reklama

Když ještě žila Mohammadi v Anghánistánu, byla dívka ve škole pouhý jeden den. Krátce po začátku nového školního roku její rodnou oblast zasáhla válka a rodina se vydala na dlouhou a nebezpečnou cestu do Evropy. Z osobních věcí si odnesla jediné - dětský Korán, který i sama vlastnoručně doplnila obrázky. Rodina měla štěstí, dostala se až do Německa, které vítalo uprchlíky s otevřenou náručí.

Jak se příliv migrantů do Evropy nezastavoval, kancléřka Angela Merkelová požádala všechny Spolkové země, aby si rozdělily uprchlíky a pomohly tak postiženějším regionům. Německo se ukázalo jako velmi solitární a doteď většina měst přijala více uprchlíků, než po nic požadovala kvóta.

Novináři z CNN se vydali do několika měst, aby se na vlastní oči přesvědčili o zdejší situaci dva roky po otevření hranic. Altena je industriálním městem na západě země, ekonomická situace zde nebyla nejlepší. Po zavření několika podniků mnoho místních přišlo o práci, přesto se lidé rozhodli uprchlíkům pomoci.

"Je to výhra pro všechny. Zpočátku jsme chtěli jen podat pomocnou ruku, ale uprchlíci se zde usadili a město získalo nové obyvatele," tvrdí starosta Andreas Hollstein. ten už nějakou dobu přemýšlel nad tím, jak zabránit vylidnění města, když zde byla tak špatná ekonomická situace.

Počátky přitom nebyli jednoduché. Město přijalo 400 uprchlíků a od začátku pro ně připravilo integrační problém. "Nejvíce proti byla pravice, označovali to krizí," směje se starosta. "Levici to bylo zase jedno, nakonec se však lidé spojili a novým příchozím pomohli." Jenže problémů bylo mnoho, místo aby se rychle zapojili do pracovního procesu, mnoho dospělých neumělo ani číst a psát. Děti se naopak adaptovaly velmi rychle.

O Moschku Mohammadi a její rodinu se stará jedna z místních žen. "Měla jsem perfektní život, zdravé děti a milujícího manžela, a pak sem přišli tihle lidé, kteří potřebovali pomoc, neměli nic, proto jsem neváhala," řekla Bernadette Koopmann. Do rodiny dochází minimálně jednou měsíčně, aby rodiče naučila německy, děti se ve škole socializují podle ní velmi dobře.

Angela Merkelová považuje Altenu za ukázkový příklad, že integrace uprchlíků je možná, pokud lidé podají pomocnou ruku. Jenže ne všude k migrantům postupují podle stejného scénáře. Jen v 500 kilometrů vzdáleném Bautzen je život pro uprchlíky pokračováním válečného pekla.

"Myslela jsem, že problémy jsem zanechala za sebou," řekl jednadvacetiletý Yahya. "Přišel jsem sem žít v míru, jenže zdejší mě nenávidí. Bojím se v noci i vycházet ven." Bautzen je město na východě země, v minulosti bývalo součásti NDR, ale od znovusjednocení zažívalo skutečný boom. Žije zde kolem 40 tisíc obyvatel a když byli požádání, aby do města vzali 900 uprchlíků, vedení nabídlo místo rovnou pro dvojnásobek.

To se však ukázalo být chybou. Když měli azylanti přijít, občané města pořádali velké protesty a ubytovací centrum bylo dokonce cílem žhářů. "Město není nenávistné, lidé se jen báli toho, co neznají," omlouval občany starosta Alexander Ahrens. Od té doby se však spory jen přiostřují, četnější jsou také střety mezi německou mládeží a teenagerů z řad uprchlíků.

Na rozdíl od Alteny, Bautzen se stalo symbolem toho, že integrace uprchlíků není možná. Sílí tady i hnutí neo-nacistů a více policistů nyní musí pravidelně obcházet ulice. Lidé jako Yahya tak tvrdí, že se bojí o vlastní bezpečnost a chtěli by se odstěhovat. Jenže situace má i druhou stranu, mnoho z místních tvrdí, že naopak oni se bojí uprchlíků. "Nesmím teď chodit do oblastí, kde žijí migranti. mají tam organizované gangy a Němce vyhánějí ven," řekla devatenáctiletá Loreen Henke.