Roku 2016 vévodila uprchlická krize. Co znamenala pro migranty?

Na čem se všichni dotázaní shodují, že solidarita s migranty se snížila a že naopak stoupá počet zemí a politických stran, které chtějí zabránit migrantům vstoupit do jejich země. Podle Al-Džazíry stoupl počet uprchlíků, který se utopil v Středomoří. Zatímco v roce 2015 to bylo 3771, v roce 2016 se jednalo už o 5000.

Podle mnohých z oslovených na vině je zpřísnění hranic a nepřátelský postoj některých zemí vůči přijímání uprchlíků. Aboud Shalhoub, syrský uprchlík v Nizozemsku, říká, že zatímco on s jeho rodinou žije bezpečně a mírumilovně v Evropě, jiní to štěstí neměli a žijí v otřesných podmínkách, protože „některá politická rozhodnutí vedly k zákazu neregulérní migrace v jakékoli formě - uzavřením hranic, za použití násilí, slzného plynu a zatýkání - aby se zastavil tok uprchlíků." Jiný uprchlík, Syřan Rami, říká, svět začal být unuděn uprchlickým tématem. 

Středomořská skupina Doktorů bez hranic považuje růst hranic, zátarasů, oplocení a restriktivních opatření za podstatný důvod, proč je počet zemřelých uprchlíků větší než předtím. Skupina kritizuje snahy států přesunout odpovědnost vůči uprchlíkům stanovenou mezinárodními dohodami na země třetího světa. Dohoda EU s Tureckem je pro Doktory bez hranic nejzřetelnějším příkladem této taktiky, kterou považují za nebezpečné omezení uprchlického práva na azylum.

Bill Frelick, ředitel uprchlického programu organizace Human Rights Watch, tvrdí, že největší masová deportace, která proběhla téměř bez povšimnutí světa, byla učiněna Pákistánem, který nutil asi 400 000 afghánských uprchlíků a dalších 250 000 neregistrovaných Afghánců k návratu do jejich stále nebezpečné a neklidné vlasti. Přesto Frelick apeluje především na EU a USA, aby se vzdaly své privilegované mentality a znovu v sobě našly pocit společného lidství.

Totéž požaduje Preethi Nallu, editorka Refugees Deeply. Podle ní rok 2016 prokázal, že militarizace Středomoří a posílení hranic není obhajitelné řešení. V globalizovaném světě s prostupností hranic se překupníci adaptují na nové překážky a obchází je. Podle ní to zřetelně ukazuje Itálie, která získala nový rekord s více než 171 000 přichozími migranty poté, co dohoda mezi EU a Tureckem zmařila příjezdy migrantů do Řecka. Takovouto dohodu považuje pouze za „obvaz na infekci."

Milena Zajovic, z organizace Are You Syrious?, připomíná vlastní frustraci, kterou jako účastnice jugoslávské občanské války cítila nad tím, že mezinárodní společenství není schopno poskytnout účinnou pomoc proti krutostem války. Podle ní se situace znovu opakuje, ale na mnohem větší škále. Zajovic se cítí pohoršena nesolidárním postojem balkánských zemí, „kde většina ví, jaké je to zažít válku." Zajovic doufá, že uprchlíci najdou „ ve svých srdcích sílu odpustit nám všechny další traumata a zrady, které pocítili, když požádali o mezinárodní pomoc." Pro Zajovic rok 2016 potvrdil „krizi humanity."

Jiní dotázaní však vyjadřovali i jistý optimismus. Shalhoub poukazuje na zprávy, ve kterých je podle něj hodně vidět, jak Evropa a svět sympatizuje s uprchlíky. Oceňuje, že se pořádají humanitární kampaně, které přináší jídlo a oblečení migrantům. Na druhou stranu, podotýká Shalhoub, zároveň s tím je uprchlíkům říkáno, aby nepřekračovali hranice a šli domů. Ramy Abdu, předseda Euro-Mediterranean Human Rights Monitor, v podobném duchu říká, že ačkoliv výsledky průzkumů, podle kterých většina lidí podporuje uprchlíky, dává důvod k optimismu, budoucnost pro uprchlíky kvůli růstu krajně pravicových politik je zatím spíše černá.

Simon Cox, právník specializovaný na problematiku migrace, identifikuje pět trendů, které budou pokračovat i v roce 2016: 1. Uprchlické sebe-určení - lidé v ohrožení budou bojovat o dosažení bezpečného místa a zůstání tam. 2. Solidarita - obyčejní lidé budou organizovat pomoc uprchlíkům mimo selhavší hlavní struktury podpory. 3. Kontrola exportu - bohaté země budou požadovat po chudších, aby braly uprchlíky a bránily jim v migraci. 4. Monetizace - zkorumpované režimy jako Afghánistán či Nigérie budou brát západní peníze a účtovat si větší úplatky za překročení hranic. 5. „Okružní" uprchlíci – podle výzkumů tři ze čtyř domů poslaných Afgánců se vrací zpět domů. Co podle Coxe chybí, je serióznější debata o důvodech selhání zmíněných taktik.

Témata:  migrace,  uprchlíci,  krize