Chystá se Rusko na novou válku? Analytik poukázal na závažné skutečnosti

Demonstrace ruských schopností

Frolov v té souvislosti odkazuje na známé rčení někdejšího amerického ministra zahraničí George Schultze ohledně komentování utajovaných operací: "Pokud to popírá CIA, je to popřeno."  

Současná zpráva však podle experta zní důvěryhodně, jelikož Rusko se příliš netajilo svou podporou Haftarovi, známému libyjskému vojenskému důstojníkovi, který v roce 1969 spolupracoval na puči s Muammarem Kaddífím, střídavě byl v kontaktu se Sověty i CIA a v roce 2011 představoval narušitele západního úsilí stabilizovat Libyi.

"Počínaje rokem 2017 se Haftar sám připomněl jako bojovník proti radikálním islámským teroristům a velitel Libyjské národní armády - síly ovládající většinu východní Libye," vysvětluje odborník. Doplňuje, že tyto jednotky jsou volně napojeny na odštěpenecký libyjský parlament v Tobruku, který neuznává autoritu vlády národní shody v Tripolisu pod záštitou OSN, které předsedá Fayez Al-Serraj.

V červenci a listopadu 2016 Haftar za velké pozornosti navštívil Moskvu, kde se mu dostalo okázalého přijetí, přičemž se setkal s klíčovými politiky, včetně ministra zahraničí Sergeje Lavrova, ministra obrany Sergeje Šoigu a tajemníka bezpečnostní rady Nikoleje Patruševa, poukazuje ex-diplomat. Dodává, že podrobnosti o jejich rozhovorech nebyly zveřejněny, ale je zřejmé, že se týkaly podpory Haftarových sil při obsazování celé Libye, nastolení stability a ústřední vlády v nějaké formy vojenské diktatury.    

"Co chce Rusko na oplátku - zbraňové a energetické zakázky - mohlo přijít také na přetřes," soudí Frolov. Poukazuje, že Moskvu stále mrzí ztráta vojenských a obchodních dohod v hodnotě 4 miliard dolarů, kterou dojednal Putin s Kaddáfím v roce 2010.

Haftar se také 11. ledna nalodil na ruskou letadlovou loď Admirál Kuzněcov při jejím návratu z bombardovací mise v Sýrii, aby podepsal množství utajených dohod s ruskou armádou, připomíná analytik. Konstatuje, že generál z paluby také vedl videohovor se Šoiguem, což znamenalo jeho jasné pasování do pozice hlavního ruského kontaktu v Libyi.    

Vojenské angažmá Moskvy v Libyi dává podle Frolova smysl i z politického hlediska. "Pokud Haftar v Libyi zvítězí a obnoví tam mírnější verzi Kaddáfího diktatury, půjde o šokující zvrat libyjského povstání a západní vojenské intervence z roku 2011, která navzdory ruským námitkám svrhla uvedeného diktátora," píše odborník. Pokládá otázku, co by mohlo být lepší demonstrací ruské schopnosti mařit západní snahy měnit režimy a šířit demokracii.

Ruská vojenská asistence je nutná

Analytik si nicméně není jistý, zda je Haftar správnou sázkou. Moskva se nyní snaží svou podporu Haftara prodat Západu jako nejlepší způsob obnovení stability, potlačení Islámského státu a Al-Káidy, zastavení přílivu migrantů do Evropy a vyzbrojování teroristických skupin v Africe, stejně jako přesvědčit Evropu, že Haftar je rychlé řešení efektivní kontroly hranic, konstatuje Frolov. Varuje však, že generálův vliv může být omezený, jeho Libyjská národní armáda ve skutečnosti armádou - natož národní - není, ale představuje volnou koalici místních loupežných milicí v okolí Benghází, jejíž vítězství nad vládou v Tripolisu není zdaleka jisté.      

Haftarovo vítězství v Libyi by tak vyžadovalo masivní ruský výcvikový a vyzbrojovací program, vyslání ruských zvláštních sil a vojenských poradců, kteří by ze země koordinovali nálety, a to vše by v současnosti nebylo legální, zdůrazňuje expert. Vysvětluje, že Haftar je z dané perspektivy rebel a narušitel, přičemž klíčoví mezinárodní hráči by zřejmě na jeho potenciální vojenské tažení na Tripolis nahlíželi jako na vypuknutí otevřené občanské války, která by do Evropy hnala další uprchlíky.     

Evropská unie a Alžírsko se na Rusko obrátily, aby pomohlo dojednat dohodu mezi Haftarem a vládou národní shody, v níž by generál získal post ministra obrany, poukazuje odborník s tím, že tento plán nastínil v únoru premiér Serraj a Moskva signalizovala svůj zájem. "Ale Haftar odmítl odehrát míč. Nyní Moskva zvýšila sázky rozmístěním svých zvláštních jednotek na Haftarovu podporu," tvrdí bývalý diplomat.  

Rusko podle analytika zřejmě realizuje v Libyi dvě samostatné linie: Ministerstvo zahraničí pravděpodobně více inklinuje k Evropskou unií prosazované možnosti urovnání, kde je Haftar součástí řešení, ne řešením samotným. Ministerstvo obrany a někteří v Kremlu zase "statečně" tlačí na plnou vojenskou podporu Haftara, která by zajistila plné ovládnutí Libye jeho jednotkami.     

"To by marginalizovalo Západ a maximalizovalo šance Ruska na budoucí profit," domnívá se expert. Dodává, že uvedené přístupy jsou však ve vzájemném rozporu, byť ruské ministerstvo zahraničí poskytuje krytí operacím ministerstva obrany. Další vývoj na sebe však nenechá dlouho čekat, očekává Frolov.  

Témata:  Rusko,  Libye,  Ruská armáda