reklama

Přes tuto smutnou skutečnost ostrov posloužil lidstvu také jinak. Do světa se dostal název dvojdílných plavek známých jako bikiny. A druhou věc, která už není tak veselá, nicméně nabídla světu dechberoucí zážitek: nejznámější fotografie jaderného výbuchu na světě. Avšak některé ostrovy se pod náporem výbuchů doslova vypařily.

Atol Bikini tvoří 23 malých ostrůvků, jenž patří Marshallovým ostrovům ve střední části Tichého oceánu. Původně bylo ostrovů o tři více, Bokonijien, Aerokojlol a Nam. Byly to právě ty, které se pod náporem radiace doslova vypařily. Dohromady čítá atol plochu o velikosti 594 kilometrů čtverečních a bohužel je poznamenán americkými jadernými výbuchy.

Vzhledem k jeho minulosti není překvapivé, že atol byl dlouhá léta neobydlený. Nebylo tomu tak vždy, jeho původní obyvatelé nazývaní Marshallové ale museli být kvůli silnému zamoření radioaktivitou přesunuti jinam. Desítky z nich se s tím ale odmítly smířit a i přes silnou radiaci se vrátily zpět do svých původních domovů.

Po první evakuaci v roce 1946 proto o několik let později proběhla další, ale na 178 obyvatel se přesto opět vrátilo a na ostrovech bydlelo téměř 10 let. I ti byli v roce 1978 opět odvezeni pryč. Nyní bydlí na ostrovech téměř 5000 lidí a řada z nich se živí tím, že místem provází turisty a potápeče. Místem, které má za sebou děsivou historii.

Jaderná střelnice

Spojené státy začaly atol využívat k jaderným testům těsně po druhé světové válce. V letech 1946–1958 zde provedly dohromady 23 zkušebních jaderných výbuchů na celkem sedmi odpalovacích místech. Právě toto souostroví bylo totiž vzhledem k jeho postavení vybráno jako nejvhodnější. Nachází se totiž mimo jakékoliv námořní a letecké trasy, tudíž bylo zaručeno, že nedojde k náhlým a nečekaným civilním ztrátám.

První testy zde proběhly v rámce Operace Crossroads a spočívaly ve zkoumání vlivu jaderných výbuchů na válečné lodě. Do prostoru výbuchu proto bylo umísteno pět bitevních lodí, čtyři křižníky, dvě letadlové lodě, 11 torpédoborců, osm ponorek, a několik obchodních lodí. První jaderný test nazvaný Able byl odpálen 1. července 1946 a bomba shozená z bombardéru vybuchla ve vzduchu.

Těsně po výbuchu nebo do několika hodin od exploze se potopilo pět lodí a dalších 14 bylo vážně poškozeno. 22 z nich na svých palubách ukrývalo téměř 3500 zvířat, z nichž 35 procent zemřelo na následky výbuchu nebo následné radiace. Vědce a následně i celý svět však jedno zvíře zaujalo. Prase s označením 311 výbuch přežilo bez úhony a bylo nalezeno, jak plave v moři, bez jediné újmy. Vědci ho proto dopravili do Spojených států a podrobili dalším testům.

Druhý test nazvaný Baker byl mnohem ničivější. Došlo k němu 25. července 1946 a jednalo se o hlubinný výbuch, bomba tedy byla umístěna desítky metrů pod vodou. Při explozi bylo zničeno devět lodí, které vytvořily lodní pohřebiště. To je dodnes vyhledávanou lokalitou pro potápěče z celého světa. Síla výbuchu byla tak destruktivní, že byl test označen jako "první jaderná katastrofa na světě".

Testy se vymkly kontrole

Poté následoval jeden test za druhým a z atolu Bikiny chodily hrozivé zprávy. Jedna z nich vědce doslova vyděsila. Tamní ryby se totiž díky ozářenému pobřeží a potravě staly jedovatými a způsobovaly zdravotní potíže všem, kdo je pozřely. 

Spojené státy na atolu testovaly i vodíkové bomby. V roce 1954 byla v rámci operace Castle odpálena vodíková puma Castle Bravo, která byla přibližně 1000krát silnější než atomová bomba shozená na Hirošimu. Ačkoliv byla přibližně 3,5krát slabší než největší termonukleární bomba odpálená Sovětským svazem v roce 1961 - bomba Car, jde dosud o největší bombu, jakou kdy Spojené státy odpálily.

I přes veškerá možná bezpečnostní opatření se Američanům tento test vymkl kontrole. Oblak radioaktivního spadu se rozšířil na plochu více jak 150 kilometrů a zasáhl i vzdálené obydlené ostrovy. Bomba způsobila značné zamoření, zejména v kombinaci se silným větrem. Tři dny po explozi americké námořnictvo evakuovalo 236 ostrovanů a 28 amerických vojáků, u řady z nich se ale objevilo nucení na zvracení, průjmy a silné popáleniny. Postiženým následně vypadaly nehty a vlasy.

Radioaktivní spad zasáhl Austrálii, Indii, Japonsko, USA a část Evropy. Radiace postihla i japonský rybářský člun Fukuryu Maru a ozáření vyvolalo nemoci u členů posádky. Jeden z nich na důsledky radiace zemřel. To vyvolalo silný mezinárodní odpor, USA ale ani přesto s testy nepřestaly a postiženým pouze vyplatily tučné odškodné.

V roce 1958 byly testy ukončeny a Spojené státy si z nich odnesly řadu žalob a desítky milionů dolarů vyplacených v rámci odškodného. Jen původní obyvatelé atolu získali od americké vlády přes 150 milionů dolarů jako kompenzaci.

Atol Bikiny je dnes díky své hrozivé minulosti oblíbenou turistickou lokalitou. Míří na něj zejména potápěči, kteří rádi prozkoumávají desítky potopených amerických lodí. Světu dal atol ale i dvě "pozitiva", stejnojmenné pojmenování pro oblíbené dvojdílné plavky, a zřejmě nejznámější fotografii jaderného výbuchu na světě. Fotografii z druhého testu nazvaného Baker, neboli "z první jaderné katastrofy na světě".

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama