Ukrajina jaderné zbraně potřebuje, ale nedostane je. V sázce je toho příliš mnoho i pro USA

Podle Zelenského by v případě, že Ukrajina nebude přijata do Severoatlantické aliance, jedinou bezpečnostní zárukou bylo opětovné získání jaderných zbraní. Prohlásil to v rozhovoru s britským novinářem Piersem Morganem. O jeho slovech informovaly také EuroZprávy.cz.

Kyjev se pouští do mimořádně nebezpečné hry. Moskva na Zelenského slova okamžitě reagovala prostřednictvím mluvčí ministerstva zahraničí Marie Zacharovové. Ta označila ukrajinského prezidenta za „šílence, který vnímá planetu jako jeviště svých chorobných fantazií“ a dodala, že jeho výroky dokazují, že jaderné elektrárny pro něj nejsou zdrojem mírové energie, ale prostředkem vydírání.

Ruská diplomacie reagovala způsobem jí vlastním – obvinila Zelenského z chorobných fantazií a ze zneužívání jaderných elektráren. Přitom to byla právě Moskva, kdo hned na začátku konfliktu v roce 2022 ohrozil globální jadernou bezpečnost.

Ruská vojska tehdy zaútočila na Záporožskou jadernou elektrárnu a obsadila ji. Okupační síly rovněž operovaly v uzavřeném areálu Černobylské jaderné elektrárny, kde hrozilo uvolnění radioaktivního materiálu do ovzduší.

Zelenskyj v rozhovoru s Morganem připustil, že Ukrajina nemá dostatek prostředků k osvobození všech okupovaných území a že dosavadní západní vojenská podpora nebyla dostačující k vytlačení ruských sil.

Oproti Zacharovové zvolil upřímný přístup – navzdory tomu, že jeho slova uslyší i nepřítel, otevřeně přiznal situaci na bojišti. Moskvě taková transparentnost chybí. Existují podezření, že Rusko při bojích ztratilo v lepším případě desetitisíce, v horším případě až statisíce vojáků. Když však Kreml hovoří o obětech takzvané „speciální vojenské operace“, tyto ztráty nezmiňuje – naopak se pyšní pouze úspěchy.

Ačkoli to mohou být kontroverzní slova, Ukrajina by měla mít možnost jaderné zbraně získat nebo vyvinout. Způsob, jakým obě země informují o stavu svých armád, dokazuje, že pokud by Kyjev jaderné zbraně vlastnil, mohl by s nimi nakládat transparentně. To však neplatí pro Ruskou federaci. Vzhledem k jejímu dlouhodobému klamání, výhrůžkám a lžím není vůbec jasné, jak by k případnému použití těchto zbraní přistupovala.

Jaderné zbraně jsou pravděpodobně nejúčinnějším prostředkem obrany. Nabízí se proto poněkud hořká úvaha, že „Ukrajina se jich vzdala kvůli světové jaderné bezpečnosti“, čímž zároveň přišla o svou nejúčinnější ochranu proti ruskému imperialismu. Pokud by Ukrajina jaderné zbraně vlastnila, nedošlo by ani k anexi Krymského poloostrova v roce 2014, ani k plnohodnotné ruské invazi v únoru 2022.

Debaty o tom, že by Ukrajina měla vlastnit jaderné zbraně, nepatří do tohoto desetiletí – ba ani do tohoto století. Bezpochyby si však zbraně hromadného ničení měly ponechat všechny postsovětské státy, na jejichž území se nacházely – tedy nejen Ukrajina, ale i Bělorusko a Kazachstán. Z Budapešťského memoranda, které zaručovalo bezpečnostní záruky výměnou za předání těchto zbraní Moskvě, totiž nakonec zůstal jen cár papíru.

Co by znamenaly jaderné zbraně v rukou Ukrajiny?

V hypotetické situaci, kdy by k podpisu Budapešťského memoranda nedošlo a Ukrajina by si ponechala jaderné hlavice, by bylo její území mnohem lépe chráněno před ruským imperialismem. Totéž by mohlo platit i pro Bělorusko, které dnes Moskvě téměř zcela podléhá a de facto se stává součástí Ruské federace – a to bez války, pouze díky režimu diktátora Alexandra Lukašenka.

Moskva by prakticky neměla možnost vyhlásit takzvanou „speciální vojenskou operaci s cílem demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“, protože jaderné doktríny vycházejí ze zásady, že jaderný arzenál slouží jako odstrašující prostředek proti pokusům o narušení suverenity či územní integrity státu. To znamená, že v roce 2014 by Krym nemohl připadnout Rusku, ani by se nemohly „osamostatnit“ Doněcká a Luhanská lidová republika – tedy za předpokladu, že Moskva netouží po jaderné válce.

Pokud by dnes Ukrajina získala jaderné zbraně, mělo by to dalekosáhlé důsledky – jeden horší než druhý. Kdyby se rozhodla vyvinout vlastní jaderný arzenál, Rusko by okamžitě využilo jakékoli příležitosti k tomu, aby tento program buď zničilo, nebo jej označilo za existenční hrozbu pro Ruskou federaci a v krajním případě jadernými zbraněmi zničilo celou Ukrajinu – v teoretické rovině na to právo má.

Druhou možností by bylo předání zbraní hromadného ničení Ukrajině nebo jejich rozmístění na jejím území. To by pravděpodobně vycházelo z iniciativy Spojených států, které by se tím dostaly do bezprostředního rizika jaderné války ze strany Moskvy.

Ačkoli Zelenskyj vnímá získání jaderných zbraní jako reálnou možnost, západní spojenci tento názor nesdílejí. Spojené státy – a obzvláště za vlády Donalda Trumpa – přistupují ke svému jadernému arzenálu mimořádně protekcionisticky a Ukrajině jej rozhodně neposkytnou, ať už během války, nebo v případě bezprostředního ohrožení ruským imperialismem po jejím skončení.

Pokud jde o protekcionismus, ten platí dvojnásob pro Velkou Británii a Francii. Neexistuje nejmenší pravděpodobnost, že by se Londýn nebo Paříž rozhodly své jaderné zbraně komukoli ‚poskytnout‘. Obě země totiž disponují jen několika stovkami hlavic, většinou umístěnými na ponorkách. Tyto zbraně jsou navíc klíčové pro odstrašení ruského jaderného nátlaku, jelikož Londýn a Paříž patří mezi primární cíle ruských jaderných střel. Mít možnost reciproční reakce v případě jaderného útoku je pro Británii i Francii naprostou nezbytností.

Dokud bude Ukrajina sousedit s Ruskou federací, získání jaderných zbraní pro ni zůstane klíčovým, ale zároveň nereálným cílem. Za jakýkoli pokus o vlastní jaderný program by Kyjev pravděpodobně velmi rychle zaplatil vysokou cenou. Pokud by se Spojené státy nebo jiný stát rozhodl Ukrajině své jaderné zbraně poskytnout, sám by se stal terčem ruského hněvu. Navíc je prakticky nemožné, aby Ukrajina jaderné zbraně od kohokoli skutečně získala.

Témata:  válka na Ukrajině,  jaderné zbraně,  Volodymyr Zelenskyj,  komentář