reklama

Když bylo jasné, že se v amerických volbách střetnou Donald Trump a Hillary Clintonová, většina evropských státníků dávala najevo své sympatie ke kandidátce demokratů. Jedním z nejhlasitějších podporovatelů Trumpa byl, vedle české prezidenta Zemana, maďarský premiér Viktor Orbán. Šéf národovecké maďarské vlády se nechal slyšet, že Trump je podle něj nadějí jak pro USA, tak pro Evropu. Po Trumpově zvolení se tak všeobecně očekávala náprava maďarsko-amerických vztahů. Ty v poslední době trpěly v důsledku rozporů mezi Orbánem a liberální vládou Baracka Obamy.

Rok po zvolení Donalda Trumpa ale máloco napovídá tomu, že by se situace lepšila. Viktor Orbán dosud nebyl pozván do Bílého Domu, stejně jako si republikánský prezident nenašel čas na návštěvu Budapešti. V Maďarsku stále chybí americký velvyslanec. Ministerstvo zahraničí Spojených států také nadále kritizuje omezování svobody médií, k němuž podle jeho názoru v Maďarsku dochází. Jablkem sváru je i tzv. Středoevropská univerzita, jež sídlí v Budapešti a je financována Georgem Sorosem.

Jaký je tedy důvod k tomu, že vzájemné vztahy obou zemí se nezlepšily tak, jak si Viktor Orbán přál? Hlavní příčinou je to, že americkou politiku zkrátka nedělá pouze prezident. Osobní sympatie jsou jedna věc, ale dlouhodobý zahraničněpolitický směr je věc jiná. Je hezké, že si Trump s Orbánem lidsky rozumí. To je ale málo k tomu, aby Spojené státy například rezignovaly na snahu bránit svobodu médií, jelikož tato patří k důležitým pilířům jejich zahraniční politiky už po celá desetiletí.

Jisté „vystřízlivění z Trumpa“, kterým si tak Orbán prošel, je do jisté míry podobné pocitům Miloše Zemana a Vladimira Putina. I oni očekávali po loňskému lednu zlepšení vzájemných vztahů. Rusko dokonce dělalo všechno pro to, aby se Donald Trump do Bílého Domu dostal. Výsledek? Miloš Zeman na oficiální návštěvu Washingtonu stále čeká. Ani v Moskvě nejsou z republikána nadšeni. Nejen že Spojené státy nadále označují Rusko za bezpečnostní hrozbu, Trump se navíc obklopil ministry a poradci, kteří patří k tvrdému jádru amerických konzervativců, a kteří razí ostrý postoj vůči Rusku.

Orbán, Putin a Zeman se tak přesvědčili o tom, že k nápravě vztahů nestačí pouze vyměnit nájemníky v Bílém Domě. Pokud se domnívali, že pouhá změna na prezidentskému postu zajistí zásadní změnu, svědčí to spíše o nepochopení samých principů americké politiky. Tomuto nepochopení se ale nelze příliš divit.

V Rusku je například prezident (či premiér, podle toho jakou funkci zrovna vykonává Vladimir Putin) téměř neomezeným vládcem. Možná ne ústavně, ale fakticky určitě. Těžko se pak ruskému vůdci chápe, že v USA existuje cosi jako dělba moci, a že Donald Trump nemůže přes noc otočit kormidlem země o stoosmdesát stupňů, i kdyby sebevíc chtěl.