Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Německo plánuje prodloužit kontroly na hranici s Rakouskem

Berlín, ilustrační foto
Berlín, ilustrační foto
Foto: Pixabay

Berlín - Kontroly na hranici s Rakouskem obnovilo Německo kvůli silnému přílivu uprchlíků v září 2015. Pro další půlroční prodloužení kontrol se v březnu vyslovil nový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU), vláda dnes jeho záměr schválila.

Kontroly byly prodlouženy už nekolikrát, i když do Německa už přichází mnohem méně běženců. Loni jich bylo zhruba 187.000. Vnitřní hranice v EU by podle Seehofera měly být kontrolovány tak dlouho, dokud nebudou lépe střeženy hranice vnější.

O dalším prodloužení kontrol, které mají vypršet v květnu, uvažuje vedle Německa také Rakousko nebo Dánsko. Konečné slovo k případnému prodloužení, které je opakovaně terčem kritiky zemí střední Evropy, má Rada EU, tedy členské země bloku.

Podle stávajících schengenských pravidel jsou dočasné kontroly po určitou dobu možné v případě, že jejich absence by ohrozila vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek. Loni v září přišla Evropská komise s návrhem úprav schengenského hraničního kodexu tak, aby mimořádné kontroly mohly platit až rok, ovšem za přísnějších a pečlivěji sledovaných podmínek. O návrhu nyní jednají členské země bloku.

Témata:  Německo hranice Rakousko

Související

Aktuálně se děje

9. července 2025 22:00

Tajemství vzkazu od Jiřiny Bohdalové. Až se Miloš Zeman začervenal

Jiřina Bohdalová se nadále zotavuje z červnové operace srdce, takže dokonce vynechává letošní ročník karlovarského filmového festivalu. Jednou věcí si ale může být jistá. Kamarádi na ni myslí. Například exprezident Miloš Zeman. 

Zdroj: Ludmila Plachá

Další zprávy

Uprchlíci, ilustrační fotografie.

Komentář

Evropa před rozhodnutím: Buď s migrací bojovat, nebo se nechat zahltit. Necháme pašeráky fungovat?

Itálie ztrácí mladé a vzdělané obyvatele, zatímco čelí sílícímu přílivu migrantů z Afriky a Asie. Demografická krize ohrožuje nejen její vlastní stabilitu, ale narušuje i soudržnost celé Evropské unie. Unijní státy nejsou ochotné sdílet odpovědnost, a přitom nedokáží zformulovat ani jednotný postoj vůči zemím, které místo spolupráce s Evropou tolerují nebo přímo podporují pašeráctví. Pokud Evropa nezasáhne rázně a koordinovaně, zůstane rukojmím vnějších krizí a vlastní nerozhodnosti.