Libuše Šafránková neměla v pohádce Tři oříšky pro Popelku vůbec hrát. Opilý Menšík a další perly tohoto filmu

Václav Vorlíček původně zamýšlel obsadit do role Popelky Janu Preissovou, plány však překazilo její těhotenství. Režisér proto obrátil pozornost k talentované Libuši Šafránkové, která tehdy vynikla jako Barunka v Babičce. Devatenáctiletá herečka nakonec předčila očekávání nejen hereckými schopnostmi, ale i jezdeckým uměním. Jak uvedl web ČSFD, její náhradnice Libuše měla o tuto roli takový zájem, že na první schůzce dokonce trpělivě čekala na režiséra Václava Vorlíčka, který měl hodinu zpoždění.

Šafránková si poradila i s náročnými scénami, kdy Popelka na Juráškovi projížděla zasněženou krajinou, a téměř všechny jízdy zvládla sama, bez dublérky. Výjimku tvořil pouze odvážný skok přes spadlý strom, kde ji zastoupila profesionální kaskadérka. Díky jejímu nasazení i přirozenému talentu se z Popelky stal symbol české filmové pohádky.

Natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku přineslo nejen kouzelné záběry, ale i nečekané výzvy. Kvůli nedostatku sněhu u německého zámku Moritzburg byl použit umělý sníh vyrobený z rozemletých rybích kostí, jehož silný zápach zanechal nezapomenutelné vzpomínky u herců. Pro Pavla Trávníčka, který roli prince získal jako čerstvý absolvent FAMU, šlo o první velký úspěch.

Pavel Trávníček získal roli prince v pohádce Tři oříšky pro Popelku mezi stovkami uchazečů, částečně díky své podobnosti s Alainem Delonem. Režisér Václav Vorlíček však nebyl spokojen s jeho moravským přízvukem, a proto byl Trávníčkův hlas ve filmu předabován Petrem Svojtkou.

Samotné natáčení probíhalo v mrazivých podmínkách, a při finální scéně se princ s koněm propadl do sněhové jámy, což přimělo Popelku dokončit jízdu sama. Záběr se musel podařit na první pokus, aby louka zůstala neporušená, a právě tento okamžik se dostal do legendární filmové verze.

Závěrečná scéna oslavující Popelku a prince jako pár skrývá nenápadný detail – Vladimír Menšík alias Vincek jako jediný nevyhazuje pokrývku hlavy do vzduchu a zůstává nepřítomně zírat za kameru. Důvodem byla pravděpodobně „náročná“ noc před natáčením, kterou údajně strávil na veselém večírku s kolegou Vítězslavem Jandákem. Tento moment dodává scéně nenápadný šarm, který připomíná Menšíkovu pověst veselého společníka i jeho legendární profesionalitu, kdy zvládl natáčení i v takovém stavu.

Při natáčení se objevili tři různí koně hrající Juráška – zimní srst měla vhodná zvířata pro venkovní scény, zatímco pro záběry ve stáji byl použit kůň s běžným osrstěním. V německé verzi nese Jurášek jméno Nikolaus. Sova Rozárka, která radila Popelce, patřila berlínské zoo, a aby na kameru zamrkala, musel ji režisér Vorlíček špejlí jemně popostrčit. Natáčení komplikovali neposlušní lovečtí psi při honu na lišku, zato holoubci ochotně spolupracovali díky vyhladovění a přesně mířili ke krmení, jak filmaři potřebovali.

Pohádka „Tři oříšky pro Popelku“ se stala skutečně mezinárodním fenoménem. Kromě Německa, kde patří k vánoční tradici, si získala srdce diváků v Norsku a dalších severských zemích, ale také v Rakousku, Španělsku a dokonce i v tak vzdálených koutech světa, jako jsou Spojené arabské emiráty nebo Filipíny. Její nadčasový příběh a kouzelná atmosféra překonaly jazykové i kulturní bariéry.

Témata:  pohádka Tři oříšky pro popelku,  Libuše Šafránková