Uprchlíci se chtějí učit, ale nemohou. Dobrovolníci dávají lekce přímo v ulicích Paříže

Dvaadvacetiletá Louise se snaží překřičet hluk ulice i hudbu z nedalekého baru. Na tabuli postupně ukazuje písmenka abecedy a skupina mladých lidí ze Súdánu a Afghánistánu se jí snaží odpovídat. Migranti navštěvují volnočasové jazykové kurzy organizované skupinou na podporu uprchlíků na třech místech v Paříži.

Dvě lekce se konají na březích Bassin de la Villette, části kanálu na severovýchodě Paříže, kde migranti často přespávají. Zatímco Louise, která nechtěla agentuře říct své plné jméno, učí začátečníky, Pierre Piacentini, zdravotník v důchodu, učí migranty, kteří už znají základy francouzštiny, jak popisovat různé nemoci, aby pak mohli mluvit s lékaři.

Repeat after me- 'Nous parlons francais ensemble' - Dozens of refugees learn French outside in Paris pic.twitter.com/nSCsU6pV1W

Někteří migranti tento kurz navštěvují pravidelně bez ohledu na počasí. „Byli tady, když bylo mínus pět stupňů Celsia, jsou tu, když prší, když je horko, když jim slunce svítí do obličeje,“ popisuje dobrovolník. Někteří kolemjdoucí na podivnou skupinku zvědavě zírají.

Společnost BAAM, která byla založena v listopadu 2015 na počátku migrační krize v Evropě, má za cíl poskytnout žadatelům o azyl podporu, zatímco jsou jejich žádosti o azyl zpracovávány. Tato podpora zahrnuje i jazykové kurzy, francouzská vláda totiž nabízí lekce pouze osobám, které už získaly status uprchlíka.

„Problémem je, že azylová doba je velmi dlouhá. Lidé se chtějí učit francouzsky a nemohou, "stěžoval si Julian Mez, jeden ze zakladatelů BAAM. Obvinil stát, že ztěžuje integrační proces. Prezident Emmanuel Macron, zvolený v květnu, slíbil, že zkrátí čekací lhůty pro žádosti o azyl z přibližně 18 měsíců na šest.

Omar, 28letý Súdánec, začal kurzy navštěvovat před devíti měsíci. Předtím podle jeho slov neuměl ani slovo. „Teď mluvím dobře," říká pyšně francouzsky. Ve večerních hodinách se studenti učí slovní zásobu týkající se různých částí těla. „Mám bolest v zádech," předříkává Piacentini třídě, pak ukáže na záda a předvádí bolest.

Studenti, všichni muži ve věku od 15 do 30 let, opakují větu jednotně a pečlivě si ji zapisují do sešitů. Lekce se konají také u zastávky Stalingrad na severovýchodě Paříže v blízkosti linky metra, kde v loňském roce vnikl rozsáhlý migrační tábor. V listopadu policie tábor, ve kterém žily více než tři tisícovky lidí, zrušila. Přesto sem přicházejí migranti z celé Afriky, Středního východu a Asie.

Pro ty, kteří navštěvují kurzy, je Francie místem, kde chtějí zůstat, a nikoliv pouze tranzitním bodem na cestě do Anglie přes přístav Calais. Hissan, 27letý Egypťan, je ve třídě začátečníků. I on se rozhodl usadit ve Francii. Našel si práci na stavbě a snaží se naučit francouzštinu. „Ale neumím mluvit," vysvětluje lámanou anglicky.

Vedle výuky francouzštiny dobrovolníci BAAM pomáhají přistěhovalcům jednat třeba s francouzskými úřady. Piacentini vyučuje každý den už devět měsíců. „Je to jako droga," říká s úsměvem. Podle něj se lekcemi učí všichni – žáci i učitelé. Překvapilo ho například, že všichni súdánští studenti, když měli mluvit o svých sourozencích, zmínili pouze bratry. Piacentini se proto zeptal: „Nemáte žádné sestry?" Později si ho jeden ze studentů vzal stranou a řekl mu, že je nevhodné ptát se súdánských mužů o na ženské příbuzné.

Témata:  uprchlíci,  Francie