reklama

KLDR byla v roce 1998 přidána na oficiální list státních podporovatelů terorismu poté, co umístila bombu, která zničila jihokorejské dopravní letadlo. Jednalo se o klasický akt terorismu, jehož cílem bylo zasít strach před zahájením olympijských her v Soulu. Bushova administrativa odejmula KLDR z listu v roce 2008 kvůli tomu, aby hladce probíhaly rozhovory o severokorejském nukleárním programu. Toto úsilí však nevedlo nikam, protože Severní Korea pokračovala ve svých testech.

Sněmovní Výbor pro zahraniční věci loni schválil legislativu na navrácení této země na seznam teroristů. Další návrh zákona byl představen v Sněmovně v lednu a půl tuctu senátorů nedávno vyzvalo ministerstvo zahraničí, aby zvážilo tuto možnost. V praxi by takové označení znamenalo, že by Trumpova administrativa se mohla zaměřit na finanční transakce, zamezit půjčkám a jiným finančním pomocím od mezinárodních finančních institucí a zrušit severokorejskou suverénní imunitu v občanskoprávní soudní při.

Problémem však je, upozorňuje The National Interest, že chování KLDR, jakkoliv protivné a nebezpečné, není terorismem podle žádné normální definice. Ministerstvo zahraničních věcí USA podává takovouto definici: „ Země, určené státním tajemníkem, že opakovaně poskytly podporu činům mezinárodního terorismu, jsou tak určeny na základě tří zákonů. " V současné době jsou tři země takto určeny, ale s pochybným zdůvodněním.

Teroristické státy

Súdán byl na seznamu od roku 1993, přestože už dávno upustil od laškování s al-Káidou a sami úředníci USA uznávají, že pomáhá Washingtonu v boji proti islámskému terorismu. Skutečnost je taková, že Súdán čelí větší hrozbě ze strany IS než USA. USA si stěžují, že Súdán umožňuje Hamasu získávat peníze, ale ten vyhrál volby vyžadované Washingtonem. Súdán tak prakticky nedělá nic, co by jej současně řadilo mezi země, které opakovaně poskytují podporu mezinárodnímu terorismu.

Sýrie byla přidána v roce 1979. Damašek hostil celu řadu palestinských skupin, z nichž některé se dopustily teroristických činů. V poslední době bylo dané označení odůvodňováno na základě podpory Hizballáhu v Libanonu a roli Sýrie jako tranzitního bodu pro zahraniční bojovníky do Iráku po invazi USA. Ani tyto důvody však nezní zcela přesvědčivě, domnívá The National Interest. Hizballáh je jiná de facto vláda v konfliktu s Izraelem. Poskytování vstupu povstalcům, z nichž někteří mohou spáchat teroristické činy nezní jako „sponzorování“ terorismu a v tomto ohledu se politika Sýrie neliší od politiky Washingtonu, který taktéž podporuje různé ozbrojené skupiny. A v nepřehledné syrské válce Damašek bojuje s různýma teroristickýma skupinami, který chtějí svrhnout represivní, ale ne teroristický režim. Dokonce i ministerstvo zahraničí připouští, že „syrská vláda nebyla přímo zapletená v teroristickém činu od roku 1986."

Posledním státem na seznamu je dlouholetý „nepřítel“ USA, Írán, přidaný v roce 1984. Teherán má podobnou historii podpory terorismu jako Damašek –tj. podpora palestinských stran, především Hamánu a Hizballáhu. Írán sice podporoval šiítské teroristické skupiny, ale obecně je vůči terorismu nepřátelský, zvláště proto, že sunnitské teroristické skupiny jej vnímají jako svého velkého nepřítele, který má být zničen. Washington si stěžoval na íránskou podporou jemenských opozičních skupin, které svrhly Saúdskou Arábií podporovanou vládu. V tomto případě se však jedná především o regionální mocenskou hru a podle The National Interest je zde spíše v právu Írán, který pomáhá skutečně poškozeným obětem, než Saúdská Arábie, a též její spojenec, Amerika.

Ve všech těchto případech označení, i když zpočátku bylo odůvodněno, nakonec bylo přeměněno na politický nástroj, který je do značné míry bez vztahu k terorismu. Washington má dobré politické důvody proto, aby zabraňoval šíření Hamásu a Hizballáhu, například, ale podpora pro tyto skupiny není podporou terorismu v jakémkoli běžném slova smyslu. Že se jedná spíše o označení využívané k démonizaci politických oponentů USA, dokazuje případ Kuby, která byla ze seznamu odstraněna Obamovou administrativou kvůli uvolnění dlouho napjatých vztahů. Kuba sice podporovala levicové revolucionáře a poskytovala jim azyl, ale v konečném důsledku byla represivní, nikoliv teroristickou zemí.

Co se týče KLDR, ve zprávě v roce 2007, rok před tím, než Bushova administrativa odstranila KLDR ze seznamu, ministerstvo zahraničí uvedlo, že není známo, že by KLDR od bombardování Korean Airlines v roce 1987 sponzorovala teroristické činy. Pchjongjang unesl řadu Japonců a Jihokorejců, uskutečnil kybernetické útoky proti Jižní Koreji a dalším státům (či filmovému studiu Sony), poslal agenty zabít přeběhlíka a kritika KLDR a prodával konvenční zbraně Hamásu, Hizballáhu a Íránu. Nic z toho, ani atentát na Kim Jong-nama, ale nelze hodnotit jako terorismus, podle The National Interest. 

Kdyby se označením terorismus mínil jakýkoliv akt, jehož cílem je ovlivnit jednání nějaké vlády či lidu, pak by podle této definice USA byly státem podporujícím terorismus. Vláda USA se neustále dopouští terorismu, neboť se běžně snaží ovlivnit chování jiných národů, jejich vlád i lidu. Sankce proti Íránu, Iráku, Súdánu, Barmě, Kubě a KLDR by podle takové definice byly akty terorismu. Též použití počítačového viru Stuxnetu v Íránu. A co je bombardování a invaze než nejzazší forma terorismu, domnívá se The National Interest.

0 komentářů Napište svůj názor

reklama