Obchod se strachem není nic nového, mají ho rádi i tradiční politici

Jako příklad lze uvést Velkou Británii.  Roku 1996 došlo k masakru na škole Dunblane, kde šílenec zastřelil 16 dětí a jednu učitelku. Nově vzniklého strachu ze zbraní se chytli socialisté a jejich charismatický vůdce Tony Blair. Kriminalita za použití zbraně byla ve Velké Británii rozšířená a mnohé statistiky byly podobné jako ty z USA. I slib omezení držení střelných zbraní vyneslo ve volbách Blairovi křeslo premiéra. A byl to jeden z mála slibů, který splnil. Británie se brzy mohla chlubit prudkým úbytkem kriminality a vražd s použitím střelné zbraně.  

Británie se dlouho chlubila tím, že má jedno z nejnižších počtů zastřelených. Pouhých 0,5 oběti na 100 000 obyvatel. Již méně se však britští politici chlubili nárůstem počtu pobodaných. Zločinci a rváči prostě přešli s drahých a nedostupných pistolí na chladné zbraně a nože si začaly pořizovat i lidé, kteří by si pistoli nebo revolver nikdy nepořídili. Výsledek? Epidemie pobodaných. Odpověď politiků? Zákaz kapesních nožů. Aby vždy korektní britské televize neprovokovali, tak televizní kuchaři nějakou dobu vše ve svých pořadech strouhali.

Poté následovaly pepřové spreje, teleskopické obušky, tonfy…. Letos je na programu omezení prodeje kyselin. Na ty totiž nikdo nepomyslel a útoky s nimy se po britských ostrovech staly zvláště oblíbené. Situace dospěla nakonec k tomu, že policista, pokud u vás dnes najde cokoliv, co shledá, že můžete použít k útoku na jinou osobu, vám může zabavit, ale ještě vám dát pokutu 500 liber.

I toto mělo dočasné výsledky a násilnosti v ulicích skutečně poklesly. Tedy až do loňského roku. Za loňského rok bylo provedeno 40 000 útoků noži, což je o 22 % více než v roce 2016. Rostou i zločiny za použití zbraně. V Londýně je letos více vražd než v New Yorku. V srpnu již jich byla stovka. Důvody? V Británii je epidemie gangů a s nimi spojeného násilí. Recept se zatím nenašel. Daleko horší je úpadek autority policie a úřadů.

 Tradiční neozbrojení „bobíci“ prostě již nemají mezi gangstery žádnou autoritu. A ozbrojené motohlídky, ve kterých není slouží kolem 6000 policistů a ve dne v noci křižují města a údajně mohou být na nejexponovanějších místech, kde propukne násilí do dvou minut, prostě nestačí. Čím dál častěji jsou strážci zákona zaháněni na útěk. Už to není oblíbené povolání. Jen v Anglii a Walesu jich chybí 21 000.  A politická odpověď? Za nošení nelegálních zbraní se zvednou tresty a policie dostane větší pravomoci. Vyřízeno. Daleko ve větší tichosti ministerstvo vnitra oznámilo, že kvůli nedostatku policistů a škrtům v rezortu bude zavřeno 600 menších policejních stanic. To, jak a kým budou prosazovány tvrdší pravidla, už nikoho evidentně z politiků moc nezajímá.

A takové jsou reakce tradičních politiků na strach ve společnosti. Lidé tvrdě kritizují vládu na sociálních sítích? Přitvrdíme pravidla. Ve společnosti je vlna násilností? Nebudeme řešit důvody jako jsou chudoba, nezaměstnanost nebo sociální prostředí. Zakážeme nože. Tradiční politici se tak dostávají do pozice, kterou předvedli při demonstraci po útoku na Charlie Hebdo. Politici zdánlivě šli v čele davu, respektive společnosti. Při pohledu z výšky však bylo vidět, že jsou od obyčejných lidí odděleni. Skutečně jsou ještě schopni reagovat na strach ve společnosti, když je mezi nimi a společností policejní kordon?      

Témata:  komentář,  politika,  Velká Británie,  Charlie Hebdo,  kriminalita