Odlišná interpretace faktů? Trumpovi lidé lžou, je za tím jasná strategie, varuje ekonom

„Jedním z nejnápadnějších rysů nové administrativy Donalda Trumpa bylo jeho politické využívání lži. Velkou víkendovou událostí bylo zjevně nepravdivé tvrzení Trumpova mluvčího Seana Spicera, který tvrdil, že se na Trumpovu inauguraci přišel podívat největší dav v americké historii. To vyvolává otázku, proč by mohlo být pro prezidenta výhodné podporovat takové lži jeho podřízených,“ začíná zostra komentátor.

Prvním a nejzřetelnějším důvodem prý je, že chce prezident klamat veřejnost a chce, aby se na tom podíleli i jeho lidé – a to i proto, že celá řada občanů se nebude pokoušet ověřovat fakta. „To je to očividné vysvětlení, ale pravda leží mnohem hlouběji,“ domnívá se Cowen.

„Tím, že vyžaduje, aby jeho podřízení říkali nepravdy, může podkopat jejich nezávislé postavení, včetně jejich postavení u veřejnosti, u médií a u ostatních členů administrativy. To způsobí, že budou tito jedinci více závislí na vůdci a méně pravděpodobně se tak pokusí o nějakou rebelii proti struktuře velení. Podpora takových řetězů lží je klasická taktika, když lídr nevěří svým podřízeným a očekává, že tato nedůvěra bude pokračovat i v budoucnu,“ vysvětluje ekonom.

Dalším důvodem je podle něj to, co ekonomové někdy nazývají „filtry loajality“. „Chcete-li zjistit, zda je k vám někdo opravdu loajální, zeptejte se ho na něco pobuřujícího nebo hloupého. Jestliže to odmítne, pak víte, že není úplně loajální. Jde také o příznak počínající nedůvěry v rámci vládnoucí kliky, což je součástí téhož pohledu na svět, ve kterém se Trump velmi spoléhá na členy rodiny,“ domnívá se Cowen.

Podobné testy věrnosti jsou podle něj časné zejména u nově přijatých lidí a na začátku nového režimu. Jde prý o taktiku, kterou Trump využíval již dříve ve své obchodní a mediální kariéře a kterou teď pouze okopíroval. Zároveň však přiznává, že Trumpovi podporovatelé mají úplnou pravdu, když poukazují na to, že minulá administrativa také vyslovila spoustu lží – byť byly jiného druhu. Pro zjednodušení vysvětluje, že existují dva druhy lží – ty vysoké důležitosti a ty malé důležitosti.

Lži vysoké důležitosti podle něj využívají například diplomaté, kteří často mluví více než k jednomu publiku a proto je často zapotřebí zohledňovat kontext a skutečný význam. Pokud jsou takové výroky vykládány doslova, je možné v nich objevit nepravdy – ale velvyslanci podle něj někdy prostě nemohou vyjadřovat některé citlivé pravdy. Takové proklamace podle něj není možné považovat za úplné lži, jen podle něj neobsahují tu čistou a holou pravdu – třeba s ohledem na udržování křehké podpory v budoucnu.

Tento druh lží ale podle profesora Trump nepoužívá – jeho podporovatelé jej přesto, nebo právě proto, považují na člověka, který je odhodlaný říkat důležité pravdy. Trump se naopak specializuje na lži malé důležitosti a raději bude říkat něco, co očividně nebude pravda. „Jde o proklamaci jeho moci a signál, že názory mainstreamových médií a politických oponentů nebudou brány na zřetel. Lež musí být chápána jako více než jen lež. Za prvé, hodně Američanů, zejména Trumpovi příznivci, raději slyší tento styl „nadšených“ lží. Za druhé, pro marginální outsidery bude těžké vstoupit do nějaké koalice s Trumpem. Jinými slovy, Trumpova administrativa sama vysílá věrnostní signál směrem ke svým příznivcům tím, že spálí mosty s ostatními skupinami,“ píše ekonom.  

Ekonom na závěr svůj komentář shrnuje slovy: Trumpova administrativa nedůvěřuje ani vlastním kandidátům, ani podporovatelům, a vytváří tak situaci, kde je nedostatek důvěry oboustranný. Všechno je to součástí strategie a je jasné, že prvních 100 dnů vlády bude výbušných.

Témata:  Donald Trump,  USA