Většina bagdádských lékařů má zkušenost s násilím, příbuzní si vynucují zbytečnou léčbu

Marjam Alíová mířila k lékařskému pokoji na neurologii, když ji k zemi srazil muž s nožem na jejích zádech. Ochranka místo uzavřela a muže zatkla. Alíová říká, že měla nezvyklé štěstí, protože bezpečnostní kamera fungovala. "Pamatuji si, že jsem si řekla, že zemřu. Byla jsem v šoku. Proklínám den, kdy jsem se rozhodla stát se lékařkou," připomíná si sedmadvacetiletá žena, která je v rámci postgraduálního studia na stáži v bagdádské nemocnici Ghazího Harírího.

Muž tam na ni zaútočil loni v lednu, zatkli ho a uvěznili, ale Alíová podobně jako mnoho kolegů zvažuje emigraci. Podle průzkumu v minulém půlroce má s násilím v metropoli zkušenost 87 procent lékařů. Říkají, že těchto činů přibylo s pandemií. Za třemi čtvrtinami útoků jsou příbuzní pacientů nebo pacienti sami. Útočník na Alíovou byl zloděj, který v nemocnici pravidelně kradl. Jeho případ dokládá žalostné bezpečnostní poměry nemocnic. V lékařském pokoji jsou rozbité zámky a nikdo to neřeší.

V Iráku běžně podporují nemocného celé rodiny, někdy je při hospitalizaci jednoho až 15 lidí. Když dotyčný umírá nebo mu není pomoci, mohou se laici domnívat, že to způsobila chyba lékaře, a napětí přeroste v násilí.

Profesor epidemiologie Rijád Lafta říká, že když pacient do nemocnice přijde napjatý a úzkostný, mají s ním lékaři potíže. Úzkost přeroste ve vztek a pacient může zaútočit. Bezpečnostní laxnost znamená, že dotyčný může být ozbrojen. Lafta ví o dvou incidentech, při nichž přišli lékaři o život. V roce 2005 v Karbale zahynulo při útoku deset lékařů.

Lafta také poukázal na kmenovou problematiku. Některé kmeny rozvinuly vynucovací metody, obviní lékaře včetně jeho rodiny z omylu, ať skutečného nebo smyšleného, a požadují "kmenovou pokutu". Podle Lafty mohou chtít i 145 milionů dínárů (2,4 miliony korun). Jiní lékaři ví i o požadavcích na 300 milionů dínárů. "V Iráku bohužel mnoho lidí ví, že uniknou trestu. V takovém případě si můžete dělat, co chcete," řekl Lafta.

Někteří lékaři podle kardiologa Usmána Kutajby raději přistoupili na hru a jenom pro zklidnění rodin provádějí nesmyslné zákroky. "Když vidíte mrtvého a kolem máte deset lidí, zabijí vás, když řeknete, že je ten člověk po smrti. Tak provedete defibrilaci, někdy i desetkrát. Víte, že je to špatně, ale co máte říct?" řekl osmadvacetiletý Kutajba. Kolegové to podle něj dělají denně, a když mají pocit, že je pacient na umření, přivolávají si ochranku. Tato situace vyhání z Iráku množství lékařů. V roce 2017 zvažovalo emigraci 77 procent mladých lékařů, roku 2019 řekl mluvčí ministerstva zdravotnictví, že jich odešlo 20.000 a že hlavní příčinou bylo násilí.

"Není mu vystaven jenom lékař, ale i jeho kolegové, rodina, přátelé nebo příbuzní. Je to jako nákaza. Dříve jsme měli problémy s odlivem lékařů lákaných nabídkami ze zahraničí, teď je vyháníme sami kvůli násilí," řekl Lafta.

Pokuty vyžadované kmeny a výhrůžky vedou k tomu, že se lékaři snaží vyhnout složitým operačním zákrokům. Absolventi se pak vyhýbají rizikovým oborům, jako je neurochirurgie nebo pohotovostní medicína. "V mém oboru, v kardiochirurgii, je vysoká úmrtnost. Nikdo to nechce dělat, a když to dělá, bude mít problémy," řekl Kutajba. Nedostatek odborníků má řešit program urychleného dvouletého postgraduálu. Když se vydal Kutajba na dráhu kardiochirurgie, začal svému kmeni platit vyšší poplatky, aby si získal jeho podporu v případě, že na něj někdo zaútočí nebo ho bude vydírat.

Vláda chtěla problém řešit v roce 2010 zákonem o ochraně lékařů. Umožňoval jim nosit do práce zbraň. Lafta to považuje za směšné, protože právě zvyšování počtu ozbrojených lidí je podle něj za násilím - v Iráku má zbraň pětina obyvatel. "Když útočníci přijdou do nemocnice, mají automaty a přicházejí po třech nebo i po pěti. Doktor se neubrání malou zbraní, nebude rychlejší než takové gangy," řekl Lafta. Podle něj pomůže jenom zvýšená obecná bezpečnost. "Když budou lidi respektovat zákon a mít k němu respekt, myslím, že násilnosti skončí," řekl.

Zahra Súdánová studuje medicínu na univerzitě Mustansiríja a ráda by věci změnila. "Chci pomáhat lidem, chci v Iráku něco změnit. Přeji si to z celého srdce," řekla. Alíová na rozdíl od ní veškerou důvěru v systém ztratila. Klan, k němuž patřil útočník na ni, za ní přišel večer domů a přinutil ji stáhnout žalobu. Vrátila se do práce, ale chce emigrovat. "Jsem velmi připoutaná ke své rodině, nevím, zda má cenu žít někde bez ní. To je jediná věc, která mne tu drží," řekla.

Témata:  Irák,  lékaři