reklama
Plameny vyšlehly na Šámalce v Jizerských horách, 46 lidí evakuovali - anotační obrázek
Plameny vyšlehly na Šámalce v Jizerských horách, 46 lidí…

Počet uprchlíků a migrantů, kteří riskují cestu mezi Marokem a Španělskem, prudce stoupá. Minulý týden byl pro záchranáře mimořádně hektický, připomíná server The Guardian. Záchranáři v oblasti denně zachraňují stovky běženců. Při svých pokusech nejčastěji používají kajaky, nafukovací lodě, nerozbitné rybářské čluny i vodní skútry. Riskují cestu i přesto, že vědí, že jim hrozí smrt.

„Dáváme přednost umírání, než abychom tam zůstali. Smrt přijde jen jednou, ale raději riskujeme náš život, než tam zůstat,“ vysvětluje pro The Guardian Abdou, 29 let, z etnické komunity Berberů, která žije v oblasti od Maroka, kde byly stovky lidí zatčeny po nedávných protestech proti státu. Abdou byl zachráněn minulý týden spolu se sedmi dalšími lidmi z nafukovací lodi, kterou koupili za 4 000 eur - což je levnější volba, než zaplatit pašerákům.

Třicetiletý Zakaria řekl, že ho minulý týden zachránila helikoptéra poté, co ho pobřežní hlídka zpozorovala, jak se on a ostatní se pokoušeli překonat moře v jiné lodi. „Byl jsem vystrašený. Pokud by nepřiletěl vrtulník, tak bychom zemřeli,“ přiznává. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) už uvedla, že počet lidí, kteří přijíždějí do Španělska po moři v tomto roce pravděpodobně převýší počet přijíždějících do Řecka.

Podle IOM se od 1. ledna do poloviny srpna do Španělska po moři dostalo 11,849 nelegálních migrantů a uprchlíků. Dalších 3500 se dostalo do dvou španělských enkláv v severní Africe - do Ceuty a Melilly. Rosa Otero z organizace OSN pro uprchlíky ve Španělsku uvedla, že země ještě není v tak naléhavé situaci, zvláště ve srovnání s Itálií, ale úřady se i tak snaží problémy zvládnout. Poukazuje také na to, že vzhledem k nedostatkům v poskytování mezinárodní ochrany zůstávají migranti - zejména děti - zranitelní vůči obchodníkům s lidmi.

Každý den do Tarify přijíždějí tři až čtyři tmavě zelené autobusy označené nápisem Guardia Civil, které nově příchozí dopravují do blízkého města Algeciras, kde se nachází centrum pro běžence. Většina příchozích pochází ze západoafrických zemí jako jsou Nigérie, Guinea a Pobřeží slonoviny. Červený kříž, jedna z mnoha nevládních organizací působících v Algecirase, poskytuje žadatelům o azyl třikrát denně jídlo a místo ke spánku. V sobotu byly tyto pokoje v centru plné dětí, které si hrály s počítači, zatímco ženy venku praly oblečení.

Abdou byl jedním z mužů, kteří jsou ubytováni v zařízení Červeného kříže. Řekl, že myšlenka na cestu přes Gibraltarskou úžinu ho vyděsila, ale byl odhodlán to udělal. „Důležité je, že jsem opustil Maroko, nic jiného není důležité. Cítil jsem hodně strachu, protože moře bylo někdy klidné, ale někdy ne," řekl. „Je tu válka. Maroko vede konflikt s Berbery. Není to jako v Sýrii, ale z politických důvodů nás zavírají do vězení. Neexistuje tu žádné právo, žádná ekonomika, nic.“

Dva bratři ve věku 28 a 19 let, a jejich dva bratranci, kteří mají 22 let, byli zachráněni ve středu. Stejně jako Abdou patří k komunitě Berberů. Minulý měsíc se jejich město, al-Hoceima na severním okraji pohoří Rif, stalo místem obrovské demonstrace. Marocké bezpečnostní složky použily k potlačení demonstrantů obušky a slzný plyn. Organizace Human Rights Watch uvedla, že v souvislosti s protesty bylo zatčeno nejméně 185 osob a nejméně 46 z nich bylo po nucených přiznáních odsouzeno k 18 měsícům ve vězení, připomíná The Guardian.

Ti, kteří žádají o azyl ve Španělsku, mohou čekat šest měsíců až dva roky, než bude jejich žádost zpracována, a rostoucí počet nevyřízených případů znamená, že doba zpracování dokumentů se prodlužuje. Místní policie tvrdí, že dočasná záchytná střediska jsou tak ochromena počtem žadatelů o azyl, že se spoléhají na neziskové organizace, které jim pomáhají najít další ubytování.

Albert Bitoden Yaka, centrální koordinátor společnosti Fundación Cepaim v Algeciras, která nabízí uprchlíkům a přistěhovalcům ubyotvání v osmi různých sídlech ve městě, souhlasí s tím, že město nemá dostatek prostředků na nově příchozí. Státy a různé orgány podle něj příliv migrantů nedokáží účinně zvládat. „Algeciras je město s více než 120 národnostmi, které vědí, jak důležité je žít společně. V takových okamžicích [po barcelonském útoku] si uvědomujeme dopad zkušeností s rozmanitostí, aby se zabránilo nepřátelství," řekl Yaka.

Larri, 22letý anglicky mluvící uprchlík z Ghany, žije v jednom z domů této organizace. Řekl, že se nejprve pokoušel dostat do Evropy přes Libyi a Itálii, ale že téměř zemřel, když se jeho loď s 35 lidmi hodinu po vyplutí převrátila. „Jenom 12 lidí přežilo, ostatní se nám ztratili před našimi očima, mezi nimi i děti a ženy," vzpomíná. „Plaval jsem a chytil se lodi, kterou jsem držel až do příštího dne, kdy připluli rybáři a uviděli nás. Vrátili se a přivedli pomoc. Plakali jsme, když se vrátili s lodí. Byl jsem v moři jeden den,“ popisuje mladík.

Larri se vydal do Maroka, aby se dostal do Španělska přes úžinu. Řekl, že patřil k etnické skupině Bimoba, která žije v Ghaně a která bojuje v dlouhodobému konfliktu s konkurenční skupinou Konkomba. Do Libye odešel hned jakmile dokončil střední školu. Hledal lepší život. „Nevěděl jsem, že v Libyi se také bojuje," řekl. Pracoval tam tři roky, pak odcestoval do Maroka, kde zaplatil 1000 dinárů (asi 2300 korun), aby se dostal na člun se ženami a dětmi.

„V tomto počasí hodně lidí umírá," řekl. „Je to na Bohu, někteří lidé to nezvládnou, někteří lidé se tam dostanou. V okamžiku, kdy jste na lodi, prodáváte svůj život, ale není jiné řešení. Jediným řešením je modlit se k bohu, aby vás zachránil, aby vás dostal na místo, ale není snadné vstoupit do moře.“

Na otázku, zda stojí za to riskovat, řekl: „Tady je o sto procent lepší než Ghana. Trpěl jsem, někdy jsem byl na cestě z Nigeru do Libye zbit. Když jsem teď v Evropě a vidím to všechno, stoprocentně to za riziko stálo.“

– Globe24.cz

2 komentáře (Poslední 01.09. 16:06) Napište svůj názor

reklama