V Rusku se začaly dít věci. Země se po desítkách let mění?

Vřelá přijetí jsou minulostí

Dvaaosmdesátiletého Blattera zřejmě nezlomily pokračující vyšetřování jeho osoby americkým ministerstvem spravedlnosti a zákaz s fotbalem souvisejících činností, který mu uložila FIFA, a proto přicestoval do Moskvy a dal o sobě vědět, konstatuje odborník. Dodává, že Blatter bez jakéhokoliv studu dokonce povečeřel s Vitalijem Mutkem, který stál za nechvalně známým dopingovým skandálem ruských sportovců na zimní olympiádě v Soči.       

"Navzdory tomu - a jeho vlastním tvrzením, že je v Moskvě jako osobní host prezidenta Vladimira Putina - se Blatterovi dostalo méně než vřelého, veřejného, formálního uvítaní, než možná čekal," píše Galeotti. Připomíná, že Blatter se po určité nejistotě setkal s Putinem, který mohl sotva odmítnout s ohledem na Blatterovu roli v přidělení fotbalového šampionátu Rusku, šlo ale o odměřenou, soukromou schůzku bez fotografování prezidenta s fotbalovým psancem.  

Galeotti pokládá otázku, zda je Blatter skutečně toxičtější než syrský diktátor Asad, nebezpečnější než libyjský válečný magnát Chalífa Haftar, kterému se loni v lednu dostalo velmi medializovaného přivítání na ruské letadlové lodi, případně směšnější než francouzský herec Gerard Depardieu, který si opatřil ruský pas, aby nemusel platit vysoké daně. Konstatuje, že až donedávna ruská ochota vítat veškeré postavy marginalizované a zavržené Západem odrážela - podobně jako v jiných případech - přímé zpochybňování globálního řádu, který Moskva vnímá jako západní produkt nahrávající Západu.

"Populisté, nacionalisté, separatisté a zpochybňovači všeho druhu si mohli být jisti vřelým přijetím v Moskvě. Pokud jste byli proti hlavnímu proudu, mohli jste nalézt platformu a přivítání," píše expert. Dodává, že stačilo zpochybňovat západní dogmata, říkat nevyslovitelné a klást nepříjemné dotazy.    

Tento přístup měl mnoho výhod - vytvářel neustálý proud "užitečných idiotů" nadšených z očišťování Kremlu a předhánějících se v prohlubování společenského a politického rozdělení Západu, tvrdí Galeotti. Vysvětluje, že toto umožňovalo ruské vládě tvrdit, že není v izolaci, ale naopak představuje průkopníka alternativního systému hodnot, a to těch skutečně liberálních, dohánějících k frustraci cenzuru a skupinové myšlení Západu, který položil své hodnoty na oltář politické korektnosti.

Ani přítel, ani nepřítel

Přesto, daný postup s sebou nesl nevýhodu, konstatuje odborník. Poukazuje, že Rusko sice mohlo předstírat, že je mu jeho obraz ve světě ukradený, ale přesto, pokud je se zemí zacházeno jako s agresorem, zločincem a společenským zpátečníkem, plynou z toho politické, ekonomické a psychologické důsledky. Rusofobie, neboli patologie, kterou Moskva trvale přisuzuje svým kritikům, není sice čistým mýtem, ale její hlavní zdroj leží v jednání Kremlu, deklaruje Galeotti. Podotýká, že nelze napadal sousedy, vraždit nepřátele, plenit vlastní hospodářství, šířit lži a podvádět ve sportu, aniž by z toho nevzešla špatná pověst.   

Mistrovství světa ve fotbale bylo původně zamýšleno jako oslava příchodu nového Ruska, domnívá se expert. Soudí, že anexe Krymu a její dopady toto změnily, i když je turnaj i tak využíván jako příležitost pokusit se o limitovaný návrat. "To neznamená jen usmívající se železniční personál, zářící pouliční světla a uvolněnou policii. To rovněž znamená omezení jistých agresivních kroků, které stojí za takovým vnímáním Ruska," dodává odborník.

Limity toho, co Kreml může nebo bude dělat, jsou značné, zdůrazňuje Galeotti. Připomíná, že pokračuje bombardování Sýrie, v dohledné budoucnosti nedojde k odsunu ruských vojáků z východní Ukrajiny a Putin neopouští svou misi "učinit Rusko opět velkým".

Pokud však Kreml myslí vážně snahu získat opět určitou měkkou sílu a respektovanější postavení ve světě prostřednictvím zatím přátelského a dobře zorganizovaného fotbalového šampionátu, pak bude muset upravit své chování, jinak vše promrhá, podobné jako po olympiádě v Soči, konstatuje odborník.

Rusko tedy již nebude věhlasným přístavem pro světové psance a nebude vůči Západu tak tvrdě kritické, očekává expert. Výhled je podle něj tedy o něco optimističtější, jelikož Rusko se ostatně nemusí pokoušet prezentovat jako přítel Západu, ale postačí, když nebude jeho aktivním nepřítelem. "Bude to skutečně tak těžké?" táže se závěrem Galeotti

Témata:  Rusko,  Vladimír Putin,  fotbalové mistrovství světa