Stinná stránka migrace? Ženy procházejí terorem, který si nikdo neumí představit

„Jedna syrská žena, která se připojila k proudu přistěhovalců mířířích do Německa, byla donucena splatit dluh svého manžela pašerákům tím, že se na cestě dala k dispozici pro jejich rozbouřené libido. Další byla zbita do bezvědomí maďarským vězeňským strážným poté, co odmítla jeho návrhy.

Třetí, bývalá maskérka, se oblékla jako chlapec a přestala se mýt, aby odehnala muže ve skupině uprchlíků, ve které cestovala. I teď v nouzovém přístřešku v Berlíně stále spí ve svém oblečením, stejně jako několik dalších žen, které v noci tlačí skříně přede dveře," popisují situaci novináři deníku NY Times.

„Neexistuje tady žádný zámek nebo klíč nebo tak něco," vysvětluje al-Horani Esraa, maskérka a jedna z mála žen, která se nebojí prozradit své jméno. „Měla jsem štěstí. Byla jsem jen zbita a okradena," popisuje svou cestu ze Sýrie.

Novináři vyzpovídali desítky migrantů, sociálních pracovníků i psychologů, kteří pečují o traumatizované příchozí po celém Německu. S největšími problémy se logicky setkávají ženy. Současná migrační vlna se nese v duchu násilí a zneužívání.

Uprchlice hovoří nejen o nucených sňatcích, obchodováním s otrokyněmi a domácím násilí, ale i o zneužívání ze strany migrantů, pašeráků, mužských členů rodiny, ale dokonce i evropských policistů. „Přesto neexistují žádné spolehlivé statistiky, které by se zabývaly sexuálně i jinak zneužívanými ženskými uprchlicemi," připomíná americký list.

Podle statistik OSN připadala mezi uprchlíky jedna žena na tři muže. „Muži dominují početně i jinak," cituje deník Heike Rabeovou, expertku na gender z německého Institutu pro lidská práva. Susanne Höhneová, vedoucí psychoterapeutka v centru v západním Berlíně se specializací na léčbu traumatizované migrantek, říká, že téměř všechny ze 44 žen v její péči byly oběťmi sexuálního násilí.

Jde přitom o dívky, které ještě nejsou dospělé i šedesátileté uprchlice. Celkem 18 zaměstnanců se pak zabývá pomocí právě takovým ženám. To obnáší vše od terapeutických sezení, až po návštěvy v domovech, které jim mají pomoci s ulehčením života v Německu.

Třicetileté matka čtyř dětí ze Sýrie, která ze země s celou rodinou uprchla do Evropy už loni, prožila na cestě peklo. Když jejímu manželovi došly peníze, jejich pašerák v Bulharsku navrhl, aby že mu žena zaplatila sexuálními službami. Celé tři měsíce ji denně znásilňoval, jen aby její rodina mohla pokračovat v cestě. Nakonec ji začal týrat i její manžel. Podle Höhneové jde o „zvrácenou logiku", podle které nakonec žena svému manželi „zkazila pověst" a stala se"viníkem" celé situace.

Žena a její děti získaly azyl, její manžel žije také v Německu, ale na jiném místě. Nejméně jednou ji však sledoval na ulici, a to i přesto, že mu to soudní příkaz zakazuje. A ona je stále příliš vyděšená, nechtěla proto prozradit své jméno. Stále se bojí manžela i svých příbuzných, kteří by ji mohli vinit z toho, že rodině přinesla „hanbu". Mohli by se ji proto pokusit zabít.

Podle Höhneové vykazuje tato uprchlice vykazuje všechny symptomy posttraumatické stresové poruchy, včetně záblesků vzpomínek, nespavosti a problémů se soustředěním. „Jednu chvíli se zdá naprosto zdravá, v dalším se jí zdá, že sedí ve svém křesle v Damašku a vyhýbá se kulkám, nebo prožívá znásilňování v Bulharsku," popisuje její stav.

V Řecku, jednom ze vstupních bodů do Evropy, jsou plná přijímací střediska, ve kterých je jen nedostatečné osvětlení, ale naprosto zde chybí oddělené místnosti pro ženy. „Muži, ženy a děti spí ve stejných místnostech. Stejně je tomu v celé Evropě. V této oblasti naši zaměstnanci hlásí případy sexuálního násilí i násilí v rodině," uvedl William Spindler z uprchlického agentury OSN.

O zneužívání se často jen šušká, deník uvádí, že jen malý zlomek útoků je oficiálně nahlášen. Žádosti o azyl jsou pro manžele většinou společné, ženy se proto zdráhají být odděleny od svých manželů. Teoreticky je podle odborníků německé právo pro boj s domácím násilím dobře zařízeno. Prakticky je ale těžké partnery oddělit.

Zkušenosti s násilím získala po cestě i pětatřicetiletá Samar, bývalá zaměstnankyně syrského ministerstva financí, která se svými dcerami (2, 8 a 13) strávila na cestě 14 měsíců. Ani na minutu své dcery nechtěla spustit z očí. Spolu s dalšímu ženami proto prý spaly na jednom místě a navzájem se hlídaly. V Turecku před nastoupením do lodi mířící do Řecka, byla okradena a neměla pašerákům jak zaplatit.

Podsaditý pašerák jménem Omar jí také nabídl, že může zaplatit tělem, nebyla první a určitě ani poslední, které takový návrh dal. „Každý ví, že existují dva způsoby placení pašerákům – penězi nebo svým tělem," uvedla. Ona odmítla. To Omara rozzuřilo tak, že v noci vtrhl do jejího pokoje. Samar i jejím dcerám se podařilo utéct. V Turecku zůstala téměř rok – než vydělala 4 tisíce eur, které potřebovala na zbytek cesty.

„Téměř všichni muži na světě jsou zlí," tvrdí Samar. Psychoterapeutka Höhneová jí vyjadřuje soucit, na druhou stranu je ale prý takový pohled nepřesný. Podle ní neexistuje v tomto směru žádná jednoduchá odpověď. Vysvětluje, že útulky pro ženy často nejsou proveditelné, protože ženy chtějí zůstat s muži, cítí se tak více chráněné. Navíc chtějí, aby rodiny zůstaly pohromadě.

„Nesmíme zapomínat, že mnoho mužů bylo také traumatizován. Neexistuje žádná černá nebo bílá, dobro nebo zlo. Chceme-li pomoci ženám, musíme pomoci i mužům," dodává.

Témata:  uprchlíci,  ženy