Západ má obrovské problémy. Skutečně za ně ale může Putin? Profesor se zamyslel a tady je odpověď

Ruská role je zanedbatelná

Ačkoliv mnozí chtějí věřit tomu, že za uvedeným vývojem stojí Moskva, ta ve skutečnosti podle Galeottiho hrála minimální, pokud vůbec nějakou roli. Navíc, i když nová situace nabízí jisté příležitosti, není vůbec jisté, zda je Rusko ve stavu, aby jich dokázalo využít, podotýká profesor. Dodává, že nabourané emailové schránky a další příklady ruského ovlivňování amerických voleb měly oslabit pozici předpokládané prezidentky Clintonové, nikoliv vynést k moci Trumpa.  

"Pokud někdo daroval Trumpovi volby, byla to FBI, nikoliv FSB," deklaruje expert. Soudí, že její oznámení o šetření Clintonové doslova za pět minut dvanáct zastavilo demokratickou kandidátku v jejím nejlepším, rozhodujícím momentu.

Navzdory tomu, že všechny ruské propagandistické stanice a trolí farmy vytrvale podporovaly brexit v naději, že by mohl začít rozpad EU, neexistuje důkaz, že by machinace Kremlu nějak ovlivnily výsledek britského referenda, zdůrazňuje odborník. Konstatuje, že ve Francii obdržela Národní fronta Marine Le Penové půjčku 9 milionů eur od ruské banky a prezidentská kampaň Miloše Zemana byla částečně financovaná místním bossem ruské společnosti Lukoil, což však nezbytně neznamená, že podpora obou politiků je způsobena či generována Moskvou.

"Západ krvácí, ale zranění si způsobil sám," píše Geleotti. Tvrdí, že nastupuje obecná krize legitimity, jelikož vládnoucí elity se nedokážou spojit se skupinami obyvatel, které se cítí marginalizované a diskriminované. Panuje jedovatý nesoulad mezi bruselským konsensem na stále těsnější politické unii a aspiracemi většiny zemí EU a jejich obyvatel, poukazuje profesor. Dodává, že vlády napříč Evropou jsou hnány k odpovědnosti za porušené sliby, rozbujelou korupci a neochotu k reformám.    

Moskva pochopitelně bude s radostí podporovat tyto vnitřní tense a bude jich využívat, jak jen to půjde, předvídá expert. Soudí, že ruská propaganda, diplomacie a peníze budou rozšiřovat veškeré dostupné trhliny, které však vytvořil samotný Západ - ten je v důsledku toho rozdělený, nekoncentrovaný a oslabený a jeho schopnost čelit ruskému avanturismu trpí.

Moskva nemá co nabídnout

Pokud Trump projevuje vlažnost ohledně sankcí, křehký evropský konsensus na jejich pokračování se může přes noc rozplynout, uvádí Galeotti jeden z příkladů a pokládá otázku, jak může Rusko z této momentální slabosti části Západu těžit. "Pravdou je, že nebude moci dělat mnoho," odpovídá si odborník s tím, že Moskva nemá prakticky co nabídnout. Může činit menší obstrukce na Blízkém východě, čímž by však prodala jednoho ze svých posledních spojenců, přemítá profesor. Doplňuje, že pokud by umožnila Washingtonu revidovat jadernou smlouvu s Íránem, přišla by o jednoho z hlavních zákazníků pro své zbraně.   

Moskva může být také méně konfrontační a podvratná v Evropě, ale není jisté, do jaké míry toto zajímá Trumpa, pokračuje expert. Konstatuje, že Rusko může také sdílet více zpravodajských informací o Islámském státu, ale jelikož je v Moskvě a Petrohradu vězněno pouze deset teroristů, nebude to zřejmě stačit.  

"Západ zůstává fundamentálně silnější v každém ohledu až na jeden," míní Galeotti. Poukazuje, že Západ má výhodu v společenské, hospodářské, vojenské i politické oblasti a měkké síle, ale Rusko disponuje vůlí, silnou centrální vládou bez fungujících kontrolních omezení, což mu umožňuje směřovat zdroje do svých priorit a ignorovat omezení a konvence demokratické společnosti.

To z krátkodobého hlediska může vypadat jako výhoda a potenciální vládce tvrdé ruky, od tureckého prezidenta Erdogana po Trumpa, Putinův přiklad láká, připouští odborník. Obratem dodává, že takový druh síly se odvíjí od dočasné slabosti ostatních a je ohromně nákladný - vojenská dobrodružství a domácí klid vysávají ruské rezervy a neumožňují jakékoliv smysluplné reformy. Dokonce i ti nejviditelnější ruští přátelé, od Le Penové po Trumpa, prosazují především zájmy svých zemí, zdůrazňuje Galeotti. Deklaruje, že pokud uvolní sankce a přivřou oko nad krveprolitím v Sýrii, bude to z důvodu, že v takovém kroku vidí nějakou vlastní výhodu.   

Nejlepší, v co může Kreml doufat, je tedy  podle profesora nová generace západních vůdců, kteří se příliš nestarají o to, co se děje v Rusku či vzdálených zemích a s lidmi, o nichž Západ prakticky nic neví. "Ale v momentě, kdy se bude zdát, že Putin ohrožuje jejich přímé zájmy, může zjistit, že autoritářští populisté jsou mnohem horší nepřátelé než multilaterální liberálové," uzavírá Galeotti.    

Témata:  USA,  Rusko,  Vladimír Putin