Jak to chodí na islámské univerzitě? Studenti se nesmí smát, jsou vychováváni k radikalismu

Ulil Abshar-Abdallovi byl nabídnuto bezplatné studium islámského práva (šária). Po pěti letech získal bakalářský titul a bylo nabídnuto stipendium na pokračování studia v Rijádu. Abshar-Abdalla to odmítl. „Jakmile to přijmete, jste na jejich výplatě na celý život, "řekl Abshar-Abdalla Voice of America (VOA).  „Ale oni činí hrozně snadným tam zůstat. Jsem z chudé rodiny a bylo to docela lákavé ... Myslím, že se jim podařilo vytáhnout pár dobrých mozků z mé generace tímto způsobem. " Ačkoliv přiznává, že měl „krátkotrvající nadšení“ pro „zjednodušující teologii“, která se na univerzitě vyučovala, později zjistit, že její jádro je puritánské. Začal číst různé další islámské texty (mimo jiné i sunnitské a šiítské, které jsou v Saúdské Arábii považovány za neislámské) a nakonec založil Liberál islámskou síť (JIL).

LIPIA a stipendia pro vysokoškolské vzdělávání v Saúdské Arábii jsou dvěma hlavními zbraněmi užívanými Saúdskou Arábií v jejich boji o získání indonéských muslimů na stranu wahhábismu. Tato státní ideologie Saúdské Arábie je ultrakonzervativní směr islámského myšlení. Wahhábismus schvaluje smrt pro homosexuály a rouhače, kamenování pro cizoložníky a amputaci rukou pro zloděje.  Jeho vliv má praktické důsledky pro život na univerzitě. LIPIA odděluje ženy od mužských studentů a nutí je dodržovat přísná pravidla oblékaní zakazující např. džíny. Zakázán je též „hlasitý smích.“

Absolventi univerzity zastávají stále výraznější roli v indonéské společnosti. Někteří se stali kazateli a učiteli náboženství, kteří šíří wahhábismus přes celé souostroví. Jiní zastávají pozice v Muhammadiyah, hlavní nevládní islámské organizaci v Indonésii či ve Straně spravedlnosti a prosperity. Šéf této strany, Hidayat Nur Wahid, je jedním z nejvýznamnějších národních politiků, kteří prošli saudskými univerzitami. Studoval prostřednictvím série stipendií magisterské a později i doktorské studium teologie a historie islámského myšlení na islámské univerzitě v Medíně.

Nur Wahid chtěl studovat v Saúdské Arábii, protože většina hlavních islámských textů jsou v arabštině a „duch proroka Mohameda oživuje Medínu. Nur Wahid tvrdí, že tam nebyl vystavěn radikalismu nebo „antisociálnímu " učení. „Jen jsme se učili, jak být dobrými muslimy. A je to mylná představa, že každý, kdo studuje v Saúdské Arábii, se stává kazatelem nebo učitelem náboženství. Mnozí absolventi se stanou úředníky nebo politiky jako já. " Wahid vyjadřuje obecné přesvědčení mnoha Indonésanů, že Saúdská Arábie učí pravý islám, protože odtamtud pochází islám (Saúdská Arábie má v držení nejsvatější místa islámu, Mekku a Medínu). Netřeba dodávat, že Saúdská Arábie se urputně snaží tuto poněkud zavádějící myšlenku co nejvíce podporovat, k čemuž slouží právě jejich univerzity, síť kazatelů a financované mešity či charity.

Saúdská Arábie je často obviňována, že prostřednictvím těchto institucí podporuje či přímo šíří terorismus. Wahid si to nemyslí. Argumentuje, že oficiální wahhábismus musí být apolitický, aby se by si zachovala autorita saúdské královské rodiny v jejich vlasti. Přiznává ale, že někteří indonéští salafisté (označení pro celý segment konzervativního islámského požadující návrat k „čisté“ verzi islámu hlásané jeho zakladateli. Wahhábismus je jednou z jeho neprominentnějších větví a často je s ním nesprávně ztotožňován) jsou vysloveně političtí jako např. Zaitun Rasmin, absolvent Medínské islámské univerzity, který byl jeden z hlavních organizátorů tvrdých demonstrací proti křesťanskému guvernérovi Jakarty koncem roku 2016.

Radikalizace indonéské muslimské populace

Australský zpravodajský web news.com.au však upozorňuje, že mnohé instituce podporované Saúdskou Arábií v čele s LIPIA stojí za „produkcí“ agresivních a násilných islamistických teroristů. Jeden z jejích absolventů, Habib Rizieq, založil radikální Frontu islámské obrany podle vzorů saúdské náboženské policie. Členové fronty v bílých hábitech a turbanech s dřevěnými palicemi napadají noční kluby a restaurace, kde se podává alkohol. Jiným absoluten stojícím za radikálně islamistickou organizací je Jafar Umar Thalib, zakladatel Salafistických bojovníků džihádu. Tato skupina, známá též jako Laskar Jihad nebo LJ, bojovala s křesťany na Moluckých ostrovech oblečená do uniform saúdského stylu.

Muslimská populace Indonésie - 202 milionů z celkového počtu 258 milionů, včetně 2,5 milionu šiitských muslimů - byla kdysi považována za velmi tolerantní a otevřenou. Díky islámskému fundamentalismu sponzorovaného Saúdskou Arábií to však už neplatí a roste počet případů, kdy jsou jiná náboženství tyranizována radikalizující se islámskou většinou, jako proslulý případ odsouzeného křesťanské guvernéra Jakarty za údajnou urážku Koránu.

Jedním z hlavních důvodů, proč indonéská vláda nechce se stavět kulturnímu expanzi Saúdské Arábie je zřejmě obava z saúdské odvety spočívající ve významném omezení udělených víz na pouť do Mekky. Dadi Darmadi, odborník na hadždž (pouť do Mekky), poukazuje na to, že tento rok bylo Indonésii uděleno 10 000 dalších povolení, což je stále poměrně málo vzhledem k počtu muslimů v Indonésii. Podle něj se Indonésie zdráhá si znepřátelit Saúdskou Arábii a oslabit tak svoje nízké šanci na získání kvót. 

Témata:  Saúdská Arábie,  Islám,  Indonésie