S Ruskem se musí jednat z pozice síly. Údajná pomoc Moskvy Trumpovi je ale směšná, tvrdí profesor

Oslavy v Kremlu nehrozí

Ve skutečnosti Comey zašel ještě dál a americké veřejnosti sdělil, že Rusové tak činili záměrně, sofistikovaně a vyvinuli mimořádné technologické úsilí, uvádí profesor. Dodává, že bývalý ředitel varoval před opakováním situace s tím, že "Rusové jdou po Americe".

"Panáky vodky v Kremlu, že? Ne tak úplně," konstatuje Kotkin. Soudí, že Vladimira Putina zajisté těší útok na americkou demokracii a ponížení Hillary Clintonové, ale hlavní prioritou ruského prezidenta zůstává uvolnění západních sankcí. Ty byly zavedeny v důsledku ruské anexe Krymu v roce 2014 a účinně brání klíčovým ruským představitelům a byznysmenům získávat finance a klíčové technologie, poukazuje historik. Tvrdí, že ačkoliv si Clintonová vítězné volby nechala utéct sama, Putin je nadále zužován zesílenými sankcemi, které míří na kruh jeho blízkých, státní společnosti a kybernetické zločince.

Experti se předhánějí v tvrzeních o vzestupu Ruska, avšak realitou podle profesora zůstává, že Putin nikterak nevítězí; naopak ve skutečnosti zaznamenává sérii proher. Jeho podlá intervence na východě Ukrajiny přimknula tuto zemi nejvíce k Západu od roku 1991 a zarputilá ruská podpora "syrského řezníka" Bašára Asada přináší Moskvě nepříliš konkrétní zisky, zatímco náklady rostou, deklaruje Kotkin. Odkazuje na odhady, podle nichž čtvrtina ruského vývozu zbraní z roku 2015 směřovala do Venezuely, avšak hrazena byla především formou půjček, a tak Moskva minulý týden musela škrtnout miliardu dolarů z plánovaných prostředků státního rozpočtu.

"Takže pro Putina je přinejmenším nemilou zprávou, že americký senát pravděpodobně nejen neuvolní sankce uvalené na Rusko, ale je také na dobré cestě k jejich utužení," pokračuje odborník. Připomíná slova jihokarolínského republikána Lindseyho Grahama, že finální zákon bude zřejmě schválen velkou většinou, které následně postačí k přehlasování pravděpodobného veta Bílého domu. Sankce zavedené v roce 2014 a zesílené v roce 2016 mají zatím formu exekutivního výnosu, ale pokud Graham a jeho kolegové prosadí svou, nový a tvrdší sankční režim se stane zákonem, vysvětluje expert.

Senátoři podle Kotina prosazují správnou politiku, jelikož Rusko musí za svou kybernetickou válku proti USA a dalším zemím zaplatit značnou cenu, aby bylo odstrašeno. Putinovým cílem je přežití jeho režimu, a proto dlouhodobá ruská strategie zahrnuje víru v oslabení, ne-li kolaps Západu a napomáhání takovému scénáři, tudíž v sázce již nemůže být o mnoho víc, varuje profesor. Dodává, že američtí zákonodárci vyvinuli na Moskvu finanční tlak, zpravodajské výbory Kongresu a zvláštní pověřenec Robert Mueller prošetřují podezření, že Trumpova kampaň byla koordinována s ruskou rozvědkou při poškozování kampaně Clintonové, takže se Američané nakonec pravdu dozví.             

Dle profesora ale není nutné čekat na oficiální zprávu, abychom pochopili, jak komický je předpoklad, že se Rusové snažili pomoci Trumově kampani. "To je jako by se mě (basketbalista) LeBron James ptal na rady ohledně střelby. Hraju streetball, ale i tak..." vtipkuje Kotkin. Deklaruje, že každý, kdo zná manýry Trumpových spolupracovníků Cartera Page, Rogera Stone, případně "zkušených žvanilů" Paula Manaforta a Michaela Flynna, se musí smát myšlence, že by Rusové potřebovali jejich pomoc.

Něco za něco

Za vyloučenou sice historik nepovažuje možnost, že některé postavy v Trumpově okruhu chtěly posílit své postavení, případně si nacpat peněženky přimknutím se k Rusům, a vědomky či nevědomky se tak vydali všanc cizím tajným agentům. To je však vedlejší příběh a za mnohem důležitější považuje expert ruské proniknutí do Trumpova okolí s cílem pokusit se ovlivnit politiku USA. Putin sice může být strategicky vyprázdněný - stačí pohled na Sýrii, Ukrajinu a Venezuelu -, ale je takticky aktivní, především pokud jde o utajované operace, soudí Kotkin. Připomíná, že Trump dlouhé roky jednal s ruskými oligarchy, přičemž podle ruských představitelů se stal chodícím odposlouchávacím zařízením Kremlu, a jestli to je pravda, ukáže časem, což platí i o případné ruské infiltraci prezidentova okolí.    

Kořeny rozvíjejícího se politického fiaska Trumpa spočívají v tom, že jako kandidát a zvolený prezident měl nabízet něco za něco - uvolnění protiruských sankcí bezprostředně poté, co se Rusové rázně vměšovali do voleb, částečně v jeho prospěch, vysvětluje Kotkin. Kvetoucí spekulace o tom, že Trump se provinil tajnou dohodou či je dokonce vydíratelný, nepovažuje za překvapivé. "Kdo ale potřebuje vydírat, když Trump chová skutečný obviv k vládcům tvrdé ruky jako Putin?" ptá se odborník s tím, že toto koresponduje s Trumpovou nechutí vůči političkám jako Angela Merkelová, která se řídí vládou práva a je zdánlivě upřímná.    

Je rovněž možné že Trump požádal mnoho vládních představitelů, aby jakoukoliv tajnou dohodu veřejně popřeli, protože z jeho strany k žádné nedošlo a šílenství okolo ní považuje za součást soustředěného úsilí delegitimizovat jeho volební vítězství, uvádí expert. Dodává, že Comeyho chytrá čtvrteční výpověď pod přísahou jen posílila možnost, že Trumpova ješitnost povede k obvinění prezidenta z bránění spravedlnosti. Vyšetřování údajné tajné dohody Trumpova okolí s Ruskem se nicméně může zvrhnout v hledání bakterie v mrvě, varuje Kotkin. Připomíná, že velká část amerického realitního sektoru se uchyluje k praní špinavých peněz, do něhož je zapleten ruský, čínský, arabský a íránský kapitál.       

Zůstává paradoxem, že Trumpova "putinofilie" je svým způsobem správná, konstatuje historik s tím, že USA pro svou bezpečnost a globální stabilitu potřebují Rusko coby součást mezinárodního řádu. Pokusy o izolaci Moskvy, k nimž se uchyloval prezident Obama, spektakulárně selhaly a ruské zásahy do amerických voleb dramaticky připomněly, že Rusko existuje a je třeba s ním počítat, zdůrazňuje profesor. Dodává, že politika vyčkávání na "nevyhnutelný" kolaps ruského režimu na základě zhroucení tamní ekonomiky nereflektuje, jak Rusko funguje, vzájemná interakce je tudíž jedinou životaschopnou možností, avšak na rozdíl od Trumpova mínění, je třeba realizovat ji z pozice síly.      

"Co přijde od Trumpa?" ptá se odborník. Poukazuje, že krom nechvalně proslulých tváří ze své kampaně se ve administrativě obklopil množstvím mimořádných osob, avšak ty Kotkinovi stále více připomínají postavy z řecké tragédie, které trpí ničivými charakterovými vadami. Minulý týden, navzdory snaze Trumpa odsunout ho na vedlejší kolej, se Comey vrátil na scénu a jeho role jen tak neskončí, míní profesor. Konstatuje, že na rozdíl od Putina, Trumpův osud bude určován institucemi americké demokracie, které se ukazují jako odolnější, než zakladatelé USA v 18. století očekávali.  

Témata:  USA,  Rusko,  Vladimír Putin