Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Nejdražší město světa pro život? Singapur je pátým rokem na špici

Lidé
Lidé
Foto: Pixabay

Londýn - Nejdražším městem pro život je letos už pátým rokem v řadě Singapur. O druhou a třetí příčku se dělí Curych a Paříž.

Uvedla to v dnešní zprávě britská analytická společnosti Economist Intelligence Unit (EIU), která hodnotila 160 míst ve 133 zemích. V první desítce nejdražších měst dominují místa v Evropě a v asijském Tichomoří.

Japonská města Tokio a Ósaku vyřadila z předních míst nízká inflace. Přitom ještě v roce 2013 byl život v Tokiu nejnákladnější. Za poslední rok se Tokio propadlo o sedm příček na 11. pozici. Do první desítky se dostalo Sydney, které se posunulo o čtyři příčky na desáté místo, a výše postoupily také Oslo, Ženeva, Curych a Kodaň.

Stěžejní příčinou těchto posunů je měnová fluktuace. Kvůli slabému dolaru není mezi prvními deseti žádné město USA. Nejvýše z nich je 13. New York a 14. Los Angeles, které se propadly z loňské deváté, respektive 11. pozice. Na rozdíl od dolaru, který vloni oslabil vůči všem deseti předním měnám, euro o 14 procent zpevnilo. Přesto je z eurozóny v první desítce jen Paříž, kde poměr ceny a hodnoty srovnatelný s jinými evropskými městy nabízí jen alkohol, tabák a doprava.

Témata:  Singapur zajímavosti lidé

Související

Aktuálně se děje

9. července 2025 22:00

Tajemství vzkazu od Jiřiny Bohdalové. Až se Miloš Zeman začervenal

Jiřina Bohdalová se nadále zotavuje z červnové operace srdce, takže dokonce vynechává letošní ročník karlovarského filmového festivalu. Jednou věcí si ale může být jistá. Kamarádi na ni myslí. Například exprezident Miloš Zeman. 

Zdroj: Ludmila Plachá

Další zprávy

Uprchlíci, ilustrační fotografie.

Komentář

Evropa před rozhodnutím: Buď s migrací bojovat, nebo se nechat zahltit. Necháme pašeráky fungovat?

Itálie ztrácí mladé a vzdělané obyvatele, zatímco čelí sílícímu přílivu migrantů z Afriky a Asie. Demografická krize ohrožuje nejen její vlastní stabilitu, ale narušuje i soudržnost celé Evropské unie. Unijní státy nejsou ochotné sdílet odpovědnost, a přitom nedokáží zformulovat ani jednotný postoj vůči zemím, které místo spolupráce s Evropou tolerují nebo přímo podporují pašeráctví. Pokud Evropa nezasáhne rázně a koordinovaně, zůstane rukojmím vnějších krizí a vlastní nerozhodnosti.