Pošlou USA na Korejský poloostrov jaderné zbraně? Prezidentův analytik řekl více

Kimův jaderný piedestal

Analytik připomíná, že v lednu 2016 Pchjongjang otestoval svou čtvrtou jadernou nálož a o měsíc později vypustil na oběžnou dráhu satelit, aby získal další data pro vývoj mezikontinentálních balistických raket. Ramberg dodává, že severokorejští inženýři mezitím pokračují ve výrobě štěpného materiálu, který by v nadcházejících letech mohl posloužit k výrobě desítek atomových zbraní.

"Mezinárodní odpověď je nadále neefektivní," konstatuje Ramberg. Uvádí, že po ostrých slovech zainteresovaných zemí Rada bezpečnosti OSN nedávno odpověděla na nové kolo severokorejských testů působivým souborem nových sankcí. Ty mají zastavit pohyb nelegálních zásilek prostřednictvím kontroly zboží směřujícího do a ze Severní Koreje, zakazují prodej leteckého a raketového paliva Pchjongjangu, blokují možnost KLDR provádět mezinárodní finanční transakce a zakazují vývoz severokorejského uhlí a nerostů, vyjmenovává analytik.

Dle Ramberga však toto nestačí. "I v kombinaci s předchozími sankcemi to nesesadí Severní Koreu z jejího jaderného piedestalu, je jednoduše příliš pozdě," kritizuje v komentáři.     

Analytik se především domnívá, že je nepravděpodobné, že se severokorejský vůdce Kim Čong-un vzdá zbraně, která jeho zemi řadí do exkluzivního jaderného klubu. Pchjongjang investoval příliš a zašel hodně daleko, aby vybudoval jaderný program, který mu poskytuje nukleární odstrašení a nástroj zastrašování, vysvětluje Ramberg. Navíc připomíná, že historie opakovaně ukázala, že sankce se pravděpodobně nepodaří plně či dostatečně uplatňovat tak, aby KLDR skutečně zmáčkly. Washington a jeho spojenci proto dle expertova mínění si musí nyní uvědomit, že nastal čas dosavadní taktiku přehodnotit.  

Přizpůsobení strategie již začalo, soudí Ramberg. Odkazuje na závazek Jižní Koreje několik nadcházejících let zvyšovat svůj vojenský rozpočet a modernizovat své konvenční síly, počínající jihokorejskou dislokaci střel dlouhého doletu země-země a objednávku amerických bojových letounů F-35. Soul též jedná s Washingtonem o rozmístění pokročilého systému protiraketová obrany THAAD, což spolu s celkovým posilováním armády dle analytika zvyšuje jihokorejský odstrašující potenciál.    

Jsou jaderné zbraně odpovědí?

Přesto se mnoho Jihokorejců stále obává, že vojenská opatření jejich země nebudou dostatečná, deklaruje Ramberg. Poukazuje na volání části konzervativních zákonodárců a dalších vládních i opozičních politiků po zisku jaderné zbraně. Pokud by k tomu došlo, Soul by následoval cestu několika zemí - Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a Pákistánu - které tímto způsobem reagovaly atomovou zbraň v rukou svého protivníka, píše expert. Ihned však dodává, že takový krok by znamenal porušení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a Jižní Koreu by obrátil proti jejímu klíčovému spojenci, Spojeným státům, které zarputile odmítají rozšiřování atomových zbraní bez ohledu na to, zda jde o přátele či protivníky.       

Jaderný arzenál by navíc způsobil Soulu i další problémy, soudí analytik. Nepochybuje sice o technických schopnostech země vyrobit jadernou zbraň, ale konstatuje, že by mohlo trvat dlouhé roky, než se podaří vyladit příslušný nosič a vytvořit efektivní doktrínu jejího nasazení. Ramberg uvádí, že takové úsilí by bylo nákladné a zákonitě by odvedlo finance z jiných životně důležitých složek ozbrojených sil, nehledě na vzedmutí hněvu Číny.      

"Dojem ohledně Severní Koreje, že z její bomby nevzejde nic dobré, zůstává kritický," pokračuje Ramberg. To podle něj přináší otázku, zda by nebylo dobré, aby USA vrátily na území Jižní Koreje své jaderné zbraně, které odtamtud stáhly v roce 1991 na konci studené války. "Není na čase, s ohledem na nezmenšující se jaderný výzkum KLDR, přehodnotit rozhodnutí z roku 1991?" ptá se analytik.   

Ramberg připouští, že opětovná instalace uvedených zbraní by přinesla mnoho dalších problémů: Došlo by k posílení odstrašení, nebo by krok učinil Pchjongjang náchylnější k odpalu? Získal by Soul dostatečné záruky, aby opustil své koketování s vlastní jadernou zbraní? Nestačily by jaderné zbraně rozmístěné na moři? Pak je zde dle analytika otázka reakce Pekingu: Znamenal by návrat zbraní na jihokorejské území prudké zhoršení americko-čínských vztahů? Demonstroval by závazek Washingtonu bránit bezpečnost svých spojenců ve východní Asii?

Tyto otevřené otázky si zasluhují velkou veřejnou debatu ve Spojených státech a Jižní Koreji, píše Ramberg. Upozorňuje však na další klíčovou věc, která zůstává zdánlivě skrytá: "Není na čase, aby se Spojené státy obrátily na Severní Koreu a formálně uznaly, co nemohou změnit, tedy to, že Severní Korea je země s jaderným arzenálem - nikoliv jako laskavost tamnímu stalinskému režimu, ale za účelem principu něco za něco, případně vytvoření oficiálních zastupitelských misí v hlavních městech obou zemí?" To by dle analytika přineslo stálý osobní komunikační kanál, který může snížit riziko války a tlumit tense.

Alternativa - udržovat KLDR v ještě větší izolaci - zachovává iluzi, že Pchjongjang může být nadále sankcionován či jinak přiměn k tomu, aby se vzdal své jaderné bomby, míní Ramberg. Uzavírá, že úkolem nyní není posilovat donkichotskou politiku, ale realizovat takovou strategii, která zajistí, že Kimova bomba nebude u zrodu jaderné války v 21. století.     

Témata:  USA,  jaderné zbraně,  Severní Korea