reklama

Ortorexii pojmenoval poprvé v roce 1997 doktor Steven Bratman. Jde o atypické chování, které nelze označit ani za anorexii, ani za bulimii. Je charakterizováno strachem z toho, že postižená osoba utrpí újmu, pokud nebude jíst zdravě. Takový člověk cítí velmi silnou vinu, jestliže poruší pravidla, která si stanovil. Pocit, že má svůj jídelníček pod kontrolou, jej uklidňuje.

Člověk trpící ortorexií vylučuje ze své stravy čím dál více pokrmů, aby mu bylo "stále lépe". Ve vzácných případech, kdy konzumuje mimořádně redukovaný počet jídel, může nastat i smrt. Nejběžnějším následkem ortorexie je však vyloučení ze společnosti. Taková osoba nemůže jít do restaurace, protože by neměla kontrolu nad kvalitou, původem a přípravou pokrmu.

Ortorektik má také přehnané nároky na sebe sama a na své okolí. Tyto osoby trpí silným pocitem viny posilovaným touhou po dokonalosti. Obavy takového člověka ohledně kvality jídla ještě zvyšují často rozporné či nepravdivé informace o potravinách. Všechny skandály kolem průmyslové výroby potravin dávají ortorektikovi další důvod, jak omezit jídelníček.

Nároky člověka trpícího ortorexií se stále zvyšují: jídlo není nikdy dost dobré. Celá jeho bytost se snaží o nedosažitelnou dokonalost a pokaždé propadá panice, když nemá náhradní plán, například když musí večeřet mimo domov.

Pro ortorektika jsou náročné i nákupy: pečlivě studuje etikety, srovnává a vyžaduje co nejpodrobnější informace týkající se kvality potravin, jako je obsah vitaminů a minerálů či antioxidantů.

Patologické chování může být dlouho skryté. Na lidi pečující o svou stravu se v dnešní společnosti pohlíží spíše kladně a nikdo se nediví, když se takový člověk při pozvání na večeři zajímá o to, zda při ní nebudou potraviny, které nejí.