Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Naše vztahy se zlepší, až stáhnete své vojáky, vzkazuje do Ankary irácký premiér

Turecká armáda (Turkish Army)
Turecká armáda (Turkish Army)
Foto: tsk.tr

Bagdád - Ankara musí stáhnout své jednotky ze severního Iráku. Dokud se tak nestane, nemohou se irácko-turecké vztahy pohnout kupředu ani "o jeden krok". Slova iráckého premiéra Hajdara Abádího dnes přinesla tamní státní televize.

Turecká přítomnost, kterou Bagdád označil za intervenci, způsobila loni rozkol v irácko-tureckých vztazích. Nedaleko druhého největšího iráckého města Mosul se nachází základna irácké armády Bašika, v níž asi 500 až 600 tureckých vojáků cvičí irácké a kurdské bojovníky.

Vztahy se pokusil uklidnit i turecký premiér Binali Yildirim, který před třemi dny navštívil Bagdád. Při té příležitosti řekl, že turecké síly Irák opustí, až to bezpečnostní situace dovolí.

Dnešní Abádího prohlášení je v rozporu s tvrzením tureckého provládního tisku, že Yildirimova návštěva a její výsledky představují výrazné oteplení vztahů mezi oběma zeměmi.

„Rozhodnutí o stažení našich sil ze severního Iráku bude přijato později," řekl Yildirim, podle kterého přítomnost tureckých vojáků v Iráku není kontroverzní, ale nezbytná. Podle tureckého deníku Hürriyet chce Ankara zahájit stahování nejdříve za rok.

Mosul a jeho okolí kontrolované až dosud radikály z Islámského státu nyní dobývá irácká armáda za pomoci kurdských milic a za vzdušné podpory USA a jejich spojenců.

Témata:  Irák Turecká armáda Hajdar Abádí

Související

Aktuálně se děje

8:20

Zemřel Karel Malík, zakladatel legendární skupiny Echt!

Českou hudební scénu zasáhla smutná zpráva. Zemřel Karel Malík, zakladatel a dlouholetý člen známé skupiny Echt! a básník. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy

Uprchlíci, ilustrační fotografie.

Komentář

Evropa před rozhodnutím: Buď s migrací bojovat, nebo se nechat zahltit. Necháme pašeráky fungovat?

Itálie ztrácí mladé a vzdělané obyvatele, zatímco čelí sílícímu přílivu migrantů z Afriky a Asie. Demografická krize ohrožuje nejen její vlastní stabilitu, ale narušuje i soudržnost celé Evropské unie. Unijní státy nejsou ochotné sdílet odpovědnost, a přitom nedokáží zformulovat ani jednotný postoj vůči zemím, které místo spolupráce s Evropou tolerují nebo přímo podporují pašeráctví. Pokud Evropa nezasáhne rázně a koordinovaně, zůstane rukojmím vnějších krizí a vlastní nerozhodnosti.