Trump obviňuje Čínu z neschopnosti postarat se o Severní Koreu. Jak je to ve skutečnosti?

Co je jisté, tvrdí Quartz, že Trumpova nepřátelská rétorika rozhodně nenapomůže ochotě Číny postarat se o denuklearizaci Severní Korey. Zvláště, když současný status quo je v zájmu Číny. Kolaps nebo nestabilita severokorejského režimu by pouze způsobily ekonomický a politický chaos v zemi, jehož následkem by byl příliv statisíce migrantů do Číny. Migrantů, kteří neumí čínsky a kteří díky životu v zaostalé ekonomické zemi nemají žádné hodnotné pracovní dovednosti a znalosti. Nemluvně o riziku zvýšené kriminality. Podle statistik až 90% žen severokorejských uprchlíků v Číně jsou obětí nějaké formy obchodování s lidmi.

Číně vyhovuje existence Severní Koreje z geopolitického hlediska. Neustálá hrozba možného vpádu nevyzpytatelného souseda drží na uzdě Jižní Koreu, která by se bez tohoto trnu v patě mohla věnovat větší pozornost asijským záležitostem – a tím se stát větším konkurentem Číny. Kromě toho, v případě pádu Severní Koreje by Jižní Korea Čína mohla do země vtrhnout a přesunout své vojáky až k hranicím s Čínou. Jelikož spojencem Jižní Koreje je USA, mohlo by to zvrátit křehkou rovnováhu sil v asijském prostoru v neprospěch Číny.

Z těchto důvodů Čína otálí s zavedením různých druhů sankcí na Severní Koreu. Podle analytiků sankce, které uložila OSN Severní Koreji během Obamovy administrativy - první v roce 2009 a druhé v roce 2013 – byly příliš slabé na to, aby byly účinné, a to díky nátlaku Číny. Čína přitom v sankčních programech hraje významnou úlohu, protože většina spotřebního zboží a surovin přivezených do Severní Koreje pochází z Číny.

Neznamená to, že by Čína nebyla ochotná vyhovět svým partnerům z OSN a nebyla ochotná potrestat Severní Koreu, když se jí to hodí. Zároveň ale Čína hledá kličky, jak Severní Koreu nepotrestat až tolik a udržet ji ve stavu, který vyhovuje jejím zájmům. V březnu 2016, tři měsíce poté, co Severní Korea měla testovat vodíkovou bombu, Čína spolupracovala na zpřísnění sankcí, především v oblasti vývozu uhlí ze Severní Koreje do Číny.

Číňané však zjemnili tyto sankce tím, že využily „ na účely obživy " klauzule. Tato klauzule umožňuje obchod se zbožím, které by mohl být prokazatelně přínosný pro živobytí severokorejského lidu. Čína využila tuto kličku k pokračování importu uhlí. Antony Blinken, americký náměstek ministra zahraničí, poukázal na tuto logiku Číny, podle které je možné vyvážet sankciované zboží, pokud není určeno pro vojenské účely a je určeno pro živobytí lidu.

Čína není všemocná

Nicméně, schopnost Číny politicky ovlivnit Pchjongjang je slabší než v USA a OSN soudí, upozorňuje Quartz. Cituje přitom Johna Deluryho, docenta čínských studií na univerzitě v Yonsei, který si povšiml, že v novoročním projevu Kim Čong-un nezmínil Čínu ani jednou. Podle Deluyho to indikuje rozpolcenost, kterou Severní Korea – stejně jako jeho jižní soused – cítí k Číně. „ Korejci historicky viděli Čínu jako obrovskou hrozivou sílu, s kterou je třeba být zadobře, ale kterou je třeba i držet na uzdě."

Co to znamená pro Trumpa? Znamená to, že tlak na Čínu, aby uvalila sankce na Severní Koreu je slepá ulička, domnívá se Quartz a rétoricky se ptá, jaké má Trump jiné možnosti. USA a OSN by mohly by mohly obnovit diplomatické rozhovory s Pchjongjangem, poté, co se oficiálně zastavily v roce 2009. Ale tyto diskuse těžko budou úspěšnější teď než to bylo v minulosti, říká Quartz.

Témata:  Severní Korea,  Čína