Bomby, hlad a panika. Poslední dny Islámského státu

Deník Washington Post popisuje tamní situaci na základě svědectví uprchlíků, kterým se podařilo z poslední bašty radikálů uprchnout. Všichni popisují chaos a paniku, nedostatek zásob, neustálé boje a bombardování i rozkoly mezi samotnými islamisty.

Mezi uprchlíky jsou rodinní příslušníci bojovníků, unesení Jezídové i samotní bojovníci, kteří se rozhodli raději vzdát nebo se pokusili v přestrojení uprchnout. Syrské demokratické síly (SDF), které u vesnice Baghúz vedou poslední boj proti teroristům z Islámského státu, je po zadržení přemísťují do uprchlických táborů nebo věznic.

Mnozí zpovídaní popisovali období posledních týdnů a měsíců, kdy se pod náporem SDF, podporovaných koalicí, museli stahovat z jednoho města do druhého, až nakonec skončili v nejvýchodnějším cípu Sýrii u hranic s Irákem. Právě tam, v údolí řeky Eufrat nyní zuří poslední a velmi tvrdé boje. Zbývající bojovníci jsou totiž mnohdy ti nejzkušenější a nejpřesvědčenější.

„Prostě jsme se pořád dokola přemísťovali,“ popsala žena, která se představila jako Om Mohamed. S tím, jak se zmenšovalo území pod kontrolou džihádistů, docházely postupně také zásoby základních potravin. Bojovníci a další důležité osoby k nim měli nadále přístup, civilisté se však museli s nedostatkem a zvyšujícími se cenami vypořádat. „Brali si ho (jídlo), hromadili ho,“ popsala Om. „Byla to korupce. Nezajímali se o civilisty. Jen chtěli, aby mohli pokračovat v bitvě.“

Koaliční nálety a vzájemná střelba prý téměř neustávaly. Lidé se báli pomáhat raněným, kteří často zemřeli a jejich těla zůstala ležet v otevřeném prostoru. „Velitelé se více stáhli a řekli nám, abychom zůstali, kde jsme a pokračovali ve střelbě,“ popsal Sadah, patnáctiletý jezídský chlapec, kterého v roce 2014 džihádisté unesli a donutili bojovat. „Někteří z nich panikařili. Mohli jsme slyšel, jak říkají, že je konec. Ale jiní muži na ně křičeli: Tohle je navždy, navždy.“

Stále se zmenšující oblast pod kontrolou IS vedla i k nedostatku ubytovacích kapacit. Civilisté si tak často museli stavět stany. „Řekli, že v domech není místo,“ popsala šestnáctiletá Ibtissam Taha. S rodinou venku ve stanu strávila čtyři noci, během nichž neustávalo bombardování. „Prostě jen padaly a padaly. Bylo to neochabující,“ popsala.

Panika a napětí vedly také k tomu, že se někteří bojovníci dostali do vzájemných rozepří. Dvě jezídské dívky popsaly otevřené střety, které mezi džihádisty propukaly. Při jedné příležitosti Tunisan zastřelil syrského bojovníka, při další se strhla přestřelka mezi iráckými bojovníky, kteří si stěžovali na svého velitele.

V současné době ovládají islamisté pravděpodobně již jen několik set metrů čtverečních. Pod zemí mají vybudovanou síť tunelů, díky které se mohou nadále bránit, stále se mezi nimi navíc nacházejí civilisté. Vojenská porážka je nicméně nevyhnutelná. Přesto nebude zničení Islámského státu na bojišti znamenat konec. Teroristé jen změní strategii a opět se stanou podzemní organizací, kterou dříve byli. "Řekli nám, že chalífát jako teritorium končí, ale také nám řekli, že bude v určité podobě nadále žít," popsala sedmnáctiletá Lina.

Témata:  Islámský stát ,  Kurdové,  Sýrie,  terorismus