Riskuje Putin odchodem ze Sýrie? Podle novináře OSN určitě ano

Něco za něco?

Rozhodnutí ruského prezidenta podle Lauriy způsobilo, že svět neví, co od Ruska dále očekávat. Za dobu svého působení v Sýrii se mu podařilo zvrátit průběh války ve prospěch syrského prezidenta Bašára Asada. Rusko také výrazně zvyšovalo tlak na teroristickou skupinu Islámský stát, která byla nucena „snížit platy svým bojovníkům, což vedlo k celé řadě zběhnutí."

„Je proto zvláštní, že by se Rusko, které dostalo extremisty na kolena, stáhlo dřív, než splnilo svou misi – misi s cílem zničit terorismus v Sýrii, jak v září ohlásil prezident Putin před Valným výborem OSN," zamýšlí se Lauria.

Putinův krok tak podle Lauriy zažehl spekulace ohledně možné tajné dohody mezi Ruskem a Spojenými státy. „Možná Washington nabídl velké ústupky na Ukrajině – něco, co by prezident Barack Obama mohl s radostí připustit vzhledem k tomu, jakou se dobrodružství USA v této zemi stalo katastrofou."

Lauria dále uvádí, že Spojené státy nesouhlasily s vojenskou přítomností Ruska v Sýrii hned od začátku a mohly by tak nyní jeho omezování svých sil v zemi využít.

„Když nyní Rusové opouští syrské nebe, vytvoří USA „bezletovou zónu", jak zoufale chtěla bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová a Turecko?" ptá se Lauria.

Federální Sýrie

Dalším možným scénářem podle něj je vstup saúdských a tureckých jednotek do Sýrie, kde by se mohly pokusit obsadit východ země a vytvořit tam oddělený stát, skrz který by pak mohl vést plynovod z Kataru do Turecka. „Takový plynovod, který by zásoboval zemní plyn do Evropy, by přímo oslabil Rusko, které nyní kontinentu dodává většinu plynu," poukazuje Lauria.

Jak Lauria také upozorňuje, právě snaha postavit přes Sýrii plynovod v roce 2009 stály podle některých analytiků za celým syrským konfliktem – tvrdí, že poté, co Asad tento plynovod odmítl, v roce 2011 Katar, Saúdská Arábie a Turecko „využily populárního povstání k vyslání džihádistů, kteří je měli zbavit Asada. Ukázalo se, že to je mnohem složitější, než si představovali, jelikož válka již trvá pět let a Asad je stále u moci."

Podle Lauriy chtělo „zoufalé Turecko a Saúdská Arábie" do Sýrie vstoupit a ustanovit na východě stát, ale odmítaly tak učinit bez pomoci USA, které ovšem nechtěly riskovat, že se dostanou do konfliktu s Ruskem. To by se teď mohlo změnit.

A co Asad?

Tomu by mohla nasvědčovat například i nálada mezi republikánskými prezidentskými kandidáty, z nichž tři ze čtyř by podpořili vstup amerických jednotek do Sýrie.

„Je zajímavé, že ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov před několika dny nabídl rozdělit si cíl poražení Islámského státu pozváním USA k tomu, aby obsadily Rakku – tuto nabídku USA odmítly. Není vůbec jasné, proč by Rusko chtělo, aby měly USA pod kontrolou hlavní město Islámského státu, pokud se ovšem Rusko nesnaží o federalizovanou Sýrii, kterou i veřejně podpořilo."

„Budou ale Spojené státy a jejich spojenci z Perského zálivu s tímto kompromisem souhlasit, nebo se zmocní této příležitosti, vpadnou do Sýrie a odstraní Asada jednou pro vždy? Další otázkou pak je, zda by Turecko na svých hranicích tolerovalo federální kurdský stát."

Lauria ale varuje, že nové snahy o sesazení Asada by mohly Rusko vést k návratu v plné síle a „obnovit tak hrozbu světové války." Je ovšem také možné, že se Rusko již se Spojenými státy dohodlo. Každopádně tyto eventuality budou hlavním tématem mírových jednání v Ženevě, která právě probíhají.

„Putin tvrdí, že ruská intervence uspěla, protože stabilizovala vládu a umožnila diplomatické řešení. To se ale teprve ukáže," uzavírá Lauria.

Témata:  Rusko,  ruské angažmá v Sýrii,  Syrská krize