Světová katastrofa se blíží? Novinář poukázal na závažné skutečnosti

Svět není v lepším stavu než před osmi lety

Jak se Spojené státy stahují ze světa, ten se dle Hiatta stává stále horším a bouřlivějším, což zase mnoho Američanů utvrzuje v tom, že jakékoliv zahraniční angažmá je bláznivé a marné. "Tato zpětná smyčka živí jistý izolacionismus, který jsme tento rok viděli od Donalda Trumpa a Bernieho Sanderse," tvrdí novinář. Domnívá se, že toto pomáhá vysvětlit, proč se v aktuální americké prezidentské kampani jen málo hovoří o zahraniční politice, vyjma řečí o porážce Islámského státu (IS) na sjezdech obou velkých stran.

Situace tak bude komplikací pro Hillary Clintonovou, aby v případě svého zvolení získala podporu veřejnosti a Kongresu pro obnovení tradičnější vůdčí role Spojených států, myslí si Hiatt. Připomíná, že Demokratická strana minulý týden vydala prohlášení, že USA jsou nyní silnější ve světě a bezpečnější doma v důsledku Obamova principálního vedení, přičemž sám prezident ve svém projevu na sjezdu demokratů zmínil například stahování amerických vojsk, zabití Usámy bin Ládina, jadernou dohodu s Íránem, otevření se Kubě a světovou dohodu o klimatické změně.    

To jsou podle editora skutečné úspěchy, byť mnoho z nich je pouze výhledových, nikoliv realizovaných. "Bylo by však těžké pro jakéhokoliv férového pozorovatele tvrdit, že svět je v lepším stavu, než byl před osmi lety," deklaruje Hiatt.  

Irák, který byl v roce 2009 téměř stabilizovaný, opět hoří, přičemž Sýrie je ještě v horším stavu, poukazuje novinář. Dodává, že IS dosáhl toho, co se nikdy nepodařilo Al-Káidě - kontroluje území, z něhož podniká destabilizující útoky ve Francii, Belgii či jinde ve světě a navíc disponuje stanovišti v Afghánistánu nebo severní Africe.

"Chaos na Blízkém východě přinesl miliony uprchlíků, které se ukázaly pro Evropu natolik traumatizující že velký úspěch kontinentu za poslední půlstoletí, politická unie, je v ohrožení," pokračuje Hiatt. Doplňuje, že je šokujícím porušením norem ustanovených po druhé světové válce, když jedna evropská země napadla a okupuje část jiného státu, přičemž nikdo neočekává, že Krym a východní Ukrajina by mohly být brzy navráceny.       

Stejně tak je na ústupu samotná demokracie, kritizuje novinář. Deklaruje, že v Rusku a Číně zesilují represe a obě země šíří svůj model netolerantního autoritářství. Bývalí demokratičtí spojenci jako Turecko a Thajsko se přesunují, či se již přesunuli  do tábora diktatur, konstatuje Hiatt. Podotýká, že americké aktivity nezmírnily íránskou podporu terorismu či kubánské potlačování disentu, stejně tak pokračuje severokorejský jaderný program.

Trump se zcela vymyká

Obama podle editora není izolacionista a výše uvedené skutečnosti nepadají pouze na jeho hlavu. "Ale jeho politika ústupu k nim přispěla,"tvrdí Hiatt. Odkazuje na ukončení americké přítomnosti v Iráku, přihlížení rozpadu Sýrie, údajnou Obamovu neschopnost prosazovat červené linie, které nastavil, opuštění Libye po svržení jejího diktátora či omezení americké podpory demokracii a lidským právům v mnoha částech světa.

Namísto toho, aby ukázal americkému lidu, že vůdčí role USA je v jejich dlouhodobém zájmu, Obama jej ujišťoval, že bezpečnější bude zaměřit se na domácí problémy, myslí si Hiatt. Tvrdí, že jak se Sýrie nořila do humanitární katastrofy nevídané od genocidy ve Rwandě, prezident ospravedlňoval nečinnost stále vehementnějším konstatováním, že Amerika nedokáže ovlivnit dění v zahraničí k lepšímu.  

"Ironicky, byť pomlouval americké schopnosti, Obama zřejmě koncem svého prezidentství do jisté míry změnil svůj kurz, stejně jako učinil Jimmy Carter na konci svého období poté, co Sovětský svaz napadl Afghánistán," deklaruje novinář. Připomíná, že Obama poslal zpět do Iráku tisíce vojáků a vzdal se svého plánu stáhnout veškeré jednotky z Afghánistánu. Tyto akce však nedoplnila podle editora patřičná rétorika a prezident trvá na tom, že vojska v Iráku nebojují a nedokázal vysvětlit americkému národu strategické aspekty uvedeného zvratu, kritizuje Hiatt.    

Vzhledem k Trumpově ohromné ignoraci, odmítání spojeneckých vazeb a obdivu k diktátorům může být zaměřování se na Obamu zavádějící, píše komentátor. Zdůrazňuje, že Obama, stejně jako Clintonová či Trumpův potenciální viceprezident Mike Pence, se pohybuje v rámci poválečného amerického zahraničněpolitického konsensu, který vždy charakterizovala debata o patřičné míře amerických aktivit v zahraničí a správné rovnováze mezi idealismem a realismem, přičemž Trump se již pohybuje mimo tyto mantinely.    

"Avšak i když bude Trump poražen, není vůbec jisté, že se Clintonové podaří obnovit americkou vůdčí roli, protože svět bude v horším stavu, než by mohl být, a jelikož shoda na vůdčí roli bude erodovat," varuje Hiatt. Domnívá se, že historie může ukázat, že Obamův ústup byl jen další ukázkou tradičního studenoválečného cyklu mezi asertivitou a ustupováním, ale možná i začátkem delšího zvratu, v jehož důsledku se svět stane mnohem nebezpečnějším místem.       

Témata:  USA,  Barack Obama,  Donald Trump