Rusko je v krizi, nemá peníze a Putin je spokojený. Komentátor prozradil proč

Z pohledu mezinárodních vztahů má Rusko za sebou velmi dobrý rok. Vítězství zastánců Brexitu a zvolení Donalda Trumpa příštím prezidentem USA znamená prohlubování pocitu nejistoty na Západě. Dokonce i v Estonsku, vůči Rusku dlouhodobě kritickém státě, došlo v listopadu loňského roku k vytvoření nové koaliční vlády, v jejímž čele stojí strana hájící zájmy tamní ruskojazyčné menšiny. Vojenskou operaci v Sýrii korunovalo minulý měsíc dobytí Aleppa a Moskvě se podařilo narovnat i vztahy s Tureckem. Kremelské vyhraňování se proti liberalismu, který se zdá být vyčerpaný a v chaosu, a protěžování své verze suverénní demokracie jsou na vzestupu.

Zatímco mediální obraz a zahraniční politika geograficky největšího státu světa je ve skvělé kondici, jeho hospodářství skomírá. Putin jako prezident, premiér a opět jako prezident toto téma prozatím ignoroval a raději se zaměřoval na šíření tzv. „tradičních hodnot", tj. hodnot nepřátelských k liberalismu. Známá a pro Moskvu nepříjemná realita je zranitelnost státního rozpočtu vůči vývoji trhu s nerostnými surovinami. Navzdory nízkým cenám těžilo Rusko v minulém roce rekordních 11,21 milionů barelů ropy denně a vyváželo 614,5 milionů metrů krychlových zemního plynu každých 24 hodin. Průmyslová základna, s výjimkou zbrojního průmyslu, se zmítá v problémech a není schopná vyrábět globálně konkurenceschopné produkty.

„Ruské problémy s financemi vychází ze struktury ekonomiky. Státní rozpočet je závislý na příjmech z vývozu ropy. Nízké ceny ropy mají obrovský efekt. Země se k tomu ještě ani nevzpamatovala z poklesu v roce 2008," potvrzuje americký analytik George Friedman ve svém článku pro časopis Forbes.

Polovina Rusů je na pokraji chudoby

Státní instituce a média se snaží vykreslit blízkou budoucnost země pozitivně. Za hospodářské problémy přeci mohlo zhroucení cen nerostných surovin a to je teď u konce. Zástupci ruského ministerstva financí sdělili zpravodajské agentuře TASS, že letos očekávají růst HDP v rozmezí 1-1,5 % a zpomalení inflace na 4 %. Schodek státního rozpočtu byl stanoven na 3,2 % HDP při ceně 40 amerických dolarů za barel uralské surové ropy. Jinou kapitolou jsou ale široké vrstvy obyvatel, jejichž čistý příjem se za posledních 25 měsíců snížil o 16 %.

Světová banka ve své listopadové zprávě o ruské ekonomice uvádí, že 14,6 % Rusů, tj. přes 20 milionů osob, žije podle vnitrostátních měřítek pod hranicí chudoby. Až polovina obyvatelstva je tímto stavem ohrožena, což od roku 2009 představuje zhoršení o 8 %. Mnoho lidí tak ztratilo byť minimální výhody plynoucí z exportu nerostných surovin. Ruské ministerstvo pro hospodářský rozvoj odhaduje jen velmi malý růst čistého příjmu v následujících letech, letos to má být 0,2 %, v roce 2018 pak 0,5 %. Tyto údaje nemusí být ovšem přesné, protože předpovídaný pokles o 0,7 % pro loňský rok ve skutečnosti dosáhl dramatičtějších 5,6 %.

I pokud připustíme postupné zvyšování cen za nerostné suroviny, stejně z toho nakonec bude profitovat pouze úzká skupina lidí v čele klíčových společností a drtivá většina lidí na tom bude tak jako dříve. „Ruská ekonomika naakumulovala problémy, které nelze svést pouze na západní sankce, které navíc podle ruských představitelů nehrají již téměř žádnou roli, a dokonce ani na dále se propadající ceny ropy," napsal před časem v komentáři pro Hospodářské noviny Karel Svoboda, český odborník na současné Rusko. „Vedle problémů v čistě ekonomické oblasti ale zůstávají i ty, které trápí Rusko dlouhodobě a mají co do činění s řízením státu."

Rusku docházejí peníze

Jediným řešením ruských hospodářských potíží jsou strukturální reformy. Pokud se má Rusko stát stabilním státem se solidní ekonomikou, je nutné starat se o zlepšení životní úrovně všech obyvatel a diverzifikovat hospodářství, jež pomůže snížit citlivost státního rozpočtu na vývoj cen nerostných surovin. „K dosažení ročního růstu o velikosti 4 % HDP v horizontu 5-6 let je nutné, aby se veškerý vývoz krom nerostných surovin zvětšoval ročně tempem 6,8 %," řekl bývalý ruský ministr financí Aleksej Kudrin na poradě s Putinovým týmem pro výzkum a vzdělání. „Máme dobrou zkušenost. Na začátku minulé dekády rostl nesurovinový sektor tempem 20 % za rok... Tento cíl musí sledovat strukturální reformy."

Určitou změnu v přístupu Kremlu k hospodářským otázkám předpověděl v rozhovoru pro Exportní garanční a pojišťovací společnost politický geograf Michael Romancov: „Myslím si, že tady se něco mění. A je to dáno tím, že oni jim skutečně docházejí peníze... Po třech letech [Putin v novoročním poselství] Západ přímo neobvinil z nějakého pokusu o rozvrácení Ruska, a dokonce překvapil tím, že prohlásil, že Rusko hledá partnery a nehledá konflikt. Tomu bych věřil pouze do té míry, že vlastně tohle to reflektuje právě ruské primárně ekonomické problémy."

Ruský lid bezpochyby prochází složitým obdobím, nicméně je důležité připomenout si legendy o jeho vůli přečkat těžké časy. Ruská vláda navíc ovládá média a rozsáhlý bezpečnostní aparát, jenž je připravený kdykoliv zakročit proti veřejným projevům občanské nespokojenosti. Historie nám avšak ukazuje, že i snášení utrpení má v Rusku své hranice. Vladimir Lenin například ve 20. letech 20. století opustil počáteční komunistické představy o vedení ekonomiky a rozhodl se zavést Nový ekonomický plán. Obyvatelé také mohou ztratit víru v Putinovu suverénní demokracii, tak jako ztratili víru v demokracii západního typu v 90. letech 20. století.

Ke krátkému zamyšlení nás mohou přivést i ruské prezidentské volby v roce 2018. Pokud se Moskva brzy nezačne zabývat snižující se životní úrovní obyvatel, může Rusko zažít podobné politické překvapení, jaké se událo v roce 2016 v USA a v Evropě. Rozhodně to neznamená, že by Putin nebyl ve volbách zvolen, protože úspěšná revoluce zdola je v současných ruských podmínek takřka nemožná. Překvapením by se ale jistě stalo navázání na poslední tři století ruské historie, ve kterých došlo k sesazení několika romanovských a panovníků a komunistických generálních tajemníků palácovým převratem.

Témata:  Rusko,  Vladimír Putin,  ekonomika