Lék D-IX měl nacistům vyhrát válku. Jeho masový rozvoj překazili spojenci

Nacisté byli vždy skvělým prototypem záporných postav. Dávalo to smysl. Jejich moralita byla pokroucená, jejich přítomnost citelná všude během druhé světové války, jejich bezohlednost i jejich početné tajné operace se postaraly o to, že nacisty obklopuje neustálá aura zla a tajemna.

Když se pak k této pověsti přidají příběhy o tajných super-zbraních, okultních silách, tajemných úkrytů a honů za starobylými poklady, máte perfektní recept na tajemnou záporáckou organizaci. A i když si divák může myslet, že teď už to ten film přehání, tvůrci nemusí být tak daleko od pravdy.

Ve skutečnosti se nacisté hodně zabývali výzkumy a podnikali expedice či experimenty, které se mohou zdát tak absurdní, jako jakákoliv fikce, která tuto skupinu obklopuje. Pravda je někdy prostě podivnější než fikce a lidé jsou schopni nepředstavitelného zla.

Hitler a mnoho vůdců se velmi zajímali o okultismus, to je známé. Nacisté začínali jako jakési okultní bratrstvo, než se pozvedli jako politická síla. Jejich zájem v okultismus vedl k vytvoření tajné kabaly známé jako Ahnenerbe, což se překládá jako „dědictví po předcích“. Ahnenerbe vznikla jako institut, který měl vyhledávat historii árijské rasy. Nešlo tolik o vědce, spíš o propagandu.

Ahnenerbe financovala expedice a archeologické vykopávky po celém světě. Kromě Polska se tak výpravy dostaly do Chorvatska, Ruska, Tibetu či na Island. Hledaly ztracené runy, artefakty, zříceniny či cokoliv, co by podpořilo tvrzení, že Němci jsou nade všemi. Tibet byl pro ně velmi důležitý, protože Němci věřili, že se v něm skrývá ztracená árijská civilizace, která byla počátkem všech árijců.

To, že se z vědeckého výzkumu Ahnenerbe přesměrovala do okultních věd, není žádné překvapení, protože přesně to zajímalo její zakladatele – Herman Wirth byl posedlý Atlantidou, Himmlera zajímalo všechno okultní a doufal, že jednou nahradí křesťanství vlastní vírou. Tato organizace se rozrůstala a její činy připomínaly fantastické filmy.

Od hledání starých trosek přes výzkum nadpřirozena se organizace dostala k vyhledávání mytologických artefaktů, jako byl Svatý grál či Kopí osudu. Hledala však také portály do jiných realit. Ahnenerbe spolupracovala se Společností Thule, která ji silně ovlivňovala. Thule pátrala o tajemné zemi Thule, která měla být rodištěm árijské rasy.

Organizace se ponořily do odvětví pseudo-věd, které zahrnovaly UFO či teorie Welteislehre, podle které svět vznikl, když ohromný kus ledu narazil do slunce. Dále pak věřily, že je možné využívat sílu magie a mysli. Snažili se vyvinout tzv. psychické vrahy, kteří mohli zabíjet lidi svou myslí.

Téměř jakákoliv magie, okultní záležitost a mytologická záležitost, která vás napadne, Ahnenerbe zaujala a organizace ji zkoušela. A protože se jednalo o nacisty, Ahnenerbe se nevyhýbala ani pokusům na lidech. Tomu se dařilo v koncentračních táborech. Více než cokoliv jiného tyto experimenty ukázaly, že nacisti své vězně nevnímali jako lidské bytosti.

Na těchto experimentech se vyžíval například doktor Sigmund Rascher, který byl svou krutostí notorický. Vězně užíval k testování přežití v extrémně chladných podmínkách a možnosti oživení, testování látky, která měla zastavit krvácení, zkoušení protilátek na smrtelné nemoci. Dalším známým jménem byl Josef Mengele, který řádil v Osvětimi.

Mengele se zajímal hlavně dvojčaty a jejich spojeními a na dvojčatech – malých dětech – prováděl své pokusy. Testoval jejich psychické spojení, možnost transplantace končetin či sešití dvojčat v jedno groteskní tělo. Subjekty naštěstí netrpěly dlouho, protože obvykle brzy zemřeli. Jiným experimentem byl projekt Lebensborn, který měl zničit nečistoty v árijské rase.

Vznikl také projekt s účelem vytvoření supervojáků se zvýšenými fyzickými možnostmi, beze strachu či omezení. Tito vojáci měli být využiti na bojišti a jejich zrod obsahoval experimentální lék D-IX, který obsahoval koktejl kokainu, pervitinu a anestetika eucodalu.

Vědci v Ahnenerbe věřili, že D-IX by zlepšil soustředění, odvahu, hrdinství a sebevědomí, zároveň by vojáky zbavil bolesti, hladu a žízně či potřeby spánku. Pokusy na vězních měli slibné výsledky, proto se ke kapslím brzy dostali vojáci. Ti pak byli nucení dělat dlouhé túry těžkým terénem s těžkým nákladem a D-IX opravdu produkoval navýšení výdrže a pozornosti.

Testovaní vojáci byli schopni bez zastávky pochodovat až 130 kilometrů, než se zhroutili. Nevýhodou byla absolutní závislost na D-IX, což nikomu nevadilo a lék byl prohlášen za úspěšný a užíván od března 1944 v omezených dávkách. Kdyby Spojenci nevyhráli, lék by se rozšířil mezi všechny nacistické vojáky.

Podle konspiračních teoretiků nacisté zkoušeli oživovat mrtvá zvířata či lidi. 28. dubna 1945 prý američtí vojáci v Bernterode našli tajnou komnatu s množstvím uměleckých děl, relikvií, nacistických vlajek a nových uniforem. V přilehlé komnatě pak vojáci objevili 4 obrovské rakve, ve třech z nich byly ostatky, které patřily pruskému králi Fridrichu II. Velikému, polnímu maršálovi Hindenburgovi a jeho ženě. Čtvrtá byla prázdná a nesla cedulku se jménem Adolf Hitler.

Ačkoliv se neví, proč nacisté pozůstatky ukryli, existují teorie, že Ahnenerbe chtěla tuto čtveřici oživit či naklonovat a uvést nacisty do nové éry německé nadvlády. To podporovala i zásoba nacistických uniforem. Chtěla Ahnenerbe kromě Vůdce oživit i armádu zombií, které by mohla vypustit na nepřátele?

Témata:  historie,  II. světová válka