpokládají, že ten, kdo napsal Markovo evangelium, ve stejné době sestavil i text Skutky apoštolské.

Témata:  bible,  křesťanství,  církev